O tom, jak soutěž probíhala, o náročných přípravách šatů, trémě, která na člověka chtě – nechtě dosedne, a také podpoře svých blízkých, vyprávěla dívka v následujícím rozhovoru.

Kdo všechno vás na finále doprovázel a držel pěsti v publiku?

Na finále mě doprovázel přítel, který mě vezl na Konopiště a už od ranních hodin mě podporoval a pomáhal mi. Dále mě přijela podpořit rodina, kamarádi ze vsi, hasiči a kolegové z práce.

S ostatními dívkami jste musely být na místě už dopoledne. Padala na vás v průběhu posledních příprav tréma? Měla jste nějaký způsob, jak s ní bojovat?

Ano, od deváté hodiny jsme si opakovaly choreografii. Celou dobu to bylo dobré, až do chvíle, než jsme se převlékly do uniforem a nastupovaly. V tu chvíli jsem se celá chvěla a nebylo to jen zimou, která celý den převládala.

Z čeho jste měla při finále největší obavy? Třeba v rámci promenády?

Zakopnutí jsem se bála, vyklouzávala mi pata v lodičkách, když jsem měla silonky, ale nakonec nám bylo povoleno jít bez nich.

Martina Papíková s hasiči

Jaké bylo finále „v kostce" a jak byste zhodnotila atmosféru?

Nehledě na počasí jsme si to, myslím, s děvčaty užily. Nálada v šatně byla super, všechny jsme se podporovaly. Staraly se o nás vizážistky i kadeřnice a největší péči nám poskytovaly také Ivča s Ivet, koordinátorky soutěže, jimž patří velké poděkování. Učily nás chůzi, jak se tvářit, co dělat a čeho se vyvarovat, při zkouškách byly přísné, ale určitě se to všechno vyplatilo.

Do poslední chvíle jste s ostatními finalistkami tajily své vybrané večerní šaty určené pro promenádu. Proč jste si vybrala právě tyto?

Tyto šaty jsem si vyhlédla na internetových stránkách salonu paní Skálové, a to ještě než jsme si je byly zkoušet s ostatními dívkami poprvé. Bála jsem se, že mi je některá vezme. Ale měla jsem štěstí, čekaly na mě (smích). Zbyly tam růžové na jedno rameno a tyhle modré. Růžové jsem si ani nezkoušela.

Nastala pro vás nějaká „perná chvilka"?

Perná chvilka vyloženě ne, jen jsem měla obavy z mé volné disciplíny. Neměla jsem moc čas si ji s panem Paťhou nacvičit, celý týden jsem v Praze a i on je velmi pracovně vytížený, takže jsme si to přehráli akorát jednou před nástupem na pódium. O jeho kvalitách jsem nepochybovala, je to profesionál.

Martina Papíková před volnou disciplínou

Jaký to byl pocit, kdy jste slyšela, že jste soutěž vyhrála? A jak reagovali ti, co vás přijeli podpořit?

Bude to znít asi divně, ale byla jsem úplně v transu, asi bych si to potřebovala zopakovat (smích). Bylo to něco neuvěřitelného. Ještě teď mi to celé nedochází. Všichni byli nadšeni, mamka uronila slzičku, babičce jsem dala prý krásný dárek k narozeninám. Věřili mi a já je nezklamala, jsem za to moc ráda. Za Sbor dobrovolných hasičů Nesměřice mi můj tanečník Jindra předal krásnou kytici. Moc oceňuji také skvělou porotu.

Co pro vás vítězství znamená dál a co vás nyní čeká dále?

Abych řekla pravdu, tak moc informací zatím nemám. Vím, že další soutěží by měla být evropská Miss hasička, ale to se vše včas určitě dozvím.

Oslavila jste s členy vašeho sboru a doma své vítězství?

Na oslavu nebyl zatím bohužel čas, ihned po Miss jsem jela domu s dárky, v hasičárně jsem si stačila akorát připít se všemi, co mě podporovali, a jela jsem zpívat na zábavu do Kališť u Humpolce. Předběžně jsme domluveni na sobotu 1. června, to bychom měli mé vítězství pořádně oslavit.

Martina Papíková s ostatními finalistkami