„Nejpozději na začátku příštího roku se chceme sejít a nastavit základní parametry projektu s cílem mít zadání nejpozději v létě,“ říká starosta Hradiště Ondřej Lochman a potvrzuje tak, že muzeum Liazu je skutečně seriózní téma, obzvlášť pokud by se ohledně jeho stavby našla politická vůle pomoci.

„Město může poskytnout pozemek o výměře pět tisíc metrů, také si umím představit, že bychom byli případným provozovatelem muzea,“ pokračuje Lochman ve výčtu zásadních předpokladů chystaného projektu, ze kterých je také zřejmé, že bez pomoci kraje a státu muzeum v hodnotě nejméně třicet milionů korun Mnichovo Hradiště samo nepostaví.

„S krajem i ministerstvy financí nebo pro místní rozvoj budeme jednat, ale naším prioritním úkolem zůstává zajistit příjemný a pokud možno bezproblémový život v Mnichově Hradišti,“ vysvětluje Lochman a připomíná výměnu kotlů v městských budovách nebo pokračující opravy ve školce Jaselská.

Ve školce už je nová kuchyně a v příštím roce má následovat stavba pavilonu pro dalších osmadvacet dětí. „Pracujeme také na revitalizaci náměstí, chceme něco udělat se sídlištěm a zlepšit dopravu. Máme sice přednější úkoly, než muzeum, ale i tak se myšlenkou na něj stále zabývám. Už třetí rok,“ přiznává starosta, který je synem bývalého zaměstnance Liazu.

 

Informace o záměrech radnice pomoci výstavbě s potěšením vnímá i Jiří Moskal, bývalý zaměstnanec Liazu a také tovární jezdec této značky. „Nápad s muzeem je vynikající. Už v době, kdy jsme jezdili Dakar nebo závodili na okruzích, jsem vedení přesvědčoval, abychom ta auta chránili, konzervovali a uchovávali pro budoucnost, myslím, že mě tehdy měli za blázna,“ vzpomíná vítěz Rallye Paříž Dakar 1988 v kategorii sériových vozů, samozřejmě s Liazem, a dodává, že většina liazáckých závodniček už sice neexistuje, ale že přesto ví o několika exemplářích s pravým továrním rodokmenem.

„Snahy o vybudování muzea Liazu jsou mi sympatické,“ míní Lumír Kaválek, ředitel tatrováckého muzea v Kopřivnici, které může být v ledasčem pro mnichovohradišťské vzorem. „V historii najdeme několik skutečností, které mají Tatra i Liaz společné,“ říká muž, který stojí v čele neziskové, obecně prospěšné společnosti. Ta spravuje muzeum o výměře čtyři a půl tisíce metrů, stojící na pozemku města Kopřivnice, které letos navštívilo skoro sto deset tisíc návštěvníků.

„Cesta k dohodě mezi městem, automobilkou a muzeem nebyla sice jednoduchá, ale výsledek stojí za to. Myslím, že i Liaz má z hlediska historie dnešním mladým lidem co nabídnout, a to je důležité,“ vyjadřuje podporu vybudovat v Mnichově Hradišti muzeum Liazu Lumír Kaválek.

1951 - založen Národní podnik Liberecké automobilové závody - LIAZ
1985 - první start LIAZu na soutěži Rallye Paříž Dakar (13. místo)
1986 - založen Oborový podnik LIAZ
1987 - třetí místo posádky Moskal – Joklík - Záleský na Rallye Paříž Dakar
- první start LIAZu v Evropském poháru tahačů na okruzích
1988 - druhé místo posádky Moskal – Vojtíšek – Záleský na Rallye Paříž Dakar, první místo v kategorii sériových vozů
- založen Státní podnik LIAZ
1989 - po revoluci klesají prodeje a také výroba i výroba. 
1992 - podnik byl částečně zprivatizován
1995 - majoritu získává Škoda Plzeň 
1998 - na podnik je vyhlášen konkurs, po dvou týdnech byl zrušen 
2000 - firmu kupuje slovenská firma Sipox
2003 - definitivní konec výroby, ochrannou známku Liazu dnes vlastní společnost AP Trust, součást holdingu Škoda