Na přebujelost dopravního značení trpí především vedlejší silnice, sídliště či okrajové části měst. „Značky jsou umísťovány alibisticky. Správní úřad je prostě osadí, aby se vyhnul případné kritice. Přitom by měly být doplňkem pozemní komunikace. Z uspořádání silnice by mělo být jasné, jak se má řidič chovat. Značka má pouze upřesňovat, co by účastník provozu nemusel včas zpozorovat,“ upozornil expert na bezpečnost v dopravě a předseda Platformy Vize 0 Roman Budský.

Mezi velmi často užívané značky patří například zákazy zastavení a stání. Mnohdy jsou přitom dle odborníka i na místech, kde by být nemusely. Pravidla silničního provozu totiž přesně říkají, kde a jak smí řidič zastavit či může stát. „Zastavit můžete tak, aby mezi autem a okrajem vozovky byly tři metry společné pro oba směry jízdy volné. Pokud jde o stání, musí jít o tři metry pro každý směr. V užších ulicích je tedy naprosto zbytečné takové značky umisťovat. Tam přece daná zákonná omezení platí automaticky,“ vysvětlil Budský.

Děti nejsou, značka platí

Každý den se řada řidičů setkává i s cedulí omezující maximální povolenou rychlost na třicet kilometrů v hodině. Využívá se hojně tam, kde více hrozí srážky chodců. Velmi často například u škol. Problém je ale v tom, že rychlostní omezení platí pořád. I když děti ve škole nejsou. „Proč zde proboha není dodatek, že omezení platí jen po dobu vyučování, ne večer či o víkendech? Taková značka pak ztrácí autoritu a důvěryhodnost. Řidič si řekne, že jde o nesmysl, a pojede stejně padesát. O přenosném značení Zákaz předjíždění kolem staveb, které platí i v době, kdy se nepracuje, ani nemluvím,“ podotkl Budský.

Zapravdu mu dávají i zástupci motoristů. Podle nich jsou mnohdy zbytečně osazovány značkami často i křižovatky v bočních ulicích s malou hustotou provozu. Přitom by postačilo zavedení pravidla pravé ruky. „Dobrým příkladem je v tomto Francie. Zde ve velkém přestali používat značku Dej přednost v jízdě. Řidiči začali být více pozorní a nehod ubylo,“ sdělil mluvčí automotoklubu ÚAMK Igor Sirota. Argumentem jsou podle něj i peníze. Jedna dopravní značka totiž vyjde na více než dva tisíce korun. „Miliony korun by se daly využít v provozu mnohem efektivněji,“ dodal Sirota.

Bezpečné zóny pro všechny

Prořídnout by pomyslný les značek v Česku mohl díky takzvaným Zónám setkávání. Tedy ulicím bez dopravních značek a se smíšeným provozem pro pěší, cyklisty, hromadnou dopravu a auta. Rychlost je v nich omezena na dvacet kilometrů v hodině a striktně platí pravidlo pravé ruky. Chodci přitom mohou využívat veškerý prostor a nemusí se omezovat na chodník.

„Povrch je v jedné úrovni. Koridor pro auta či hromadnou dopravu bývá vyznačen jiným povrchem. Díky malé rozdílné rychlosti je prostor bezpečný. Řidiči, chodci, ale i cyklisté jsou nuceni mnohem více sledovat dění kolem sebe. Auta se pohybují opravdu pomalu, třeba v Německu smí jezdit jen rychlostí chůze,“ popsal projektant a odborník na zklidnění dopravy ve městech Vojtěch Novotný.

V zemích západní Evropy a třeba i v Austrálii či na Novém Zélandu se jedná o běžnou věc. Sousední Rakousko vytváření podobných zón zavedlo před deseti lety. „Od té doby vzniklo přes osmdesát takových prostor. V Česku radnice, i kdyby chtěly, novinku zatím zavést nemohou. Tuzemské normy znají jen obytnou či pěší zónu. Ale ty nejsou vždy vyhovující,“ doplnil Novotný.

Nutná změna zákona

Než se Zóny setkávání začnou objevovat i v českých městech, je tedy nutné upravit zákon o silničním provozu. Ten je sice v současné době otevřený v Poslanecké sněmovně, ale kvůli jiným novinkám – zavedení možnosti řídit osobní auto od sedmnácti let za dohledu zkušeného mentora a aktualizaci bodového systému pro řidiče.

„Pokud by se nám podařilo sehnat dostatečnou podporu u poslanců, ve druhém čtení by mohl být do projednávaného zákona přidán paragraf umožňující zavádění Zón setkávání. Jednalo by se o rychlou úpravu a vše by mohlo začít platit už v příštím roce,“ přiblížil Novotný.

Ministerstvo dopravy ale nyní považuje za prioritu současnou novelu. „K novele zákona o silničním provozu nyní nemůžeme navrhovat další úpravy,“ informoval mluvčí resortu František Jemelka. Kdy hustý les značek v Česku prořídne, proto zatím není jasné.