Toaletářka: Nosím sem květiny, lidi se diví, jak tu voní
Šest roků si k důchodu přivydělává Marie Šlamborová jako toaletářka na veřejných záchodcích u parkoviště pod objektem Eliška v Nymburce. Ve službě, která je denně od 7 do 19 hodin se střídá ještě se dvěma kolegyněmi. Po dni v práci má dva dny volna. A nemůže si to vynachválit.
Paní Šlamorová, asi tu jen nevybíráte vstupné, o co všechno se staráte?
Musím mít umývadla, záchody, zrcadla, ale i vstupní prostory, ty ale ne každý den. Toalety kontroluju tak po 20 – 30 minutách, záleží na provozu.
Kolik lidí sem přijde?
V zimě a zvlášť o víkendech je to jen pár lidí, ale od jara, kdy je v provozu cyklostezka, to jsou desítky lidí denně.
Nebojíte se tu někdy? Je to přece jen stranou, a když je tma…
Ale to víte, že má člověk někdy obavy. Taky jsem tu už zažila, že mi ukradli pokladnu. Dvě ženské mě volaly, že je na záchodě krysa, tak jsem se šla podívat a ony mezitím zmizely i s pokladnou. Teď ji mám přivázanou, je také snížené okénko a jsme připojené na ochranku.
Co říkají lidé, jsou spokojení s tímhle veřejným WC?
Jsou moc spokojení. Když přijedou třeba z Prahy, pochvalují si čistotu a taky vůni. To víte, já sem od jara nosím květiny. Když přinesu třeba náruč šeříků, to je vůně!
Čtěte také: Vědci v šoku. Polovina druhů motýlů poletuje u Milovic