Včelaření patří k nejstarším řemeslům na světě. Vít Ibl ze Třtice včelaří šestým rokem. Na začátku musel překonat strach ze včel. Po žihadle i otékal. Ale teď nelituje. Včelaření je podle něj krásné. Dala se do něj celá rodina, manželka, dcera i syn, a teď mají přes sto včelstev. Říká, že včelařit se dá celý život a začít se může kdykoliv. Zná desetileté i devadesátileté kluky, kteří vesele včelaří. Z medu vyrábí různé pochoutky, třeba oříšky či švestičky v medu, nebo med skořicový a zázvorový.
Někdo by si mohl říci, že včelaříte poměrně krátkou dobu. Kdo vás k tomu přivedl?
Přivedl mě k tomu pantáta. Má deset úlů. Včelaří asi čtyřicet let. Řekl nám: „Tak zkuste včelařit ve velkém. Znám několik lidí, kteří se tím uživí." Tak jsme se nechali nachytat a nakoupili jsme úly. Každý nám radil, abychom si vzali tak tři čtyři včelstva a naučili se to na nich. Koupili jsme si jich dvacet, aby to šlo rychleji.
To je docela sousto…
To ano. První rok se nám dařilo. Vytočili jsme první med a rozšířili včelstva na čtyřicet, pak osmdesát…Pak jsme zjistili, že to takhle nejde. Nyní máme sto třicet včelstev. Nemůžeme se tomu zatím věnovat profesionálně z pracovních i ekonomických důvodů. Uvidíme v budoucnosti. Příroda je nevyzpytatelná, museli bychom mít finanční rezervu tak na tři roky.
Při současné ceně medu by se mohlo na první pohled zdát, že chov včel docela vynáší. Jak to vychází doopravdy?
Hlavně v začátku při pořizování vybavení je to dost velká finanční zátěž. Třeba ruční třírámkový medomet z nerezu stojí patnáct tisíc. Výhodu má včelař kutil, který si dokáže spoustu věcí udělat sám, například rámky, a pak kupuje jen mezistěny, to pak vyjde levněji. Něco stojí cukr na dokrmování včelstev. My počítáme 12 kilo na včelstvo a při ceně kolem 22 korun na kilo je to slušná suma. Už jsme dávali i návrh na svaz včelařů, aby uzavřel smlouvu o velkoodběru s nějakým cukrovarem.
Začít se včelami se dá v každém věku. Co by měl udělat ten, kdo to chce zkusit?
Hlavně musí zjistit, jestli není alergický na včely. Pak si najít zkušeného včelaře, který by ho se vším od základu seznámil. Co je to úl, roj, že ve včelstvu je jedna matka, kdy se rojí, kdy je potřeba chodit k úlu a podobně.
Zkraje jste musel překonat strach ze včel. Co vás tedy na včelaření baví?
Včelaření je krásné, krásný koníček i řemeslo, nemá chybu. Když jdete ke včelám brzy ráno, vychází sluníčko a všude je klídek. Zkrátka balzám na nervy. Na jednom stanovišti se pokaždé zdravím s bažantem.
Ke včelám je tedy nejlepší chodit ráno?
Ráno je chládek a včely jsou klidné. Když už pak je horko, jsou nervozní, podrážděné, a to není dobře ani pro ně, ani pro včelaře. Každý vstup do včelstva je pro ně šok, cítí nebezpečí a jsou nervózní, brání se.
Takže okamžitě poznáte, když nejsou v náladě?
Poznám to hned, už jak přijdu k úlu. Někdy si mě ani nevšimnou, ale když nejsou v pohodě, třeba před bouřkou, hned mě jdou navštívit. To, že by poznali svého včelaře, je ale pověra.
Co všechno obnáší práce ve včelstvu?
Včelařský rok začíná včelařským podletím, pak následuje podzim. To končí sezona, vytáčí se med a přikrmuje cukrem. Do 10. září by mělo být nakrmeno. Pak se začíná několikrát léčit proti varoáze. V zimě chodím včelstva několikrát kontrolovat, poslechnout si je. Ometám česna. Důležité je hlavně na konci zimy zkontrolovat, jestli včelám nedocházejí zásoby. Když ano, dávám včelám medovou placku, med smíchaný s moučkovým cukrem. Na jaře medobraní začíná, když rozkvetou ovocné stromy. Nejčastěji se med vytáčí při kvetení řepky, hořčice, svazenky, zkraje každý týden, pak každý třetí den.
To je docela náročné, nemáte toho někdy dost?
Pokaždé si na podzim říkám, že s tím seknu a včelařit nebudu. Jenže v prosinci už přešlapuji a těším se na jaro, až se zase podívám do úlu.
Jsou mezi vámi mladí včelaři, nebo včelařů ubývá?
Řekl bych, že ubývá. Včelaření obnáší hodně ruční práce a do toho se mladým moc nechce. Když máte včelstev hodně, nemůžete ani na dovolenou. Teď vstáváme v pět a končíme v devět večer.
Který med je nejkvalitnější?
Nejlepší je květový med. Používá se v lidovém léčitelství. Obsahuje nejvíce příznivých látek, pylu. Je lehce stravitelný, proto je vhodný pro děti a starší lidi. Lesní medovicový med je ze sladkých šťáv, vylučovaných mšicemi, červci, které včely sbírají. Já mám raději květový.
Vít Ibl
- Ke včelám ho přivedl tchán před šesti lety. Musel překonat strach ze včel. Po žihadlech otékal.
- Včelaření miluje. Získal pro něj celou rodinu. Je to pro něj balzám na nervy. Do včelstev chodí nejraději po ránu.
- Pochází z Řevničova.
Ovlivňuje kvalitu a množství medu stanoviště?
Samozřejmě. Pokud úly stojí u řepkového pole, nestačíte vytáčet.
Je dobré mít svého včelaře?
To určitě a nejlepší je, aby včelařil ve vašem nejbližším okolí. Jednak víte, odkud med pochází, a také tělu prospívá jíst veškeré potraviny, stejně jako med z místa, kde žijete. Tělo je zvyklé na podmínky a mikrosvět kolem. Kdežto třeba v supermarketech dostanete většinou směsné medy z různých zemí a plodin, na jejichž složení pylu není tělo zvyklé.
Pozná se kvalitní med na první pohled?
Poznáte ho podle toho, jak je hustý, jak se táhne, pomalu teče a skládá se na lžičku. Dělá vlastně takovou mašličku. Má krásnou barvu. Medy v supermarketu jsou průmyslově čištěné přes síta, která zachytí veškeré drobné částečky, takže z medu zbude sladká řídká hmota.
Používáte vůbec doma cukr?
Velmi málo. Medem sladíme, dávám si ho i do kafe. Dcera hodně peče medovníky. Med máme všichni moc rádi.