Blíže nezjištěným nástrojem, zřejmě šroubovákem, ji bodal do krku (odhalenou část těla si podle soudů vybral i proto, aby jeho útok nezbrzdila tlustá zimní bunda) a zmocnil se tašky obsahující peněženku s desítkami tisíc korun na výplatu důchodů. Jen šťastnou náhodu – a také díky tomu, že pachatele vyrušila žena bydlící v domě – napadená přežila bez trvalých následků.

Že by se nerozpakoval vraždit kvůli penězům, souzený muž odmítá. Se svou verzí události nicméně nepochodil ani u krajského, ani u vrchního soudu. Tvrdil, že pošťačce navrhoval, že by společně mohli předstírat přepadení – a následně se o peníze rozdělit. Prý se však poté, co žena odmítla, situace zvrtla: doručovatelka se začala vzpouzet. Tak vehementně, až se sama nabodla…

Takový vývoj událostí napadená žena odmítá; trvá na tom, že byla zákeřně přepadena zezadu, když u schránek rozdělovala poštu. To, že se Jindřichu M. nedá věřit, ve středu připomněla předsedkyně odvolacího senátu Pavla Augustinová. „Verze o fingovaném přepadení je nevěrohodná a nepravdivá,“ konstatovala. A hned shrnula slabiny příběhu, který souzený muž předkládá: kdyby mluvil pravdu, připravoval by se jinak. On se však schovával v křoví, měl připravené náhradní oblečení, pytel, v němž své šatstvo zakrvácené při činu hodí do vody, a dokonce si nachystal i dlažební kostky k jeho zatížení. Ostatně – jaký smysl by mělo předstírat přepadení v zavřeném domě, kde lze očekávat, že se vše obejde beze svědků?

Obhajoba neuspěla ani s požadavkem na mimořádné snížení výměry trestu pod spodní hranici sazby stanovené trestním zákoníkem. Na tom, že nedošlo k fatálnímu následku a přepadená žena utrpěla „jen“ bolestivé zranění a psychickou újmu, nemá Jindřich M. žádnou zásluhu, zdůraznila soudkyně Agustinová. Možnost „jít pod sazbu“ navíc podle jejích slov vylučuje fakt, že se souzený muž činu dopustil ve zkušební době předchozího odsouzení. A mimoto znalci uvedli, že předpoklady resocializace jsou nepříznivé – nelze tedy předpokládat, že by k nápravě postačil kratší pobyt ve vězení.

„Trest na samé spodní hranici zákonné sazby je správný,“ poznamenala soudkyně Augustinová. Odkázala tím na fakt, že vzhledem k úmyslu získat majetkový prospěch byl Jindřich M. odsouzen podle třetího odstavce paragrafu 140 trestního zákoníku, který za vražedné jednání provázené přitěžujícími okolnostmi stanoví rozpětí od 15 do 20 let odnětí svobody nebo i trest výjimečný (do 30 let či doživotí).

Vrchní soud nicméně upravil původní výrok krajského soudu o finančních náhradách. Poté, co přepočítal, kolik mohla mít pošťačka u sebe po odečtení peněz již vyplacených příjemcům, a současně vzal úvahu částku, již Jindřich M. vydal po svém zadržení, dospěl k závěru, že je povinen vyplatit České poště 34 828 Kč – s osmiprocentním úrokem z prodlení. Přepadené doručovatelka má jako náhradu nemajetkové újmy dostat 70 tisíc. „Není to částka nikterak vysoká, mohla by být i vyšší,“ poznamenala předsedkyně odvolacího senátu Augustinová.