Letošní rok vedla trasa z Prahy do bulharského Primorska, přičemž po cestě tam musely posádky projet Kišiněvem v Moldávii a při zpáteční cestě Dubrovníkem v Chorvatsku. Cíl závodu byl opět v Praze. Podmínkou bylo také to, že závodníci nesměli za dopravu zaplatit.

Sedlčanskému páru trvala cesta 7 dní, 8 hodin a 20 minut, během které stopli 53 aut a ujeli tak 4964 kilometrů. S řidiči se domlouvali ve čtyřech jazycích: češtinou, angličtinou, ruštinou, srbštinou. Během závodu musel pár splnit celkem pět úkolů, které cestovatelům měly přiblížit kulturu v dané zemi. Byla to například návštěva vinice, ochutnání místního jídla nebo jízda na povozu.

Poznání venkova

„V Bosně jsme plánovali splnit úkol s poznáním venkova. Ve vesničce Gacko jsme se nejdříve v rusko - česko - bosenské konverzaci seznámili s osmdesátiletou paní, která pásla krávu na louce. V tom největším vedru, celá zahalená v černém za ní neustále pobíhala tam a sem. Říkala, že v Gacku žije po celý svůj život, stará se o zvířata a okolní svět ji nezajímá. Její krávě bylo už šest let, bohužel prý ale měla tele, a mléko se jí tak nemohlo brát. Na dojení tedy nedošlo," přiblížila jeden ze zážitků stopařka.

„Kousek od této paní se na nás ovšem usmálo štěstí, když paní Boba začala dojit svou čtyřletou krávu Jaglenku právě ve chvíli, kdy jsme u jejího domu čekali na další stop. A tak jsme Jaglenku podojili! Tedy já jsem se snažila jak mi síly stačily, ale nevyšla ani kapka. Davidovi se dařilo lépe a trochu mléka přece jenom podojil. Když ale začala dojit Boba, museli jsme se smát jací jsme neumětelové," dodala Michaela Šofková.

Rumunské hory

Cestovatelé za týden navštívili deset zemí, přičemž nejvíce je zaujaly rumunské hory. „Závod byl náročný, únavný, ale především zábavný a dobrodružný! Zažili jsme chvilky zoufalství i následný obrovský příval energie, když se nám některý řidič rozhodl zastavit. Podojili jsme krávu v Bosně, zúčastnili se uplácení pohraničářů a policistů, viděli dodnes patrné následky války v bývalé Jugoslávii, nakrmili osla u silnice, zjistili, že spát se dá naprosto všude, když si člověk nevybírá a zažili spoustu dalších nezapomenutelných zážitků!" vyjmenovala stopařka z Dublovic.

„Cestování, poznávání nových zemí a především lidí, zjištění kolik skvělých, hodných s ochotných lidí na světě je - to je ten pravý smysl života! Všichni by měli přestat sledovat negativní zprávy médií, vyrazit do světa a sami se přesvědčit o tom, že svět a lidé v něm jsou skvělí," uzavřela Michaela Šofková.

Čtěte také: Účastník mistrovství v autostopu: Stop je čekání, ale i risk a spousta setkání