„Na rozdíl od zahraničí je to u nás specifické: můžete sedat kdekoli, pokud máte povolení majitele pozemku; samozřejmě ne někde ve městě, ale na louce nebo na poli,“ řekl Deníku Ondřej Süsser – pilot a ředitel společnosti Nisa Air, která na bezděčínském letišti působí. Připomíná však opatření omezující létání třeba v okolí pražské Ruzyně, nad národními parky a podobně.

Podobné překvapení s letem k zámeckému ubytování chystal Süsser poprvé, ale romantika v oblacích není nic výjimečného. U žádostí o ruku tak s kolegy asistovali už několikrát. Třeba v situacích, kdy se helikoptérou proletěla budoucí nevěsta, zatímco partner mával ze země, kde po startu rozbalil plachtu s nápisem Vezmeš si mě? „Většinu to dopadlo dobře,“ poznamenal ředitel. Většinou? Tedy: očekávané „ano“ zaznělo vždycky, ale stalo se, že bylo třeba počkat, než partnerka popadne dech. Při svém prvním letu zjistila, že zrovna létání není její šálek kávy.

Byla ale výjimkou – pravidelně si lidé, kteří se nechali svézt, zážitky pochvalují. Třeba ti, kteří si vybrali vyhlídkový let. K nejoblíbenějším cílům takovýchto vzdušných procházek zde patří Český ráj a Ještěd, v případě delších letů pak Sněžka a Krkonoše vůbec.

Při startech z mladoboleslavského letiště ale lidé chtějí vidět z ptačí perspektivy ledacos: Mladou Boleslav, Mnichovo Hradiště, Liberec, Drábské světničky, Hrubou Skálu, Kost, Trosky, Humprecht, Sychrov… „Někdo přesně řekne, kam letět, jiní přicházejí hlavně kvůli zážitku z letu. Těm pak doporučíme vhodnou trasu podle doby, kterou chtějí strávit ve vzduchu,“ řekl Deníku Süsser. Nevyhýbá se ani otázce, zda nemůže být překážkou, pokud je někdo trochu víc při těle; prostě těžší. Rozhodnutí je vždy na kapitánovi – a ano, může se stát, že ne vždy lze letět v plném obsazení; vzletovou hmotnost je třeba dodržet.

Vedle vrtulníků Robinson, které zde nejen provozují ve verzích dvoumístné, čtyřmístné i pětimístné (využívají je k letům vyhlídkovým, zážitkovými i jako aerotaxi), ale také je prodávají a opravují, mají na mladoboleslavském letišti ještě sedmimístný letoun. Dvoumotorové letadlo slouží jako aerotaxi. Zájem o jeho využívání byl enormní loni, kdy běžné linky kvůli koronaviru téměř nelétaly – případně třeba dostat se do Tel Avivu přes tři destinace zabralo tři dny. Tehdy malá letadla hodně využívali lidé, kteří chtěli šetřit čas – nebo jim šlo o to vyhnout se riziku nákazy.

Pilotem nanečisto i po výcviku

Zájemci o létání se nemusejí nechat jen vozit. Speciální zážitek, známý i z jiných letišť, je nabídka „pilot na zkoušku“. Po hodinovém brífinku s bezpečnostními pokyny a základním poučením o ovládání stroje následuje příležitost ve vzduchu si řízení osahat a přímo v letící helikoptéře si pod dohledem instruktora vyzkoušet, jak opravdu reaguje ve vzduchu; ne někde simulátoru. Takto reálně si sáhnout na řízení sice patří mezi nákladnější zážitky, ale přesto se zájemci neobjevují úplně ojediněle. A jak se naopak dostat do vzduchu nejlevněji? „Při různých veřejných akcích měst, poutích a podobně nabízíme lidem pětiminutové svezení: to vychází na 1800 Kč za celý vrtulník,“ řekl Deníku Süsser.

Naopak částku od čtvrt milionu výš – rozdíly jsou dány tím, jak se adeptovi daří – si musí připravit zájemci o pilotní výcvik. I ten v Mladé Boleslavi nabízejí – a v covidovém období zaznamenali nárůst zájmu. Ve „městě automobilů“ se však na letce neškolí jen zájemci místní či z okolí. Přijíždějí i zájemci z Prahy, Liberce, Rakovníka i třeba Českých Budějovic.

Létání ostatně má v Mladé Boleslavi tradici, kterou přibližuje expozice hned u letiště: Letecké muzeum Metoděje Vlacha. A tohle sousedství si Süsser nemůže vynachválit: „I když vlastně nemáme žádné vazby, spolupracujeme na leteckých akcích a vypomáháme si i v technických věcech. Stává se, že nás osloví jejich návštěvníci, protože u nich máme reklamu, my naše klienty posíláme, aby se šli podívat k nim. Nebo třeba u nás udělají ukázku historických strojů, když pořádáme nějakou akci.“