Terčem nevybíraného jednání přerůstajícího až v domácí násilí se přitom seniorka podle zjištění policie stávala dlouhodobě: matku, s níž společně bydlel, prý její syn nejen opakovaně urážel slovně, ale i přímo napadal nejméně od poloviny listopadu 2018. Vyvrcholilo to nyní v polovině února, kdy už došlo dokonce na zásah i zdravotnických záchranářů, připomněla mluvčí mělnické policie Markéta Johnová.
Výhrůžky, rány pěstí, kopance
Upřesnila, že seniorku syn bil pěstí do hlavy a kopal do celého těla. „Přitom jí vyhrožoval, že ji zabije. Žena se ukryla na balkoně svého bytu a volala o pomoc.
Přivolaní záchranáři ji převezli do nemocnice a policisté muže zadrželi,“ shrnula Johnová, za jakých okolnosti v horrorovém soužití nastal zlom. Doplnila, že kriminalisté muže obvinili ze zločinu týrání osoby ve společné domácnosti a přečinu nebezpečné vyhrožování. „Nyní mu hrozí trest odnětí svobody na dva roky až osm let,“ upřesnila.
Násilné útoky samy nepřestanou
To, že domácí násilí, tedy týrání osoby žijící ve společném obydlí, nepředstavuje jen problém partnerského soužití, ale táhne se i napříč generacemi, nebývá nijak neobvyklé. Problémem je, že se vše odehrává za zavřenými dveřmi; mimo kontrolu veřejnosti. Stává se, že oběť ztrácí schopnost včas násilí zastavit, vzepřít se a situaci účinně řešit; už proto, že s násilníkem sdílí obydlí a nemá kam odejít.
Někdy dokonce vinu za agresorovo chování vztahuje na sebe. A protože násilnické počínání samo o sobě neskončí – často se naopak spíše stupňuje – oběť potřebuje pomoc. Je proto důležité, aby lidé nebyli lhostejní k náznakům toho, co se může odehrávat v jejich okolí.
Těm, kteří se doma necítí bezpečně, protože tam čelí výlevům agrese, policie radí promyslet si bezpečnostní plán: připravit se na možnosti ochrany pro případ dalšího násilného útoku. Základem je nachystat si důležitá telefonní čísla – nejen na policii a na intervenční centrum, ale i na azylový dům či na známé, na něž by se bylo možné obrátit. Vyplatí se také zvážit možnost informovat rodinu, přátele – či třeba sousedy, kteří by v případě potřeby mohli nabídnout pomoc; třeba poskytnutím krátkodobého úkrytu. Dobré sousedské vztahy mohou umožnit i smluvit si znamení pro případ ohrožení.
Policistka Johnová také radí nachystat si pro případ potřeby bezpečnostní zavazadlo, v němž v případě nutnosti nenadále odejít z obydlí lze odnést vše potřebné. A nejde jen o léky, oblečení a věci denní potřeby (jak pro sebe, tak případně i pro děti, v jejichž případě je dobré pamatovat i na hračky), o peníze, bankovní kartu či jízdenky a doklady – kdy je žádoucí pamatovat nejen na průkaz totožnosti či kartičku zdravotní pojišťovny, ale kupříkladu i na rodný list.
A myslet je třeba i na další důležité dokumenty: k účtům, k bytu, nezapomenout pracovní smlouvy, rozhodnutí soudu a podobně. „Zavazadlo je možné nechat i mimo obydlí na místě, kde se k němu můžete snadno dostat,“ radí policistka Johnová.
Místa prvního kontaktu systémem pomoci:
- Policie ČR i obecní nebo městské policie
- Obecní úřad nebo přestupkové oddělení městského úřadu
- Intervenční centrum, krizové centrum, azylový dům
- OSPOD neboli orgán sociálně právní ochrany dětí
- Manželská poradna
- Linka důvěry
- Praktický lékař, pediatr – a případně i lékaři-specialisté
- Nemocnice (včetně sociálního oddělení) nebo záchranná služba
Zdroj: Policie ČR