Mají civilizační nemoci něco společného, i když spadají do různých lékařských oborů, například kardiologie, obezitologie, diabetologie nebo onkologie?
Definice civilizačních nemocí není úplně jednoznačná, obecně se tak označují choroby, které se masově vyskytují zejména ve vyspělých zemích a které jsou dávány do souvislosti s „pohodlným“ životním stylem. Ten bývá charakterizován dostatkem až nadbytkem energetických zdrojů v potravě, a naopak nedostatkem pohybu, zřejmě zásadní složkou rozvoje civilizačních nemocí. Celkem očekávatelně tak vzniká celá řada metabolických, kardiovaskulárních i nádorových onemocnění. Mezi „choroby z blahobytu“ ale patří i řada dalších.

Jaké jsou rizikové faktory těchto onemocnění?
Musíme si uvědomit, že se člověk jako biologický druh vyvíjel po většinu své evoluce v prostředí zásadně odlišném, než je to dnešní. Proto má dnes většina populace genetickou výbavu, která bývala výhodná v minulosti: snadno umíme uložit energii do zásob, naše těla jsou „programována“ k šetření energií. Z toho důvodu má řada z nás genetickou vlohu pro rozvoj civilizačních chorob. Na druhé straně víme, že se tato vloha vůbec nemusí uplatnit, pakliže je životní styl zdravý. Zdá se ale, že omezit příjem kalorií v potravě a začít se více pohybovat většina lidí ohrožených civilizačními chorobami ochotná není.

Jsou civilizační nemoci nebezpečnější než infekční choroby?
V dnešním vyspělém světě jistě ano, protože kardiovaskulární a nádorová úmrtnost představuje více než dvě třetiny příčin úmrtí v různých zemích. Některé choroby patřící mezi civilizační onemocnění se vyskytují masově, například vysoký krevní tlak je vůbec nejčastější onemocnění postihující kolem čtyřiceti procent dospělé populace u nás, cukrovku 2. typu má v Česku více než milion osob, a tak bychom mohli pokračovat.

Podle Světové zdravotnické organizace jsou infarkty a mrtvice příčinou většiny úmrtí na civilizační onemocnění (17,9 milionu lidí ročně). Od roku 2019 dokonce tento počet o 2 miliony vzrostl. Následuje rakovina (9,3 milionu), onemocnění dýchacích cest, jako je chronická obstrukční plicní nemoc a astma (4,1 milionu), a cukrovka (1,5 milionu). U cukrovky 2. typu vzrostl počet nemocných od roku 2000 o 70 %. Žijeme čím dál „hůř“? Nebo proč čísla tak rostou?
Myslím, že odpověď musíme hledat především u sebe samých. V Česku máme epidemiologická data, která mapují vývoj hlavních rizikových faktorů srdečně-cévních onemocnění v období minulých třiceti let. A trendy jasně ukazují na stoupající hmotnost v populaci, narůstající výskyt cukrovky a neměnící se počet kuřáků. Snižuje se průměrná pohybová aktivita. To vše vysvětluje negativní vývoj, který jste komentovala. Nové léčebné možnosti v oblasti kardiologie i diabetologie jej vyvažují jen z části. Prevence je vždycky lepší než skvělá léčba.

Kdy se historicky významně začal navyšovat počet pacientů s těmito problémy?
V zásadě v době po druhé světové válce, tedy v období, které se kryje s rozvojem „blahobytné“ společnosti. Dostatek energie z potravin a snížení potřeby fyzické práce i obecně pohybové aktivity stojí v pozadí.

Znamenají ta rostoucí čísla, že nás civilizační choroby pomalu zničí?
Možná bych nebyl tak pesimistický. Přes všechny negativní trendy, o nichž jsme si povídali, se podařilo od osmdesátých let minulého století snížit úmrtnost na oběhová onemocnění a máme tak i nějaké úspěchy. Ale je také pravda, že nemoci, o nichž si dnes povídáme, budou představovat narůstající problém, pakliže nepochopíme, že je lepší je nemít, a nezačneme žít zdravěji. Zatím se nezdá, že bychom se na takovou změnu přístupu mohli těšit.

Nedávno se navíc ukázalo, že kardiovaskulární nemoci či obezita zvyšují riziko horšího průběhu nemoci covid-19 a následného úmrtí. Česko bylo na špičkách statistik, co se týče úmrtí na koronavirus. To nevypovídá o dobrém zdravotním stavu české populace. Proč jsme na tom tak špatně?
Máte pravdu, v mezinárodním srovnání si z hlediska výskytu chronických onemocnění nevedeme vůbec dobře. Češi mají jednu z nejdelších „dob strávených v nemoci“ v Evropě. Ačkoli jsme Evropu dohnali v parametru průměrné délky života, musíme až čtvrtinu z této doby prožít s chronickou chorobou. Velmi pravděpodobně za to může opakovaně komentovaný životní styl, nedostatek pohybu, kuřáctví i vysoká spotřeba alkoholu. Za nepříznivou genetiku se rozhodně neschováme, česká populace na tom z hlediska vrozených vloh pro tyto nemoci není jinak než ostatní Evropané.

Zdá se, že současná prevence asi není dostatečná. Dá se v tomto ohledu dělat víc? Hledat nové přístupy a snižovat rizika škodlivého chování?
Přístup k prevenci je v zásadě dvojí. Zdravotníci se v každodenní práci věnují prevenci individuální. Stanovíme rizika rozvoje onemocnění a přítomnost rizikových faktorů a ty se snažíme ovlivnit. Druhý přístup je populační. Ten by měl vytvářet obecné podmínky prevence chorob. Zde mají zdravotničtí odborníci důležitý „poradní“ hlas, ale sami zdravé prostředí vytvořit nezvládnou. Jde o velký komplex opatření – od podpory zdravého stravování a vytváření podmínek pro co nejvyšší pohybovou aktivitu až po znevýhodnění (třeba daňové) zdraví škodlivých složek životního prostředí. Nejmarkantnější příklad je kouření a konzumace alkoholu.

Co by měli Češi dělat jinak? Můžeme se někde inspirovat?
Inspiraci určitě máme. Nepřekonaným příkladem v tomto směru zůstává Finsko, kde v sedmdesátých letech v reakci na extrémně vysokou úmrtnost na kardiovaskulární choroby spustili populační projekt, do nějž se zapojili kromě zdravotníků také výrobci potravin a lokální i národní politici. Výsledkem byla změna životního stylu, která vedla k poklesu počtu úmrtí na oběhová onemocnění o 80 % do roku 2005. Takže možné to je.

Civilizační onemocnění se už nevyhýbají ani rozvojovým zemím, například v Asii. Příčinou je moderní způsob života, který se tam exportoval. Jedná se o daň za současný životní styl?
To je, myslím, velmi dobrý příklad. Skutečně se ukazuje, že životní styl vyspělého světa podporuje výskyt onemocnění, která nás nyní nejvíce trápí a která někdy souhrnně označujeme jako civilizační. Na vině je životní styl představující současně nejlepší zbraň v boji proti nim. Zvyšování konzumace kaloricky bohatých jídel, spotřeby živočišných produktů a jejich záměna za tradiční složky potravy spolu s nižší potřebou fyzické aktivity vysvětlují stoupající trendy výskytu civilizačních chorob v některých oblastech Asie.

Jaká bude situace, co se těchto nemocí týče, za deset dvacet let? Vidíte nějakou možnost zlepšení, nebo spíše opačný směr?
Byla publikována předpověď výskytu chronických chorob do roku 2050 pro Spojené státy, která předpokládá, že pokud se neobjeví nové inovativní léčebné přístupy, začne dlouhodobý trend poklesu kardiovaskulární úmrtnosti opět stoupat. Na druhé straně věřím, že americká populace je jiná než my a možná se nám podaří prosadit aspoň některé atributy vylepšeného životního stylu tak, abychom mohli být optimisty. Jakkoli je skvělé, že přicházejí nové a často velmi sofistikované léčebné možnosti, větší vliv bude vždy mít i malá pozitivní změna našeho denního režimu akceptovaná většinou. Když každý udělá denně jednu zdravější volbu – místo sladkosti kus ovoce, vynechání piva po obědě nebo čtvrthodina procházky místo televize –, budeme se moci radovat z klesajících křivek výskytu civilizačních chorob.