Petr Ullrych pomáhá dětem přijít na svět už více než tři desítky let. Rodičkám se snaží vycházet vstříc v jejich přáních, ale některé současné trendy, pokud jsou v rozporu se zdravím ženy, se jim snaží i rozmluvit. V první řadě však ctí názor pacientky.
Proč jste se rozhodl pro studium medicíny?
Už na gymnáziu mě bavila biologie. Ovlivnili mě i tamější profesoři, například Ferdinand Brázdy, byl přísný, ale oborem nesmírně zaujatý. Pak také vzpomínám na Zdeňka Sklenáře. Našlo se něco z biologie, co vás nebavilo?
Vůbec mě nebavila mineralogie, ale na učitele, který ji přednášel, vzpomínám rád, byla s ním veliká legrace.
Kdy jste se rozhodl pro gynekologii?
Když jsem končil na vysoké škole. Ale už ve druhém, třetím ročníku po zkouškách z embryologie a histologie jsem se věnoval vývoji buněk lidského zárodku a později jsem pracoval ve výzkumném ústavu jako asistent. A od toho už byl jen kousek ke gynekologii a porodnictví.
Nelákala vás kariéra ve výzkumu?
Ne, já mám rád, když jsou výsledky práce brzy vidět, výzkum, to je běh na dlouhou trať. Navíc ta medicína v sobě může výzkum zahrnovat. Můžete si užít výsledky léčení pacienta a současně se zapojit i do nějakého výzkumu.
Co vás zaujalo na porodnictví?
Je to oblast, kde to takzvaně rychle „odsýpá". Při porodnictví, jak už jsem zmínil, jsou výsledky vidět rychle.
Primářem slánské porodnice jste se stal už ve 38 letech. Bylo těžké prosadit se u starších kolegů?
Zpočátku určitě. Byl tam například zkušený zástupce primáře, kterému se to moc nelíbilo, ale brzy tam vznikl natolik dobrý kolektiv, že jsem i jeho přesvědčil. Protože to bylo menší oddělení, mohli jsme pacientkám dát nejenom odborný, ale také velmi individuální přístup. Dnes už to by to mělo být standardem i na velkých odděleních.
Jak si stojí české porodnictví dnes?
Když jsem s porodnictvím začínal, byla novorozenecká úmrtnost 22 dětí z tisíce. Tenkrát sice nebylo takové technické vybavení, ale nahrazoval ho systém péče a bojovnost lékařů. Organizace péče o těhotné přetrvává dodnes. Dnes umírají jen čtyři z tisíce narozených dětí a ještě k tomu byly dříve zahrnuté děti s porodní váhou nad tisíc gramů, dnes se započítávají všechny těžší pěti set gramů. Péče tedy obrovsky narostla.
MUDr. Petr Ullrych
- narodil se v roce 1952 v Kladně
- absolvoval kladenské gymnázium, medicínu vystudoval na plzeňské univerzitě
- v osmatřiceti letech se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení v Nemocnici ve Slaném
- nyní vede pátým rokem stejné oddělení v Oblastní nemocnici Kladno
Co říkáte trendu domácích porodů?
Je potřeba se s tím smířit. Je to legitimní prosba a já ženy chápu. Pokud bychom dokázali zařídit, aby se lidé rodili i umírali doma, protože to patří k životu, a péče by přitom byla tak dokonalá jako v nemocnici, pak by to bylo perfektní. Problém nastává v okamžiku, kdy to nedokážeme. Pak to samozřejmě je pro lékaře i ženu ústředním bodem rozhodnutí. V ideálním případě se snažíme odhalit veškerá rizika už před porodem. Ale nemůže se nám to stoprocentně dařit. Je třeba se ptát odborníků, zda má žena nárok rozhodnout o tom, že dítě při porodu vystaví většímu riziku, jestliže se rozhodne rodit doma. Přání dospělých pacientů jsme povinni respektovat, dítěte se bohužel zeptat nemůžeme. Naší snahou je, aby dítě bylo zdravé, a to i pomocí přístrojové techniky. Bohužel nejsou prostředky na to, aby mohly být použity v domácím prostředí.
Jak vidíte vývoj vašeho oboru v dalších letech?
Porod a porodnictví jsou přirozený děj a to bychom rádi zachovali. Nechceme skončit jako některé kliniky v zahraničí, kde se odehrávají veškeré porody císařským řezem. Tímto směrem to však částečně směřuje. Rodičky z různých důvodů nechtějí podstupovat porod klasickou cestou. My se je snažíme přesvědčit, když si myslíme, že to pro ně není dobré. Pokud se nám ženu nepodaří přesvědčit, že je pro její život a zdraví výhodnější rodit spontánně, tak její žádosti vyhovíme. Jiným zase císařský řez ze zdravotních důvodů navrhujeme.
Co bývá hlavním důvodem při žádostech o císařský řez?
Lidé se dnes nedokáží úplně dobře sehrát s jednou věcí - bolestí. V dnešní době jsme na tom jinak než například před sto lety. Na jednu stranu je to dobře, ale na druhou stranu to nese i úskalí pro lidskou populaci. Jenže spousta žen pak po císařském řezu řekne, že podruhé už by tak nevolily, zvlášť když vidí srovnání s rodičkami, které rodily přirozeně.
Projevuje se u žen větší informovanost ?
Ano a jsme rádi. Dnes se nás ženy někdy ptají i na to, co třeba ještě nevíme. Snažíme se s nimi o všem mluvit. Když je člověk dobře informovaný, dobře spolupracuje a vše se daří mnohem lépe. Pokud se dozví předem o možných komplikacích, snáší je lépe.
Co rodičky nejvíce v porodnici oceňují?
Rodičky i jejich rodiny do doby než porodí, nejvíce oceňují péči o těhotnou ženu. Ta ovšem po porodu jde mírně do pozadí a nejžádanější je dokonalá péče o novorozence. Všechny ženy si velmi přeji soukromí při porodu. Dříve bylo uspořádání sice praktičtější pro personál, ale rodičkám nevyhovovalo to, že stále okolo někdo chodil a také bylo slyšet, co se děje v okolních boxech.
Jak se snažíte vést personál?
Velitel by měl jít v první řadě příkladem. A pak se také osvědčil systém cukr a bič. Pomáhají nám pochvaly i stížnosti. Každý by měl u sebe najít rezervu, jak to udělat, aby byl příště pacient spokojenější. V neposlední řadě pomáhají i odborná školení. I když porodní asistentky mají vysokoškolské vzdělání, praxe je přeci jen trochu jiná. Cílem by mělo být, aby pokaždé, když je pacient osloví, odpovídali ano.