Tehdy ho přímo na místě činu zadrželi městští strážníci. A kriminalisté zjistili, že neúspěšný podnikatel, stěžující si na dopady finanční krize, toho měl na svědomí víc.

Předtím, než se vMělníku pokusil odnést šperky za jeden a čtvrt milionu korun, slavil dvakrát úspěch. Ktomu se také přiznal. Nejprve 29. listopadu přepadl ve Smečně na Kladensku bar shracími automaty, odkud si podle obžaloby odnesl 25 tisíc korun (on sám tvrdí, že to bylo zhruba o deset tisíc korun méně) a mobil patřící servírce, o den později pak vyloupil zlatnictví vÚstí nad Labem, kde pobral šperky za 339 tisíc.

Hned druhý den po první loupeži se vydal za kořistí proto, že nebyl spokojen svýtěžkem první výpravy. „Nikdy jsem automaty nehrál – myslel jsem, že vhernách je velké množství peněz; nenapadlo mě, že je tam tak málo,“ připomněl u soudu své zklamání nad obsahem kasírtašky a trezoru.

Co se mu naopak zamlouvalo, byla finta, kterou vymyslel na oklamání obsluhy. Ve všech případech se vydával za kriminalistu vyšetřujícího závažnou trestnou činnost. Vherna baru se zajímal o záznamy zbezpečnostních kamer, vobou zlatnictvích pak tvrdil, že vyšetřuje loupež šperků a pátrá po místě, kde se mladí pachatelé ve výkupu drahých kovů zbavili lupu ve větším množství.

Dokonce předkládal doklad, který měl být služebním průkazem – ve skutečnosti šlo ale osvědčení o profesní způsobilosti znějící na jeho vlastní jméno, někdy doplněné ještě nalezeným odznakem městské policie. Důležitými rekvizitami, které bral ssebou na místa činu, byla také pouta – a kromě toho i pistole, která jako jediná byla rekvizitou skutečnou. Šlo totiž o napodobeninu, která před léty složila na divadelním jevišti.

„Nikdy nebyla nabitá a myslím, že se zní vůbec nedalo vystřelit,“ prohlásil Tomášek poté, co se vpondělí začal jeho kauzou zabývat trestní senát Krajského soudu vPraze. Přepadené ženy ale nemohly tušit, že jde o atrapu – zvlášť když jim hrubián vyhrožoval zastřelením, a dokonce tuto hračku neváhal použít jako skutečnou zbraň: sice nestřílející, ale přesto zraňující.

Jednu ze dvou zlatnic, které přemohl a spoutal ve rvačce, jež se vdílně u mělnického krámku strhla poté, co pachatel odhodil pláštík policisty a projevil své pravé úmysly, bil touto „hračkou“ do hlavy, až jí způsobil silně krvácející tržnou ránu nad obočím, zlomeninu nosu – a ktomu ještě zhmoždění rtu a pohmoždění zátylku.

„Kdyby to šlo vrátit, už bych takovou hloupost vživotě neudělal. Viděl jsem to jako jedinou možnost, jak překonat tu situaci,“ omlouval své řádění před soudem. Trestní senát Ivo Zelinky se snažil obměkčit tvrzením, že přepadení spáchal proto, aby mohl dát synovi na svačinu do školy. A tyhle peníze podle svých slov nemohl získat třeba prodejem auta, které přece potřebovat ktomu, aby mohl objíždět možné zaměstnavatele, když si hledal práci…

Přepadené zlatnice se ale shodly: chlap, který surově mlátí ženské, si žádné ohledy nezaslouží. Pokud soud uzná Tomáška vinným, hrozí mu pobyt ve vězení od pěti do dvanácti roků.