Ten na tradičním setkání odborářů krajské záchranky připomněl, že počet ošetřovaných pacientů se loni vyšplhal na 121 tisíc lidí; předloni jich bylo 118 tisíc. Ještě výrazněji – o deset tisíc – meziročně vrostl počet samotných výjezdů; těch loni záchranáři napočítali 148 tisíc.

Denní průměr dosahuje 333 pacientů – nicméně v období vánočního hodování na sklonku roku počet případů výrazně vzrostl. Zcela specifickými obdobími (avšak v mnohém podobnými) jsou silvestrovsko-novoroční noc a také pálení čarodějnic na přelomu dubna a května. Tehdy bývají hlavním problémem alkohol a rvačky – a někdy také pyrotechnika a oheň.

Vážných, či dokonce dramatických případů (jakými jsou třeba život ohrožující zranění, infarkty myokardu či mozkové mrtvice) nicméně nepřibylo. Osob s oběhovou zástavou loni středočeští záchranáři oživovali přes tisíc; resuscitace byla úspěšná v 394 případech.

Krajští záchranáři však loni pomáhali především pacientům s chronickými onemocněními, jejichž zdravotní stav se zhoršil. Namnoze jde o seniory s několika různými diagnózami. Nejedná se přitom jen o obyvatele středních Čech; v letních měsících nejsou ojedinělé ani zásahy v chatových oblastech, kde v sezoně dlouhodoběji pobývá hodně starších obyvatel Prahy.

Záchranáři se také setkávají s tím, že přibývá výzev k výjezdům, které však případem pro záchrannou službu nejsou. Zůstává dlouhodobým problémem, že je lidé volají v situacích, kdy by záležitost měli řešit se svým praktickým lékařem (přičemž někteří dokonce přiznají, že sanitku volali proto, že by měli problémy s dopravou k doktorovi).

Jiní dokonce naznačí, že navštívit ordinaci v běžné pracovní době neměli čas – a záchrannou službu zaměstnali proto, že se jim nechce čekat na pohotovosti; spoléhají na to, že když je přivezla záchranná služba, budou mít přednost.