Chcete, aby vaše dítě dobře mluvilo? Nechte ho lézt na stromy a bublat ve vaně

Co je cílem projektu logopedických depistáží a co to vlastně je?
Jde o diagnostická vyšetření určité části populace, která je prokazatelně více ohrožená výskytem logopedických obtíží. Cílem depistáží podpořených Nadačním fondem Eduzměna a MAP Kutnohorsko je zhodnotit vývoj řeči u dětí, aby mohla být, v případě zjištěných problémů, co nejdříve zahájena adekvátní klinickologopedická péče. Dále je pak mateřským školám poskytována podpora a poradenství v oblasti logopedické prevence.

Jak si Vaše návštěvy v MŠ konkrétně představit?
Nejdříve jsem požádala učitelky MŠ, aby dle zadaných kritérií vytipovaly děti vhodné pro depistáž (např. nemělo smysl vyšetřovat děti, které už ke klinickému logopedovi chodí, nebo naopak nemají žádné problémy). Takto vybrané děti pak byly po písemném souhlasu rodičů vyšetřeny. Hodnotila jsem nejen výslovnost, ale orientačně i úroveň jazykových schopností, sluchového vnímání, prostorové orientace, oromotoriky apod. Poté vždy proběhla konzultace s učitelkami o možnostech, jak s dětmi pracovat v rámci logopedické prevence v MŠ. Rodiče pak obdrželi společně s výsledky depistáže i odkaz na stránky Asociace klinických logopedů, kde jsou uvedeny kontakty na klinické logopedy v jednotlivých krajích.

Video, foto: Studenti se v Kutné Hoře vzdělávali v poskytování první pomoci

Na jaké logopedické problémy jste narážela nejčastěji?
Nejčastěji samozřejmě na poruchy artikulace (nesprávná výslovnost hlásek). Poměrně často se však objevily i děti vykazující znaky vývojové dysfázie, což však vyžaduje podrobnější diagnostiku v ambulanci klinického logopeda.

Při Vašich depistážích jste vyhodnotila, že by dvě třetiny vyšetřených dětí měly vyhledat pomoc logopeda. Tři čtvrtiny z nich do logopedické poradny chodit začaly. Proč se to podle Vás děje, že část dětí „propadá“ sítem systému či rodičů a ze školek pak odcházejí s logopedickými problémy?
Ano, dvě třetiny z dětí, které prošly prvotním „sítem“ a byly vytipovány učitelkami jako vhodné pro depistáž, dostaly doporučení k návštěvě klinického logopeda. U jedné třetiny z vyšetřených dětí pak bylo buď vše v pořádku, nebo se jednalo o vývojové jevy, které není nutné řešit v ambulanci klinického logopeda, stačí pouze vhodné působení doma či v rámci logopedické prevence ve školce. Část dětí opravdu měla začít chodit na logopedii již mnohem dříve, avšak pokud se díky depistáži rodiče rozhodli začít navštěvovat klinického logopeda, považuji to za úspěch a velký přínos pro dítě. Na to, proč se s logopedií mnohdy nezačne včas, není jednoznačná odpověď. Z mých zkušeností je to často proto, že rodiče příliš dlouho vyčkávají, že se „to“ spraví samo, někteří to neřeší vůbec, ani když jim je logopedie doporučena učitelkami v MŠ nebo praktickým lékařem. Někdy jsou rodiče také ukolébáni představou, že když má dítě „logopedii“ ve školce, tak to stačí, a pak se diví, že má jít k zápisu a stále nemluví správně.

Co by bylo třeba změnit, aby se to nedělo?
Pokud budou v mateřských školách probíhat pravidelné depistáže, nemělo by se stávat, že se k rodičům nedostane ze žádné strany informace o tom, že by měli vyhledat klinickologopedickou péči. Díky tomu pak víc dětí zahájí logopedickou terapii včas. Dále je potřeba konzultovat s mateřskými školami kompetence v oblasti logopedické prevence. Měla jsem možnost vidět, jak skvěle o to některé MŠ usilují. Bohužel v některých MŠ (napříč ČR) s dětmi dělají „logopedii“ a napravují výslovnost, ač na to nemají kompetence. Pouze klinický logoped může provádět komplexní diagnostiku a nastavit individuální plán terapie. Pokud je poté MŠ ochotna spolupracovat a podílet se na nácviku pod vedením klinického logopeda, může to být naopak pro dítě velmi přínosné.

Proč přesně je problém, když dítě přichází do školy s logopedickými problémy? Nebo ještě není pozdě začít to řešit i po nástupu do školy?
Pokud má dítě navštěvující ZŠ vadu řeči, projevuje se často i na školním úspěchu. To, jestli se projevuje, jakým způsobem a v jaké míře, závisí na typu narušení komunikační schopnosti, její závažnosti a na aktuální fázi terapie, příp. zda je vůbec dítě v péči logopeda. Například pokud dítě v první třídě nezvládá vyslovit C, S, Z a zaměňuje je za Č, Š, Ž, bude mít problém tyto hlásky nejen číst, ale s největší pravděpodobností bude chybovat i ve psaní. Může se tak stát, že dostane horší známku z diktátu ne proto, že by si nedokázalo zapamatovat, jak se tato písmena píšou, ale proto, že je od sebe sluchově nerozliší. Také je třeba říci, že nástup do školy je pro dítě velká změna. Ve škole se musí soustředit, pracovat, učit se spoustu nových věcí a doma, místo toho, aby si odpočinulo a mohlo si v klidu hrát, musí cvičit logopedii. Samozřejmě je tedy nejlepší přijít včas, ale rozhodně nikdy není pozdě. Logoped bere v potaz i individuální možnosti dítěte a podle toho nastaví terapii tak, aby byla zvládnutelná společně se školními povinnostmi.

Lékaři z VFN doporučují genetické vyšetření rakoviny prsu

Rodiče na Kutnohorsku si často stěžují, že zde mají problém své dítě do logopedické poradny dostat, že v nich přijímají jen předškoláky. Co byste jim doporučila?
Bohužel neznám aktuální kapacity všech klinických logopedů na Kutnohorsku. Vím ale, že někteří mají opravdu plno. Je dobře, že předškoláci se k péči dostanou ihned, rodičům mladších dětí doporučuji navštívit stránky www.klinickalogopedie.cz, kde v adresáři pracovišť klinické logopedie naleznou kontakty na klinické logopedy v okolí jejich bydliště. Pokud je dítě malé a logoped zatím nemá kapacitu, aby jej vzal do péče, mnohdy alespoň poradí, jak s dítětem pracovat do té doby, než se místo uvolní, případně doporučí další postup, předá kontakt na jiného logopeda apod.

Z řady studií plyne, že logopedických problémů mezi dětmi přibývá. Co mohou v tomto směru pro prevenci udělat rodiče? 
Rozvíjet hrubou a jemnou motoriku, oromotoriku (cvičení motoriky mluvních orgánů, pozn. red.), zrakové a sluchové vnímání, vyjadřování… Teď si možná rodiče řeknou, že toho je mnoho a kdy že by to měli zvládat, když jsou od rána do večera v práci, kde vzít čas na studium činností, které budou tyto oblasti rozvíjet? Stačí ale zavzpomínat na své vlastní dětství, na dobu, kdy nebyly telefony, počítače. Copak dělali? Co třeba nechat dítě po cestě ze školky chodit po obrubníku nebo zídce? Procvičí si tak hrubou motoriku, rovnováhu a koordinaci. Místo her na tabletu si lze zahrát pexeso, slovní fotbal, zazpívat si nebo vyrazit na hřiště a vylézt na strom nebo prolézačku. Zkusit se naučit udělat ze žvýkačky bublinu nebo dělat mýdlové bubliny ve vaně. Místo pohádky v televizi si společně nějakou přečíst. Prostě si nezapomenout každý den hrát (s hračkami, ale také běhat, lézt, stříhat, malovat a tvořit…) a hlavně si u toho společně povídat. K dispozici jsou knihy s tipy na hry a činnosti pro předškolní děti, kde lze nalézt spoustu další inspirace. Tohle samozřejmě nezajistí, že bude dítě mluvit správně, pomůže to však k rozvoji dítěte a tím i k rozvoji komunikačních schopností. Dále je potřeba dítě pozorovat, a pokud má rodič obavu o správný vývoj řeči dítěte, doporučuji kontaktovat klinického logopeda, popsat mu problém a případně se domluvit na konzultaci.

Jaký je plán projektu na tento školní rok?
Pro letošní školní rok čekáme zapojení přibližně stejného počtu mateřských škol jako v loňském roce. Pokud by se chtěly zapojit další školky, určitě to není problém. Kontaktovat mohou přímo mě nebo kolegyně v MAP Kutnohorsko.

 Lucie Römer