O existenci Společnosti Mikuláše Klaudiána mě před rokem informoval Zdeněk Gola, boleslavský tiskař a výtvarník. Kdo další je členem této skupina nadšenců?
Pan Gola je jednatel, já jsem předsedkyní a paní Zdeňka Kuhnová místopředsedkyní společnosti. My tvoříme výbor. Společnost je o něco početnější, ale širokou základnu zatím nemáme.

Jak dlouho už se scházíte?
Začali jsme v roce 2014. Tehdy jsme si stanovili tři strategické cíle: vytvořit knihu o Mikuláši Klaudiánovi, zřídit pamětní síň a vztyčit sochu. Jako první jsme zahájili práci na knize. Ta se bude pravděpodobně jmenovat Klaudián a bude pojednávat o jeho životě, díle a významu. V tuto chvíli je takřka napsaná. Chybí jí ještě historický úvod, který napíše historik Karel Herčík, a obrazová část.

Kdo je autorem textové části?
Pro jednoho člověka by to bylo v tak krátkém čase velké sousto, takže kniha bude dílem několika autorů. Především Pavla Sosnovce z Muzea Mladoboleslavska, který se zabývá osobností Mikuláše Klaudiána jako tiskaře a tiskařskou technologií. Právě toto téma je základem pro pochopení, proč je Klaudián tolik významný. Další část, která se týká kartografie, zpracoval Přemysl Siřínek. Době, v níž Klaudián působil, a jeho lékařské a lékárnické praxi se věnovala Jana Volfová. Všechny tři části už jsou i recenzované odborníky z univerzity a hotový je také doslov, jehož autorem je Daniel Šerák. Zbývá už jen jazyková korektura, kterou obstará, jak doufáme, Yvona Šindelková z Gymnázia dr. Josefa Pekaře.

Kdy by kniha měla být hotova a kdy by se měla dostat čtenářům do rukou?
Původně jsme ji chtěli vydat před koncem roku 2015. To jsme ale ještě nevěděli, o jak složitý proces půjde. Nakonec jsme se rozhodli zvolnit tempo, mnohokrát knihu přečíst, abychom garantovali její přesnost, a vydat ji nejpozději v únoru. Zatím jde o 150 stran textu a počítáme s přibližně 75 vyobrazeními. Ta budou barevná a kniha díky nim bude značně výpravná. Nesnažíme se být encyklopedičtí, spíše populárně nauční. Kniha by měla být rozhodně čtivá.

Není problém získávat archivní obrazovou dokumentaci starou půl tisíciletí?
To si vzal na starost pan Sosnovec, který se díky své odbornosti a praxi výborně orientuje v tom, kde který materiál získat. Například velmi náročné bylo zajistit kopii mapy, která byla v Mladé Boleslavi vytištěna v roce 1518. Navíc bychom tu rádi při oslavách na jeden den vystavili její originál. Uvidíme, zda nám bude zapůjčen. S tím obrazovým zpracováním ale souvisí ještě jedna záležitost – samotná mapa má kolem dokola vyobrazení erbů šlechtických rodů, mravní ponaučení, citáty z Bible, ale všechno ve staročeštině. Proto jsme se museli obrátit například také na kněží, kteří se orientují v biblických textech, aby nám pomohli s přesným překladem biblického textu.

Příprava takové publikace je jistě značně nákladná. Jak ji financujete?
Aktuálně zpracováváme žádost o grant města. Vloni jsme uspořádali ve spolupráci se Službou škole koncert a získaný výtěžek jsme si uložili, letos jsme uspořádali výstavu Mladá Boleslav, město malované srdcem, která sice o víkendu skončila, ale vznikne z ní kalendář. Z jeho prodeje bychom také rádi získali nějaké peníze. Například recenzenti, třeba Eva Novotná, byli tak nadšeni, že se někdo zabývá pravěkem kartografie a knihtisku v Čechách, že se vzdali honoráře a požádali nás pouze o výtisk hotové knihy. Poslední adventní neděli také od 15 hodin pozveme na koncert Mladoboleslavského komorního orchestru, s nímž vystoupí v kostele sv. Bonaventury Na Karmeli Jana Boušková, první harfenistka České filharmonie. Výtěžek koncertu, ve který doufáme, bude též příspěvkem na realizaci publikace o jedné z nejvýznačnějších osobností v dějinách města a našeho státu, a lze bez nadsázky říci osobnosti evropského významu.

Druhým cílem je zřízení pamětní síně. Které místo by Klaudiána mělo připomínat?
Ideální by byl dům na Karmeli, kde byla tiskárna a kde měl Klaudián lékárnu a ordinoval. Druhou možností je emporium Sboru českých bratří. Záleží na tom, kdo bude pamětní síň provozovat. Na Karmeli by byl nájem, bohužel, značně vysoký, snad i nad možnosti města, ve Sboru by náklady město pokrylo. Souvislost se Sborem Českých Bratří je rovněž nasnadě. Klaudián v době, kdy byla Mladá Boleslav nazývána „bratrským Římem", měl velmi silné vazby na zmíněný náboženský směr. Zkusíme se obrátit také na kraj, který by mohl pamětní síň provozovat.

Zmínila jste rovněž sochu.
To by měl být cíl pro rok 2018. Víme už, že socha by stála v parčíku u Škoda Auto Vysoké školy. Když jdete z Komenského náměstí na Karmel, tak před domem, kde sídlila tiskárna, v ohbí uličky. Klaudián by pohlížel na tiskárnu a vysokou školu. Už před rokem jsme jednali s panem Kurtem Gebauerem, což je vynikající sochař a vysokoškolský profesor, který se zabývá veřejným prostorem. Potvrdil nám, že pokud by o realizaci sochy neměli zájem jeho spolupracovníci nebo studenti z ateliéru, pustí se do ní rád sám. V případě ztvárnění pomníku osobnosti a jejího významu, přesahující značně rámec města a státu se neobejdeme bez pochopení a pomoci našich spoluobčanů. Věříme, že ti, kteří vnímají Mladou Boleslav jako svůj domov a město milují, nám určitě pomohou shromáždit potřebnou částku, jak se stalo už mnohokrát v minulosti.