Zatím vyrábí elektřinu zkušebně a její produkci zaměstnanci příležitostně využívají v rámci takzvaného ostrovního systému (bez připojení k rozvodné síti) k napájení různých spotřebičů. V pátek bylo dokonce připojeno dobíjení elektromobilu.

V říjnu se však počítá s rozšířením nynějšího výkonu 22 kWp na čtyřnásobek – bude to tedy 88,7 kWp – a s tím už má být spojeno také napojení na distribuční síť, uvedl v pátek ředitel divize Obnovitelná a klasická energetika ČEZ Jan Kalina. Do budoucna pak nevylučuje další rozšiřování: plovoucí sluneční panely by zde jednou mohly pokrýt až polovinu plochy nádrže. Instalovaný výkon by mohl dosáhnout až 2MWp, předpokládá Kalina.

Plovoucí panely se zatím osvědčují

Vedoucí provozu štěchovické elektrárny Roman Pospíšil Deníku upřesnil, že k zajištění dodávek do sítě bude třeba vybudovat přípojku k vedení linky 22 kV ze slapské elektrárny do Štěchovic, jež je vzdáleno asi 200 metrů. Ten také připomněl, že první myšlenka na usazení solárních panelů na hladinu horní nádrže přečerpávací elektrárny, kde nebudou zabírat zemědělskou půdu a současně přispějí k omezování odparu vody, se zrodila kolem Vánoc. Ne těch minulých, ale předminulých: v roce 2020. Loňské léto pak patřilo vymýšlení technického řešení. Plovoucí sluneční elektrárny sice nejsou ve světě novinkou, nicméně zrovna Štěchovice II představovaly oříšek a výzvu: vzhledem k tomu, že jde o přečerpávací elektrárnu, se bylo třeba vypořádat s poměrně rychlými pohyby hladiny v rozpětí až devíti výškových metrů.

Nakonec se technici inspirovali v přímořských přístavech, kde zase řeší příliv a odliv, a i u nás známými konstrukcemi pohyblivých lodních mol pro případ povodně. Tato řešení přenesená na vrch Homole v podobě trojice vodicích ližin se zatím náramně osvědčují, plyne z Pospíšilových slov. Na přelomu loňského a letošního roku byly hotovy nosná konstrukce, stoupající a klesající podél ližin v závislosti pohybu hladiny, i její osazení solárními panely a elektroinstalací. S tím, že první půlrok bude patřit sledování a ověřování, jak se zařízení chová.

Šest měsíců provozu ukázalo, že funguje podle předpokladů a v souladu s testováním v laboratoři. Byť vedoucí provozu štěchovické elektrárny připouští, že ne všechny režimy provozu už byly vyzkoušeny: napadl třeba jen jeden centimetr sněhu, nedošlo také na situaci, kdy by nádrž zamrzla. Nedostavilo se nicméně žádné nepříjemné překvapení. Potvrdilo se také očekávání, že odpar vody bude soláry ochlazovat – a tím zvyšovat jejich výkon. Sluneční panely totiž nedávají nejvíce elektřiny, když je hic k zalknutí; nejúčinnější jsou v chladnějším počasí. Ukázalo se rovněž, že posezení na panelech si náramně oblíbily kachny, které zde žijí – a zanechávají po sobě stopy potravy, která prošla celým jejich trávicím traktem. „To účinnost snižuje, a tak musíme panely pravidelně čistit koštětem,“ řekl Pospíšil Deníku.

Rozšiřování plovoucích solárních elektráren by se podle Kalinových slov mohlo týkat třeba různých technologických nádrží v areálech elektráren – a pak se zřejmě objeví i na dalších místech. Ředitel i tyhle plány nastínil ministryni životního prostředí Anně Hubáčkové (za KDU-ČSL), která se v pátek přijela podívat. Za oplocení, přímo na vodu ke konstrukci se solárními panely, však zástupci firmy nepustili ani členku vlády. Je to elektrické zařízení – a basta; bezpečnostní pravidla platí pro každého. Sama Hubáčková Deníku řekla, že problém by nebyl ani s tím, že měla obuty lodičky. A kdyby se snad něco zvrtlo, plavat prý umí…

Uhlíková neutralita o deset let dříve

Ministryně ke štěchovickému rezervoáru nedorazila jen proto, aby si prohlížela experimentální sluneční elektrárnu na vodě, jejíž vybudování na přečerpávací elektrárně je prý světovým unikátem. Především v jejím sousedství podepsala s předsedou představenstva a generálním ředitelem Skupiny ČEZ Danielem Benešem memorandum o spolupráci při ochraně klimatu. Dosavadním cílem bylo, že energetický gigant omezováním takzvaných skleníkových emisí dosáhne uhlíkově neutrálního provozu v roce 2050 – v souladu s takzvanou Pařížskou dohodou – a nově se zavazuje dosáhnout tohoto cíle už v roce 2040.

Má tomu pomoci rozvoj jaderné energetiky (ať už vybudováním nových bloků v Dukovanech a Temelíně, nebo vznikem malých modulárních reaktorů v areálech klasických elektráren), důraz na obnovitelné zdroje – a také budování struktur pro elektromobilitu a výrazné zapojení vodíku. I naskočení na vodíkovou vlnu se projeví ve středních Čechách – a to rovněž na Praze-západ. Pro zavedení pilotního provozu vodíkových autobusů ČEZ v Mníšku pod Brdy postaví a bude provozovat plničku vodíku vyráběného z vody za pomoci „zelené“ elektřiny z vodní elektrárny.