Kutnohorské podzemí vydalo další tajemství: středověký důlní stroj

Unikátní nález patrně středověkého původu byl učiněn během prací na důlním díle Bylanka 4, společným úsilím členů Hornického spolku Barbora a České speleologické společnosti, ZO 5-05 Trias. Větrák se nachází v běžně zatopené části dolu pod úrovní štoly, tedy pod úrovní, z níž voda z dolu samovolně vytéká.

Odborníci nyní usilují o grant na provedení komplexní 3D dokumentace celé nálezové situace a vyzvednutí důlního větrací stroje. Pokud vše půjde hladce, mohlo by se tak stát už letos.

„Jde-li skutečně o větrák, pak je unikátní v tom, že se obdobná zařízení v České republice a asi ani v Evropě zatím nepodařilo najít nebo nebyla publikována. Dřevěné součásti dolů poměrně snadno podléhají samovolné zkáze nebo cílené likvidaci v mladších důlních etapách a důl musel být v mladších obdobích již opuštěný, aby se v něm mohly části výstroje zachovat až dodnes,“ uvedl Ondřej Malina z Národního památkového ústavu.

Havíři si v dole větrali

Středověký důlní větrací stroj sloužil pravděpodobně k "nucenému" větrání těch částí dolu, které nebylo možné větrat přirozeným větrným prouděním, například mezi (vodorovnou) štolou a (svislou) šachtou. „Snad je středověkého původu, datování je jedním z cílů plánované dokumentační akce,“ vysvětlil Ondřej Malina.

Zařízení tvoří větší plochý dřevěný kulatý buben vnější skříně s otvorem výduchu. Uvnitř bubnu jsou pak na centrální ose nasazeny dřevěné lopatky větráku, které se společně s osou ručně roztáčely pomocí kliky. Účelem větráku bylo zajistit lepší cirkulaci vzduchu na nižších patrech dolu, zejména odvětrat nebezpečné důlní plyny, označované dobovou terminologií jako švuby a fouly (nejčastěji oxid uhličitý a oxid uhelnatý, případně některé další jedovaté výpary), které obvykle vznikaly v důsledku nedokonalého spalování při těžbě metodou sázení ohně.

„Nález větráku je unikátní v několika ohledech. Protože se nacházel v zatopené části dolu, zachovaly se jeho dřevěné části ve velmi dobrém stavu. Současně se pak zdá, že se dochoval i prakticky kompletní. Doposud byl uvedený typ zařízení znám pouze z dobových iluminací a popisů. Jiný, analogický nález z evropského prostředí osobně neznám,“ doplnil k nálezu archeolog Filip Velímský s tím, že rámcově lze nález klást do období pozdního či vrcholného středověku.

Co s větrákem dál

Části stroje budou po podrobném zdokumentování celé nálezové situace vyzdviženy, zdokumentovány podrobným 3D skenováním a fotogrammetrií a konzervovány. „Bude-li možné větrák po konzervaci znovu sestavit, nabízí se možnost jeho instalace v nějaké stávající muzejní expozici,“ uzavřel Ondřej Malina.

Revitalizace parku je v plném běhu, pro veřejnost je uzavřený

Návštěvníci chrámu sv. Barbory se dočkají novinek, otevřena bude i sakristie