Uprchlíci, migranti. Téma, které hýbe 
v poslední době nejen českou společností a silně ji polarizuje. Znamenají pro nás lidé přicházející ze zahraničí opravdu nebezpečí? Jaké? Jak se může s tímto problémem vyrovnat jeden každý z nás? Je pravda, co se dozvídáme z médií? Na tyhle a další otázky pomáhala studentům gymnázia dát odpověď beseda, jíž propůjčila exkluzivitu přítomnost dámy, která přišla do Čech 
z Íránu. Není totiž nad autentičnost.

Židle ve třídě vyrovnané do půlkruhu v řadách za sebou už chvíli před stanoveným začátkem besedy přestávaly stačit. A to přesto, že se ve škole konal v tu chvíli jiný, neméně zajímavý diskusní pořad. Třída byla zaplněná do posledního volného místečka, mohlo se začít.

Vzájemný dialog

V krátkém úvodu představila Kateřina Dederová, PR pracovnice Sdružení pro integraci a migraci, svého kolegu Františka Cihláře, socioterapeuta z téže organizace, a rovněž hlavní osobnost setkání, Íránku Katrin, dámu, která žije 
v České republice už 12 let. Poté se studenti dozvěděli, že nemají čekat přednášku, ale vzájemný dialog, který přinese obohacení oběma stranám.

Sdružení pro integraci 
a migraci se sídlem v Praze poskytuje bezplatné poradenství pro cizince. Součástí jeho aktivit je i působení na veřejnost s cílem rozvíjet toleranci a potírat xenofobii a rasismus. „Snažíme se vést s lidmi debaty o migraci, 
o tom, co se teď ve světě děje, a umožnit jim setkání 
s konkrétními cizinci jako dnes s paní Katrin, která je naše klientka," vysvětlila Kateřina Dederová.

Oboustranný respekt

Právě ona pak moderovala debatu se studenty. Na začátku si společně ujasnili některé pojmy, předně to, co je vlastně migrace, jaké jsou její příčiny, kdo je cizinec, kdo uprchlík.

„Migrovali byste vy sami? Proč? Kvůli studiu? Za prací? To je ekonomická migrace, je dobrovolná. Teď se zamyslete nad lidmi, kteří musí opustit místo, kde žijí. Kolik uprchlíků přišlo v posledních letech k nám? Bojíte se příchodu cizinců? Proč?…"

Katka Dederová kladla jednu otázku za druhou tak, že byli studenti téměř okamžitě vtaženi do problematiky a pokoušeli se formulovat své názory. Společně se dobírali pojmů, které jsou pro tuto složitou problematiku určující: oboustranný respekt, tolerance při dodržování určitých podmínek.

Příběh Íránky Katrin„Do Čech jsem přišla za manželem. Je Čech, poznali jsme se v Íránu, kde studoval orientalistiku a já právo. Žiju tady už dvanáct let. Ve studiu jsem v Čechách už nepokračovala, chtěla jsem mít rodinu, 
a také jsem se věnovala studiu češtiny. Jazyk je totiž klíč k životu v cizí zemi. Umožňuje kontakt s lidmi, získat práci," vyprávěla Katrin.

„Zprvu jsem zkoušela různé profese, třeba jako prodavačka, abych byla mezi lidmi, později jsem pracovala pro cestovní agentury, teď využívám své jazykové znalosti - hovořím česky a persky - jako tlumočnice při spolupráci 
s firmami, které mají obchodní aktivity v Íránu," pokračovala.

Je muslimka, ale náboženství pro ni nikdy nebylo překážkou života v křesťanské zemi, přestože je v ní silně zakořeněný. Jak se studenti dozvěděli, pro Katrin není islám jen náboženství, ale kultura a historie její země.

„Podobně tady v Čechách, i když jsou někteří lidé ateisté, cítíte tady křesťanský duch. Když se díváte na architekturu, posloucháte písničky, které děti zpívají, když vnímáte folklór. Ale to neznamená, že zde nemůže dobře žít člověk jiného náboženského vyznání nebo který přichází z jiného kulturního prostředí," zmínila Katrin.

„Jak jsem už říkala, klíč k tomu je ochota naučit se jazyk a samozřejmě respektovat zdejší kulturu, náboženství. Pak může čekat toleranci ke svým zvyklostem," dodala z vlastní zkušenosti.

Čtěte také: Dvě třetiny studentů vysokých škol neplánují studijní pobyt v zahraničí