Majitel restaurace Zlaté slunce u silničního tahu mezi Kolínem a Prahou Pavel Hajtr dosud neotevřel. Chod restaurace a penzionu zajišťuje společně se svou rodinou a občas přijal brigádníky, stálé zaměstnance, kteří u něho pracovali, musel propustit. „Personál bylo těžké udržet. Pokud znovu otevřeme, bude hodně složité ho shánět,“ připomněl.

Další potřeba pracovníků navíc přichází s letní sezonou. Už nyní začíná chybět personál v restauraci Graal ve skále v Mladé Boleslavi, kde potřebují obsluhu na letní zahrádku.

V některých podnicích se snažili zaměstnance udržet, teď by však potřebovali týmy posílit. A to se jim nedaří. Majitel benešovského hotelu Benica Jaroslav Opriš potvrdil, že si nechal 90 procent personálu. „Teď bychom ale potřebovali těch deset procent doplnit, jenže je to velký problém,“ přiznal s tím, že se už před covidem lidé do gastro provozoven sháněli těžko. „A teď je to ještě horší,“ dodal.

Poohlíží se proto i po důchodcích nebo zahraničních pracovnících. „V některých profesích je jedno, když cizinec neumí úplně dobře česky, ale například v kuchyni, pokud nejde o myčku nádobí, je potřeba, aby každý kuchaři dobře rozuměl,“ dodal Opriš.

V rakovnické restauraci Na Střelnici zachránilo pracovní místa výdejní okénko. „Celou dobu lockdownu jsme fungovali přes výdejní okénko a rozvozy, celkem se nám i dařilo, takže jsme si stálý personál udrželi. Je to určitě i tím, že jsme prosperující firma. Zaměstnanci věděli, že se nám to po covidu více rozjede. Akorát na léto přijímáme několik brigádníků, většinou studentů, kteří se ale hlásí sami a je jich poměrně dost,“ řekl provozovatel podniku Petr Mendík.

Ze servírek kurýrky

Mezi provozovatele restaurací, jimž se podařilo po celý rok a čtvrt udržet téměř všechen personál, patří Miloš Vejdělek, který v Kolíně vede dvě restaurace – Českou korunu a Restauraci na zimním stadionu. Nebylo to ale jednoduché. „Dva lidi mi odešli, ale zbytek zůstal, jsou to stálí zaměstnanci, kteří jsou u mě osmnáct let,“ připomněl. „Snažil jsem se udělat všechno pro to, aby naši lidi ten rok a tři měsíce netrpěli. Žádali jsme o peníze na mzdy, které chodily se zpožděním 8 až 10 týdnů, tak jsme sáhli do svých úspor, abychom lidem dali výplaty hned,“ popsal Vejdělek.

Například v Pivovarském domě Chýně v okrese Praha-západ našli kuchařům a servírkám jinou náplň práce. „Práci jsme měli díky rozvozům a výdejnímu okénku, rozváželi i servírky a kuchaři, různě jsme se střídali,“ vysvětlila majitelka podniku Jitka Eichlerová. I ona patří k těm šťastnějším, kterým personál nechybí. „Fungujeme v plném nasazení jako před pandemií. Snažili jsme se náš tým udržet, nemusela jsem propustit ani jednoho z našich osmi zaměstnanců.“

Ani v poděbradské restauraci Náš Hostinec problémy s personálem řešit nemusí. Majitel, který provozuje několik podniků, se o své zaměstnance během pandemické krize postaral tak, aby nemuseli z firmy odejít. „Část nás pracovala na rozvozech jídla, část nás zaměstnal při rekonstrukcích a stavebních pracích. Nemuseli jsme nikam odejít a nyní nám žádný personál nechybí, jsme kompletní,“ řekl vedoucí směny Martin Novotný.

Vyslat své lidi na úřad práce mohlo ušetřit majitelům hospod a hotelů peníze. Ale ne pro každého to byla cesta. „Všechny zaměstnance jsem podržel, protože si jich vážím. Přišlo mi také nedůstojné, aby šli na úřad práce,“ poznamenal čáslavský restauratér a hoteliér Pavel Halama, „Investoval jsem do svých lidí peníze, které jsem měl připravené na rekonstrukce a na dobudování nového hotelu."