Došlo k tomu v přízemí ubytovny č. 4 na ložnici č. 7 ve věznici ve Všehrdech na Chomutovsku. Ústecký krajský soud oba mladíky poslal na tři roky do vězení.

Špička ledovce

Je to jeden z mála případů sexuálního násilí, ke kterému ve věznicích dochází, které se dostalo na povrch a skončilo u soudu. Byli odsouzeni chomutovským okresním soudem, odvolali se a odvolací krajský soud v Ústí rozhodl o jejich trestu jen s mírnými úpravami. Trest oběma násilníkům ale nesnížil.

Tím se oběma pobyt ve vězení prodlouží a ještě k tomu v ostřejším typu vězení, protože musí být za mřížemi ve věznici s ostrahou. Další dvacetiletý mladík byl odsouzen ke 4 měsícům vězení za nepřekažení trestného činu. Byl přítomen znásilnění mladíka a nezabránil tomu.

Zasloužilí basmani

Berky byl již třikrát trestán. Dvakrát pro trestný čin vydírání (jako mladistvý). Naposledy byl odsouzen v dubnu Okresním soudem v Mělníku za loupež ke dvěma létům za mřížemi.

Havlík byl také již třikrát trestán. Dvakrát za loupež (jako mladistvý). Naposledy byl odsouzen v březnu 2008 Okresním soudem v Teplicích za krádež a porušování domovní svobody na jeden rok.

Paradoxní je, že třetí mladík, který jen přihlížel znásilnění, byl ve vězení za znásilnění, ale sám se na znásilnění spoluvězně nepodílel.

Z toho pohledu si uvědomoval, že jde o trestný čin, a distancoval se od něho. Ale protože byl ve vězeňském prostředí, „držel basu“, znásilnění neohlásil. Proto ke svému dosavadnímu trestu dostal jenom 4 měsíce za mlčení. Tento mlčící svědek byl již také třikrát trestán – vždy jako mladistvý. Naposledy byl odsouzen v dubnu 2008 Okresním soudem Louny za znásilnění na 30 měsíců vězení a k sexuologickému ústavnímu léčení.

Krutý příběh

Mladík (1992) přicestoval z vazební věznice v Ostravě do věznice ve Všehrdech. Krátce na to 27. 11. 2008 kolem 22.20 hodin a dne 28. 11. 2008 kolem 22.00 hodin jej v přízemí ubytovny č. 4 na ložnici č. 7 obžalovaní Vojtěch Berky a Milan Havlík násilím spoutali na rukou a nohou, připoutali jej k rámu lůžka.

Pod pohrůžkou zbití mu přes jeho odpor postupně vkládali do úst své pohlavní údy až do ejakulace každého z nich. Potom mu vyhrožovali, že musí mlčet. Třetí mladík přihlížel a nezasáhl.

Před okresním soudem znásilnění mladík nechtěl hovořit. Asi se bál. Proto soud četl jeho výpověď z přípravného řízení. Policistům tehdy popsal, že někdy před Vánoci roku 2008 přišel večer na pokoj, kde na něj čekali všichni obžalovaní. Drželi v rukách opasky a ručníky a řekli mu, že bude „uvítačka“. Havlík a Berky ho uvázali k posteli a třetí obžalovaný jenom hlídal.

Dostal pár ran, potom si na něj sedl Havlík, vyndal své přirození, s kterým si hrál. Berky mu držel hlavu. Havlík mu vyhrožoval, že jestli jej mladík kousne, tak jej zabije. Havlík mu strkal penis do úst, až se mu „udělal“ na obličej. Poté nastoupil Berky a opakovalo to samé.

Když ho potom rozvázali, dali mu cigaretu. Byl z toho psychicky na dně, protože to nečekal. Poté si šel vyčistit zuby. A bylo mu doporučeno, aby držel hubu…

Třetí mladík, který se na znásilnění nepodílel, byl dvojicí násilníků vyzván, aby se také připojil. Odmítl to, a byl za to odměněn Havlíkem fackou.

Oběť našla odvahu a co se stalo nahlásil dozorci a na základě vyšetření psychiatra byl přeřazen na krizové oddělení. Byl pod velkým psychickým nátlakem, „kluci z baráku“ se mu posmívali.

Co na to psycholog?

Policejní psycholog Josef Kovářík z ústeckého policejního ředitelství k případu uvedl: „Přes sebelepší opatření vedení věznice nelze tomuto násilnému chování zabránit. Dochází k tomu uvnitř mikrokolektivu, tedy v rámci ložnice, mezi několika vězni. A je ohromný tlak u agresivních násilníků, aby oběti násilí mlčely. Prostě jedinou zcela účinnou radou je vůbec se do vězení nedostat.“