V čase oběda působilo 28. srpna roku 2000 náměstí v Kostelci klidným, téměř až ospalým dojmem. Pan Jiří počkal, až bude ve spořitelně otevřeno po polední pauze, sedl do auta a jel si do záložny vyřídit své věci. Když zaparkoval a vystoupil z vozu, dělilo ho od dveří spořitelny pár metrů. Koho by napadlo, že v příštím okamžiku bude ležet na břiše s obličejem zabořeným v záhonu s růžemi! A přesně tohle se mu přihodilo. „Vylítli proti mně dva zakuklení chlapi v černém, jeden větší a druhý menší, na sobě nápis Policie. Menší z nich za mě zamířil brokovnicí a přinutil mě lehnout; pak už jsem jen slyšel kvílet gumy odjíždějícího auta. Ten vyšší, co na mě nemířil, nesl nějaký pytel,“ popsal Jiří H. u krajského soudu, jak si lupiči zajistili, aby jim nepřekážel při útěku.

Za podíl na přepadení kostelecké spořitelny, z níž si lupiči tehdy před osmi lety odnesli 1 878 690 korun se před Krajským soudem v Praze zpovídá 35letý Jan Baluška. Bude-li shledán vinným a odsouzen, verdikt by v jeho životě neznamenal velkou změnu. Vlastně by se jednalo jen o prodloužení pobytu ve vězení. Baluška si již totiž odpykává čtrnáctiletý trest za přepadení spořitelny ve Všetatech. V tomto případě byl souzen nejen za loupežné přepadení, ale také za pokus o vraždy veřejného činitele. „Došlo tam k přestřelce s policejní zásahovou jednotkou,“ připomněl státní zástupce Jaroslav Voborník oboustrannou palbu, při níž byl Baluška vážně zasažen do hlavy.

Všetatská loupež se sice odehrála až po lupičské akci v Kostelci – v tomto případě ale vyšetřovatelům trvalo delší čas, než se dostali na stopu alespoň jednoho z pachatelů. I tady se střílelo – i když jen do skel přepážek ve spořitelně – a Balušku prozradila jeho DNA nalezená na jedné z nábojnic. Dodnes však zůstává záhadou, kdo se loupeže zúčastnil společně s ním. Není totiž pochyb o tom, že pachatelé byli tři: Baluška s komplicem, kteří v oblečení po vzoru policejní zásahové jednotky řádili se zbraněmi ve spořitelně, a další kumpán čekající venku v autě Škoda Forman. Pochopitelně kradeném – vůz patřil elektrikářské firmě z Prahy. „Ten řidič měl barevnou košili a byl robustnější postavy,“ řekla náhodná svědkyně Božena N., kterou na místo přilákal hluk způsobený pachateli střelbou ve spořitelně.

Pachatelé si dali záležet, aby zametli stopy, které by mohly vést k jejich odhalení. Jeden z nich zřejmě zapomněl na opatrnost, když odložil maskování a necelou půlhodinu před loupeží si do trafiky přímo na náměstí zašel pro cigarety. „Kupoval si petry, platil padesátikorunou,“ řekla prodavačka Věra H. Ani ona však nepřispěla k odhalení totožnosti onoho muže.

Celkově by počínání pachatelů bylo možno zaznamenat do učebnic zlodějiny. S výjimkou Baluškova vzorku DNA na vystřelené nábojnici po sobě nezanechali stopy upotřebitelné při vyšetřování; auto použité k útěku z místa loupeže se našlo opuštěné v nedalekém lese. Podle všeho se je pachatelé snažili podpálit, ale to se jim nepodařilo.

Na verdikt soudu si Baluška ještě musí počkat; očekávaný rozsudek ve středu nepadl. Státní zástupce se shodl s obhajobou, že je třeba ještě předvolat policisty z mělnického policejního ředitelství, kteří ve spořitelně v Kostelci zajišťovali ohledání místa činu. Mají být také vyslechnuti znalci z oboru genetiky, kteří porovnávali vzorky DNA. Jejich výpovědi mají pomoci objasnit rozpory a nejasnosti, které panují kolem nálezu stěžejního důkazu – vystřelené nábojnice – a nejasné zmínky ve spisu o vyhodnocení biologického materiálu zajištěného na místě činu.

Napraví se?
Vězení je pro Jana Balušku důvěrně známým prostředím; současný pobyt za mřížemi není prvním trestem za loupež, který si odpykává. Podle psychologického posudku se přitom trestné činnosti nedopouštěl jen proto, aby získal peníze, ale také ve snaze o seberealizaci, získání pocitu uznání a uplatnění své dominantní role. Vyšetření u něj prokázalo zvýšené dispozice k agresivitě provázené zhoršující se schopností ovládat své výbušné jednání. Podle znaleckého posudku se možnost nápravy ve vězení jeví nepříznivě. Sám Baluška ale tvrdí, že ho pobyt za mřížemi přivedl k poznání, že způsob života, který vede, není vhodný. „Chtěl bych s tím skončit a usadit se,“ prohlásil.