Lékárna Monice imponovala již od malička. „Vždy, když jsem jako malá přišla do lékárny, vše mi tam velmi vonělo. Pak ta vlídná paní magistra, když něco mamce vysvětlovala, bylo to vždy o té pomoci, jak si někdo přišel vyzvednout lék. A vy jste leckdy poslední, koho ten člověk vidí, než odejde domů ulehnout. Pokaždé jsem tedy cítila radost z toho, když mohu někomu takto pomoct,“ říká.

Stejné pojetí se jí drželo i při tvorbě, ke které se postupně dostala během mateřské dovolené. „Řekla bych, že mne to neopustilo ani při vymýšlení knížek. Cítím to tak, že moje knihy skrze určité propojení generací mohou vytvořit to teplo rodinného setkání, až nevšední srdeční čas, chcete-li. To mi dělá stejnou radost,“ zamýšlí se.

Nápad vznikl tak, že v rodině chtěli podobnou vzpomínkovou knížku od ostatních prarodičů. „Cítila jsem, že takové vyplňovací knížky byly potřeba. Jde o tu interakci mladé generace se seniory, kdy jsme to například měli v rodině tak, že knihu tvořila našich dětí prababička, tedy babička mého manžela. Všichni si o prázdninách ve dvou týdnech scházeli,“ říká Monika.

Rodinná cukrárna Na Letné v Libušíně. Zleva: Miroslav Jungr, Miroslava Jungrová, Karel Klusáček, Marie Jungrová a Dominik Karas.
VIDEO: V libušínské cukrárně to voní i na Ježíška, vánoček dělají přes tři sta

První knihy vydala už před osmi lety. Od té doby se těší velkému zájmu. Podařilo se je navíc vydat i v zahraničí, takže dnes díla vycházejí na Slovensku, ve Francii, Španělsku, Německu, Itálii, Portugalsku, Řecku, Maďarsku a Polsku. Protože ve všech zemích slaví velký úspěch, letos tituly vyšly také ve Švédsku, Turecku a Rumunsku. „Vždy je ta knížka promyšleně lokalizovaná do té či oné země. Nejde tedy jen o prostý překlad,“ vysvětluje.

U knih pro prarodiče ale Monika nezůstala. „Hledání kořenů, genealogie a rodinná historie je téma, které zajímá stále více lidí. Hodně nám k tématu psali naši čtenáři, když pracovali na vzpomínkách prarodičů. Takže jsme vymysleli Strom života naší rodiny. Tady se může jít až pět generací do historie,“ vypráví.

Z dětí jsou autoři

Letos se Monika rozhodla rozhýbat covidem usedlé děti u počítačů. „Vznikla tak knížka Můj atlas zvířat a rostlin, která hravou formou dělá z dětí autory. Kniha jim poskytuje informace tak, aby se doptávaly dál a na základě různých kvízů a otázek mohou do knížek vpisovat své poznatky,“ vysvětluje Monika s tím, že si mohou děti vyzkoušet i pozorovací pokusy. „Když dítě najde housenku, tak správným způsobem, aby se jí neubližovalo, z ní může například zkusit vychovat motýla,“ dodává.

Jaroslav Seifert s dětmi: dcerou Janou a synem Jaroslavem.
Silvestr přinese konec Seiferta. Výstava v kralupském muzeu jde do finále

Jako novinku Monika představila rodinné putování Vánoci. „Jde o společenskou hru Kouzlo Vánoc, kde nejde jen o výhry a dosáhnout nějakého výsledku, ale má nám zpříjemnit atmosféru těchto svátků. Myšlenka je, že se týmy při hraní dozví zajímavé informace o Vánocích a jejich příběhu a zároveň budou plnit zábavné a stmelovací úkoly právě s vánoční tematikou,“ uzavírá Monika.