Množství zvířat se od založení rezervace téměř ztrojnásobilo. Na konci roku 2015 přivezli ochránci zvířat do rezervace sedm samic a jednoho samce. V roce 2016 se pak stádu narodilo první mládě. Celkem se k dnešnímu dni narodilo v rezervaci osm zubřích přírůstků, z toho jen letos čtyři. Na podzim loňského roku pak stádo doplnilo dalších pět dospělých samic dovezených z polské Bělověže.

„Potvrdilo se, že nově zakládané populace zubrů jsou výrazně životaschopnější a rychleji rostou, pokud je tvoří větší počet zakladatelů. V minulosti se nově populace obvykle zakládali s pěti zvířaty. U těchto skupin však často trvalo řadu let, než se stabilizovaly a jejich počty několik let téměř nerostly,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Právě proto byla skupina v bývalém vojenském prostoru založena s osmi zvířaty a později doplněna dalšími kusy.

Projekt od začátku funguje v úzké spolupráci s vědci. „Proto máme přístup k nejnovějším poznatkům a nemusíme opakovat postupy, které se v minulosti v jiných zemích neosvědčily,“ ocenil propojení s akademiky a univerzitními odborníky Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina.

Na pastvině nedaleko Benátek nad Jizerou mají zvířata za úkol spásat zhruba sto dvacet hektarů stepí a bránit je před zarůstáním agresivními druhy trav a křovin. Spolu s nimi jsou na pastvině také divocí koně.

Stáda budou mít nyní na pastvině příhodnější podmínky, než v předchozích, extrémně suchých a teplých týdnech. „Za dva dny tu napršelo 35 milimetrů srážek, takže se naplnily tůně a zvířata mají k dispozici několik přírodních napajedel,“ upozornil Karel Bendl, ředitel Správy městských lesů Benátky nad Jizerou, která v rezervaci zajišťuje chovatelský dohled. Na druhé pastvině u Milovic je spolu s dalším stádem divokých koní i skupina zpětně šlechtěných praturů.

Po první světové válce člověk zubry ve volné přírodě vyhubil, zůstalo jen několik zvířat v zajetí. Vzácnější, bělověžská linie, která je chována i v rezervaci v bývalém vojenském prostoru mezi Milovicemi a Benátkami nad Jizerou, pochází dokonce z pouhých pěti kusů. Od té doby se zubry daří v zajetí množit, takže od 50. let 20. století je ochránci začali vracet do přírody.