Na to, jak vážné zdravotní komplikace mohou přivodit lesní plody nebo houby, i když nejsou jedovaté, upozornili v pátek infektolog z Fakultní nemocnice Bulovka František Stejskal a přednosta Kliniky transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny Jiří Froněk společně s Anetou Pierzynovou ze Státní veterinární správy. Její přítomnost naznačuje souvislost se zvířaty. A ano: řeč je o tasemnici liščí, která útočí především na volně žijící zvířata. Typicky právě na lišky, přičemž mezihostitelem jsou menší zvířata: zvláště hlodavci, jimž se masožravci živí.

Srdce je poměrně složité vytisknout, neboť nemá zcela jasné tvary. Vpravo model ještě s bílým podpůrným materiálem, který se z něj musí odmočit
VIDEO: Zákroky na míru. Ajťáci tisknou chirurgům modely orgánů na 3D tiskárně

Pokud se s tasemnicí liščí setká člověk, do lišky se jeho prostřednictvím tasemnice nedostane – lidi lišky neloví – může mu však zle porouchat játra; ojediněle i další orgány. A zpravidla na to má dost času: klinické příznaky se u lidí mohou projevit třeba pět, ale klidně i patnáct let po infekci, připomněl Stejskal. Pacient tudíž nemá ponětí, kde, kdy a za jakých okolností se nakazil. Někdo – a jde zřejmě o hodně lidí – se o přítomnosti parazita v těle ani nedozví.

Únava a bolesti bez vysvětlení

To však nebyl případ 31letého Kamila Pacindy, jemuž v IKEMu transplantovali játra loni v červenci. Od té doby prodělal ještě další operaci. Absolvoval totiž takzvanou auxiliární transplantaci, kdy se pacientovi ponechá zdravá část jaterní tkáně, i když není dost velká na to, aby játra mohla plnit svoji funkci, a doplní se další část od zemřelého dárce (na tu Pacinda čekal od února do července). Ta se pak zase odebere, když vlastní játra o něco dorostou (umožní to ukončit podávání léků proti nežádoucí reakci těla na cizí tkáň, jež pacienta činí náchylnějšího k infekcím).

V Pacindově případě se echinokokóza ohlásila horečkou a zežloutnutím, takže ho lékařka poslala na infekční do Karlových Varů; přes nemocnice v Plzni a Bulovku se dostal až do IKEMu. Nyní už se prý cítí jako před nemocí. „Je to super – fakt paráda. Povedlo se jim to; nemám žádné komplikace,“ svěřil se.

IKEM provedl první transplantaci jater od žijícího dárce, jejichž příjemcem byla dospělá pacientka.
Další poprvé v medicíně: žena darovala své sestře játra, zachránila jí život

Typické však bývají spíš nespecifické příznaky typu únavy, nevolnosti a bolesti břicha, z rozboru krve většinou vyjdou zvýšené hodnoty jaterních testů – a následují další testy s vyhodnocením markerů a protilátek spojené s využitím zobrazovacích metod: ultravzuku, tomografu, magnetické rezonance. IKEM pak podle Froňkových slov přidává ještě scan ve virtuální realitě včetně tisku 3D modelu. Tak daleko se však někteří pacienti nedostanou: v případě nesprávného vyhodnocení některých z předchozích vyšetření jsou léčeni třeba pro nezhoubný nádor.

I proto specialisté o echinokokóze informovali: chtějí na ni jednak upozornit veřejnost, jednak připomenout kolegům lékařům, aby s touto alternativou počítali při určování diagnózy. Správná léčba je důležitá: nasazení patřičných léků nebo operace umožní žít plnohodnotný život bez toho, že by napadení tasemnicí liščí zkracovalo život.

Prokázané případy echinokokózy jsou poměrně vzácné. Letos jich lékaři do konce června v celé republice odhalili šest, za celý loňský rok jediný. Ve skutečnosti však zřejmě bude mnohem častější. Někdy není rozpoznána, jindy se s ní vypořádá imunitní systém: ložisko v játrech obalí a zapouzdří. Mnohem četnějšímu výskytu, než naznačují statistiky, napovídají třeba i poznatky transplantačních týmů: zasažení se prokázalo u dárcovských jater v Praze a v Brně, tedy hned dvakrát – a to se přitom tyto transplantace zase příliš často nedělají.

Sladké plody i hebký kožíšek

Vzhledem k inkubační době nemají pacienti o okolnostech nákazy nejmenší představu. Typickou cestou přenosu jsou však borůvky nebo jiné lesní plody infikované zvířecími výkaly. K tomu transplantovaný pacient Pacinda poznamenal, že od té doby, co je léčen, se k borůvkám ještě nedostal. „Ale nedávno jsem byl v lese – a dal jsem si jahody,“ připustil. Podle lékařů by riziko mělo snížit omytí lesních plodů před konzumací – nejlépe silnějším proudem; v ideálním případě s použitím teplé vody. Za rizikovější lze považovat vlhké a chladnější oblasti; naopak za bezpečnější místa suchá v horkém počasí.

Zdrojem nákazy se mohou stát i domácí zvířata navštěvující přírodu; spíše psi než kočky. Zvlášť u děti je proto radno dbát na to, aby si po hlazení umyly ruce. Veterinářka Pierzynová také upozorňuje, že je důležité, aby lidé svá domácí zvířata pravidelně odčervovali. Zejména to platí pro psy, kteří často chodí do lesa nebo mají tendenci lovit hlodavce či honit lišky. Větší riziko, což potvrzuje i statistické zhodnocení čtyř desítek sledovaných pacientů, se jeví u myslivců. Ani u dospělých pacientů však lékaři nevylučují, že nakazit se mohli už v dětství.

Dlouhodobě je podle Pierzynové výskyt tasemnice liščí prokázán ve všech krajích kromě Prahy. Letos mají největší podíl střední Čechy s kraji Libereckým a Zlínským. Na ně ostatně ukazují i dlouhodobé trendy.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.