Přesně toto řeší už roky mnozí zaměstnanci neziskovek. Jsou placeni z dotací, které jsou vázané na státní rozpočet. A stát posílá peníze až v druhém kvartálu roku.

O tom, že mají minimální mzdu, zaměstnanci v sociálních službách hovořit dle smlouvy nesmí. Pro Pražský deník však udělala jedna nezisková organizace výjimku.

Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, roky mlčela. Ale nyní – po dvou náročných letech, kdy její organizace pomáhala neslyšícím a nedoslýchavým lidem během pandemie covidu-19 a nyní všechny síly napíná k pomoci neslyšícím z Ukrajiny – již podle svých slov mlčet nemůže.

„Dnem i nocí pomáháme neslyšícím lidem z Ukrajiny, kteří se v České republice ocitli mnohdy bez dokladů i peněz. Zajišťujeme od prvních dnů války tlumočníky českého a ukrajinského znakového jazyka. Vyhlásili jsme celorepublikovou sbírku sluchadel pro nedoslýchavé uprchlíky. A to všechno děláme od pondělí do neděle, za minimální mzdu,“ zlobí se Šárka Prokopiusová.

Podle ní to nebyl stát, který uprchlíkům v České republice podal pomocnou ruku. „V první řadě to byli dobrovolníci. Pomohli lidé odspoda. V naší oblasti konkrétně sami neslyšící a spolky. Proto je opravdu šílené, že v tomto náročném období pracujeme prakticky za minimální mzdu. Ve dne, v noci. Nad rámec svých úvazků a povinností,“ popisuje Prokopiusová.

Už od ledna nemá finance na pokrytí plných mezd. Zároveň si však uvědomuje, že bez pomoci jejího Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, největší organizace pomáhající lidem se sluchovým handicapem, budou neslyšící Ukrajinci trpět. Mimochodem, pod Svaz neslyšících spadá 80 procent všech tlumočníků v ČR.

Šárka Prokopiusová se rozhodla o tomto problému mluvit i pro to, že již několikrát na Ministerstvu práce a sociálních věcí na tento problém upozorňovala. Vždy bez výsledku. Pražský deník také kontaktoval tiskové oddělení. Do doby vydání článku odpovědi nepřišly.

Jako poslanci. Na rozdíl od nich za almužnu

„Přišlo mi úsměvné sledovat, když nedávno média přinášela záběry z hlasování o pandemickém zákony, kde byli poslanci vyobrazeni jako chudáci, kteří pracují ve dne, v noci. Tak usilovně, že musí přespávat ve svých kanceláří. Takto během krize na Ukrajině fungujeme také tak. Poslanci však – na rozdíl od našich zaměstnanců – neberou minimální mzdu.“

Již více než měsíc je běžné, že zaměstnanci na pobočkách po celé republice i spí, neboť nedoslýchaví i neslyšící Ukrajinci přijíždějí v jakoukoli denní i noční dobu. Stalo se tak i to, že zaměstnanci fungovali od osmi od rána až do odpoledne v rámci své běžné pracovní doby a mezitím dostali informaci, že k nim na pobočku dorazí neslyšící Ukrajinci, kteří nemají kde bydlet. Dohodnutým časem byla šestá hodina večerní. Mnohdy ale rodiny dorazily až kolem půlnoci.

„Naši zaměstnanci a dobrovolníci tam na ně samozřejmě celou tu dobu čekali. A ráno už byli opět k dispozici pro všechny naše klienty i pro ukrajinské uprchlíky,“ popisuje Prokopiusová.

Nedostatek peněz pro zaměstnance, protože stát včas neposílá peníze za služby, které deleguje na neziskové organizace, to je jen jedna stránka věci. Ta druhá – stejně závažná – je, z čeho má organizace brát peníze na takové věci jako jsou součásti ke sluchadlům, které nedoslýchaví Ukrajinci akutně potřebují. Protože nedoslýchaví Ukrajinci mají v ČR hned dvojí bariéru: jazykovou, ale vzhledem ke svému handicapu (a bez sluchadel, která si často při úprku ze své země nestihli vzít) i informační.

„V rámci naší výzvy Sluchadla pro Ukrajinu se nám sešlo již několik desítek sluchadel. Bohužel ne všechny, které nám lidé zaslali, jsou plně funkční. Některé je potřeba opravit, dále musíme nakoupit tovární tvarovky, než foniatr udělá v ordinaci individuální tvarovky do uší, které nejsou levné a musí se často měnit. A třeba taková oprava sluchadla může být i několikatisícový náklad,“ uzavírá Prokopiusová.