Ozvali se však dva odborníci, kteří tvrdí, že rozšíření pastvin je sporným krokem, jemuž měla předcházet širší diskuse. Hlavně však zdůrazňují, že rozšíření pastvy zamezuje lidem vstup do volné krajiny, což je u nás právo dané Ústavou.

V úvodu své polemiky upozorňují, že vojenská činnost do 90. let neměla pro zdejší přírodu tak fatální následky. „Po ukončení vojenské činnosti se zjistilo, že je zde velmi cenná příroda se spoustou ohrožených druhů rostlin, bezobratlých i obratlovců. Pojezdy tanků a další techniky, zakopávání pěchoty či občasné požáry přírodu neničily, naopak vytvořily a udržely velmi členitou mozaiku biotopů v nejrůznějších stádiích vývoje,“ píšou Oldřich Čížek a Pavel Marhoul.

Pastva divokých koní podle nich není ideálním řešením vývoje této lokality. „Nesnižujeme význam pastvy a souhlasíme, že pastva koní má mnohé přednosti. Společností Česká krajina je ale pastva koní prezentována jako univerzální nástroj především pro péči o bezlesí, který nevyžaduje další doplňkové aktivity. Na základě dat a pozorování je ale zřejmé, že tomu tak není. Jasně se ukazuje, že bez doplňkových zásahů jako je například redukce křovin nedokáže tento typ managementu dlouhodobě fungovat,“ tvrdí odborníci.

Pastva podle nich sama o sobě také nedokáže vytvořit dostatek vhodných biotopů pro ohrožené druhy, které byly právě pro vojenský prostor Milovice typické – například listonozi či žábronožky. „A nejen to, ukazuje se a je podloženo daty, že pastva vede přímo k ústupu až vymizení populací řady zdejších druhů, například některých na zemi hnízdících druhů, jejichž populace na koňských pastvinách radikálně ustoupily,“ tvrdí autoři.

Zcela zásadní je pak podle nich uzavírání krajiny pro volný vstup člověka. „Jednou z obrovských hodnot a svobod, které máme (například oproti Velké Británii) je právo na volný pohyb lidí po krajině. Platná legislativa garantuje volný vstup veřejnosti do krajiny, i proto jsme národem houbařů a turistů. Probíhající pastevní projekty spolku Česká krajina přinášejí obrovskou změnu, protože krajinu pro veřejnost uzavírají,“ konstatují autoři, kteří se věnují problematice biodiverzity opuštěných vojenských prostorů v ČR.