U Vltavy mezi Barrandovským a Mánesovým mostem zimuje na tři tisíce racků. Nejpočetnějším je racek chechtavý, následovaný rackem bouřním, který je u nás přítomen pouze v zimě, a velkými racky – rackem bělohlavým, stříbřitým a středomořským.

Pojďme od začátku. Proč se ptákům na nohu nasazují kroužky?
Na světě se kroužkuje už přes sto let, lidé byli zvědaví, kam ti ptáci vlastně létají. Dnes se tyto věci dají objasňovat pomocí vysílačů a přijímačů s online daty. Kroužkování ale navíc přináší výsledky ohledně změn početnosti a přežívání populace a stav a úspěšnost hnízdění. Pokud nějaký pták ubývá, můžeme hledat příčiny.

A kam létají racci od Karlova mostu?
Nemají dlouhou trasu. Pocházejí většinou ze severovýchodu, nejvíce z Polska a Pobaltí, Finska, Ruska, Běloruska či Ukrajiny. Většinou už nikam dál netáhnou, maximálně do západní Evropy či severní Itálie. Během sto let, co se v Praze kroužkuje, své trasy postupně zkracují. Souvisí to s tím, že Vltava už nezamrzá, dříve museli pokračovat někam, kde řeka nezamrzala, do Švýcarska nebo severní Itálie. Když na pobřeží Baltu udeří kruté mrazy a u nás je trochu tepleji, ptáci se tu objeví okamžitě, doletí sem za 24 hodin, což máme doložené právě i kroužkováním. Naopak, když tady přimrzne, přesunou se do Rakouska na Dunaj, kde je tepleji. Naopak, jakmile se oteplí, vracejí se. Narazil jsem i na racka, který během zimy několikrát absolvoval trasu Praha – Berlín, odletěl a zjistil, že to přehnal, tak se vrátil a ještě odletěl.

Hasiči, policisté a zdravotničtí záchranáři u dopravní nehody. Ilustrační foto.
Hrozivá nehoda na D11: Osobní auto vyletělo ze silnice a poté začalo hořet

Nebojíte se, že vás ptáci poklovají?
Nalákám je na potravu do ruky a chytám je do ruky v letu. Nesmíte mít rukavice, jelikož byste je mohli poranit. Musíte mít cit. Stane se i, že některé během jedné hodiny chytnu vícekrát, svědčí to o tom, že jim to nevadí. Většinou se však po odchytu letí vykoupat. Že vás klovnou, ani nevnímáte, mívám zmrzlé ruce a uvědomím si to později. U racků to moc nebolí, naštěstí klovou jen do rukou. Velcí ptáci jsou horší. Nebezpeční jsou volavky a čápi, ti vystřelují zobáky přímo proti očím, myslí si, že jim jde o život. Všeobecně ptáci míří na oči.

Na jaké druhy se kromě racků zaměřujete?
Především na mokřadní ptáky. Například racci bělohlaví na krmení nepřilétnou, létají někam na skládky za Prahou nebo na pole či olupují ostatním ptákům. Kroužkují se jejich mláďata ve hnízdech, což vyžaduje více zkušeností. Sledujeme je dalekohledem, odečítáme kroužky, když sedí na propusti.

To se vydáváte hledat jejich hnízda?
Ano. Oni při obraně hnízd hodně kálejí a na člověka padá déšť trusu. Rozhodně tam nechodíme ve svátečním oblečení.

Dáváte jim jména?
Ty by mi velmi brzy došly, není to úplně dobré, jakmile něco pojmenujete, chováte se k tomu jinak, získal bych k nim vztah a nebylo by to vědecké a profesionální.

Nevadí ptákům kus kovu na noze?
Je to lehounké v desetinách gramů, asi jako když nosíte na ruce jeden prstýnek.

Podle údajů České společnosti ornitologické u Vltavy mezi Barrandovským a Mánesovým mostem zimuje na tři tisíce racků.

Nejpočetnějším je racek chechtavý, následovaný rackem bouřním, který je u nás přítomen pouze v zimě, a takzvanými velkými racky – rackem bělohlavým, stříbřitým a středomořským.

Kroužkovací stanice Národního muzea byla založena v roce 1934 a v databázi má na pět milionů ptačích jedinců nesoucích na kroužku označení N. MUSEUM PRAHA.

A kde kromě Prahy kroužkujete?
V Praze kroužkuji spíše v zimě, jinak jezdím do Polabí, kde se věnuji speciálním projektům na mokřadních ptácích.

Pozorujete u ptáků nějaké změny?
Je to druh od druhu, většina z nich ubývá. U racků a kachen je vidět, že v rybnících nemají co žrát. Chov kaprů je předimenzovaný, kapři rybník doslova vyžerou. Zlikvidují velký plankton, začnou se množit sinice a vyjma rybožravých druhů, jako je třeba kormorán, ptákům moc potravy zbývá. Citlivá jsou hlavně mláďata kachen, tam kde na rybníku bývalo 20 rodinek, je dnes jedna. Racek chechtavý ubývá, přesnou příčinu ale nevíme. Souvisí to s potravou, dříve si mohli v době hnízdění ulovit více hmyzu nebo myších mláďat, což je na velkých lánech polí problém. 

Co dále přináší kroužkování za informace?
Je to běh na velmi dlouhou trať, obecně díky tomu víme o problémech u transsaharských migrantů, tedy u druhů zimujících v rovníkové Africe. Souvisí to se srážkami a vysycháním Afriky, v jižním okraji Sahary byla řada ptáků naučená zimovat. Nyní tam však už prakticky nenajdou potravu. To je vážný problém.

A jak jste se k ornitologii dostal vy?
Přes ornitologický kroužek, stanici mladých přírodovědců v mých 12 letech. Nyní je to hlavně koníček, děláme ale i placené ornitologické průzkumy. Jinak mám civilní zaměstnání, pracuji jako operátor v O2 aréně.

Kolik času vám práce s ptáky zabere?
Tolik, kolik chci z mého volného času. Klidně 12 hodin denně nebo měsíčně. Záleží také na ročním období, všeobecně se nejvíce ptáků kroužkuje od dubna do září, vůbec nejvíce během podzimního tahu od července do října, kdy jsou vyvedena mláďata.