Jedna z posledních dvou žijících lidických žen k tomu navíc dostala cenu za knihu Vzpomínky mě stále tíží vydanou v letošním roce. Ocenění převzal na přání autorky ředitel Památníku Lidice Milouš Červencl a slavnostnímu ceremoniálu byl přítomen také nakladatel Ivan Ulrych.

Jaroslava Skleničková se narodila v Lidicích 27. března 1926. Dětství strávila díky povolání svého otce šéfkuchaře střídavě v rodných Lidicích, Luhačovicích, tatranském Novém Smokovci, Hradci Králové a Praze.

Dne 10. června 1942, necelé tři měsíce po jejích šestnáctých narozeninách, byl v rámci vyhlazení Lidic její otec zastřelen. Spolu s matkou a o tři roky starší sestrou Miloslavou byla deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Všechny tři ženy utrpení přežily a vrátily se do rodné země.

Po osvobození v roce 1945 dokončila svoje vzdělání a začala pracovat jako úřednice ve Všeobecném penzijním ústavu v Praze. V té době se seznámila se svým pozdějším manželem, za něhož se v roce 1951 provdala. Ze zaměstnání odešla po pěti letech, aby se kromě svých dvou dětí mohla starat o těžce nemocnou matku a postupně i o dvě děti své sestry.

JAROSLAVA SKLENIČKOVÁ je jednou z posledních dvou pamětnic lidické tragédie.

Po smrti matky nastoupila v roce 1971 do Telexportu Československé televize jako referentka. Po odchodu do důchodu se rozhodla přestěhovat zpět do Lidic, kde také dosud žije.

Jaroslava Skleničková je autorkou knih Jako chlapce by mě zastřelili a Vzpomínky mě stále tíží. V ní je lidická tragédie vykreslena v nových, zcela nečekaných souvislostech, nutících k úvahám, vedoucích k možná pro někoho nečekaným závěrům.

Kniha je cenná autentickým pohledem ženy, která proti své vůli musela projít kalvárií, o níž dokáže psát věcně, bez sebelítosti, ba vtipně. Její výpověď je strhující a hluboce lidská.

Čtěte také: Letitý boj o spoluautorství soch lidických dětí sochař Hampl vyhrál

Š. Hrušková