Stalo se to poté, co se Červenka v opilosti proháněl ulicemi starým Renaultem 21 ve špatném technickém stavu, jenž kvůli proděravěnému výfuku burácel víc než závodní speciál. A protože si nedal pokoj, z domů začali vycházet rozespalí lidé, aby si to s rušitelem nočního klidu vyříkali. V té chvíli kamarád vystoupil z auta a chtěl incident urovnat (místní lidi totiž znal; bydlel nedaleko).

Několik trestných činů

Soudu se nepodařilo zjistit, jestli dostal pohlavek, nebo spadl na zem z jiných důvodů – jisté však je, že Červenka, který chtěl z horkého místa ujet, zachytil jeho tělo a vláčel ho pod autem před padesát metrů. „Poškozený utrpěl zlomeninu bederního obratle, zhmoždění ramene, ztrátové poranění kůže na zádech, koleně a dlaních; z jeho vystoupení před soudem je pravděpodobné, že se rozvinula i posttraumatická stresová porucha,“ konstatovala předsedkyně senátu Oldřiška Rysová.

Kromě ublížení na zdraví soud napočítal Červenkovi i další trestné činy: ohrožení pod vlivem návykové látky (sám přiznal, že předtím, než sedl za volant, zvládl vypít půl litru rumu plus sedm piv), řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (ačkoli jezdil rád a často, řidičák nikdy nevlastnil) a maření výkonu úředního rozhodnutí (měl soudem vyslovený zákaz řízení, a to právě kvůli tomu, že byl opakovaně přistižen za volantem bez papírů).

Žádná nedbalost, ale úmysl

Státní zástupce Petr Šnajdr se proti verdiktu na místě odvolal. S tříletým trestem by se smířil – ne ale s tím, že soud případ kvalifikoval jako neúmyslné ublížení na zdraví. Nesouhlasí tedy především s paragrafem, na jehož základě soud poslal Červenku za mříže. „Jestliže věděl, že má někoho pod autem, a přesto nezastavil a jel dál, je tam podle mě jasný úmysl,“ řekl Šnajdr Deníku. Naopak obhájkyně Hana Kukrálová zářila spokojeností. „Myslím, že vzhledem k tomu, jak paní předsedkyně odůvodnila rozsudek, toho odvolací soud mnoho změnit nemůže,“ míní. I ona si nicméně jménem svého klienta ponechala lhůtu na případné odvolání.

O vyřizování účtů podle soudu nešlo

„Není vyloučeno, že obžalovaný poškozeného dobře neviděl,“ shrnula soudkyně Oldřiška Rysová výsledky zjišťování přesných okolností nehody. „Je otázka, jestli ve chvíli, kdy se auto rozjelo, poškozený seděl, nebo klečel; neznáme ani přesné údaje o poloze vozidla a těla poškozeného,“ vysvětlila, proč ani vyšetřovací pokus na přímo na místě a za účasti svědků události nezažehnal otazníky, které případ provázejí. Jisté prý je, že řidič Červenka byl nezkušený, navíc byly jeho reakce výrazně ovlivněn alkoholem. A také strachem, neboť se vcelku oprávněně obával, že od vyrušených spáčů může dostat pár facek. Tím lze vysvětlit, proč nereagoval a jel dál, ačkoli sražený mladík pod autem křičel bolestí a také svědci volali, aby zastavil.
Podle Rysové se nepodařilo prokázat, že by Červenka věděl, že pod autem je právě kamarád (nebo spíš bývalý kamarád), na kterého měl pěknou pifku. Dostal totiž podmíněný trest za to, že tohoto kamaráda zmlátil v době, kdy společně pracoval na brigádě v Říčanech. Kamarád totiž nechtěl nechat na sobě obvinění z krádeže mědi – a tak udal Červenku jako skutečného zloděje. „O úmyslném jednání nic nesvědčí, šlo o trestný čin spáchaný z nedbalosti,“ konstatovala Rysová.
Sám zraněný mladík, jenž kdysi býval Červenkovým nejlepším přítelem (a také mimo jiné kumpánem při drogových experimentech) je ale přesvědčen, že o žádnou náhodu nešlo. „Asi měsíc před tím mi poslal e-mail, že mě zabije. A – skoro to udělal,“ řekl zraněný muž Deníku. S tím, že doktoři na traumatologii a plastičtí chirurgové ho jakžtakž dali dohromady – šrámy na duši jsou ale stále otevřené, třebaže má za sebou léčbu v Bohnicích. „Bez antidepresiv se neobejdu,“ konstatoval.