Charakteristický zápach sice Jan Bošina vnímá i po letech, nijak na něj ale nežehrá. „Pro přírodu je to mnohem zdravější, než chemie. A navíc, hnůj je od mých zvířat a pokud mají kvalitní krmivo a kvalitní vodu, bude kvalitní i ten hnůj,“ usmívá se sedlák.

Nadšení pro hnůj je ale mnoha lidem naprosto cizí. V letošním roce dokonce tak moc, že na Agrární komoře skončilo při sklizni větší množství stížností na zápach hnoje, než v předchozích letech. Hnoje by si ale lidé měli spíš vážit.

Vláda nedávno schválila nový Strategický plán společné zemědělské politiky, ve kterém mimo jiné uvádí, že v Česku je produkce hnoje nedostatečná. Jeho nedostatek přitom může být problém. V Evropské unii sílí tlak na snížení dávek umělých hnojiv, jejich cena je navíc kvůli válce na Ukrajině extrémně vysoká. Po obyčejném zvířecím hnoji tak bude sháňka.  

Podle zemědělců hrozí omezování pěstování brambor či jablek. Ilustrační foto.
Dražší energie? Dejte víc peněz, nebo brzy zkrachujeme, varují zemědělci

Pro lepší představu: roční produkce hnoje v České republice je nyní přes 11 milionů tun. Milion míří do bioplynových stanic, zbytek na ornou půdu. Jenže je to málo. „Stále platí pravidlo, které funguje, a to aplikace hnoje v intervalu jedenkrát za tři až čtyři roky v dávce 30 až 40 tun na hektar. Takto jsme ale schopni obhospodařovat pouze jeden milion hektarů orné půdy z celkových 2,5 milionů hektarů,“ napsali ministerští úředníci ve zprávě pro vládu.

Dokument se navíc zmiňuje o tom, že v budoucnu se množství hnoje zřejmě nezvýší, protože stavy hospodářských zvířat klesají. V dokumentu také stojí, že kvalita české půdy je ve srovnání s průměrem EU nízká. 

Bez chemie. Ale jde to?

Bez umělých hnojiv se momentálně české konvenční zemědělství neobejde.  Evropská komise však hodlá jejich množství snížit do roku 2030 o dvacet procent. Podle zemědělců je ale otázkou, zda a v jakém množství vůbec bude možné v příštím roce hnojit. „Nevyhlížíme úplný kolaps zemědělství, ale situace je vážná a nikdo v tuto chvíli neví, kam až se vyšplhá cena a s jakým množstvím hnojiv bude příští rok disponovat,“ řekl Deníku člen předsednictva Asociace soukromých zemědělců ČR Jan Staněk.

Do obchodu s hnojivy zasáhla válka na Ukrajině. Rusko je jedním z největších producentů umělých hnojiv, jejich výroba kdekoli je zase závislá na zemním plynu. A tak cena umělých hnojiv roste. „Výrobci teď vyrábí hnojiva především na zakázku, už pro konkrétní zákazníky a nikoli do zásoby, protože dopředu neví, zda a za kolik budou moci vyrábět,“ popisuje Staněk.

Agrivoltaika. Dvojí využití půdy pro zemědělství a energetiku zkoušejí v zahraničí. Česko na boom solárních panelů v obhospodařovaných sadech či polích čeká.
Agrivoltaika je zemědělstvím budoucnosti. Nese ale i stín solárních baronů

Zdroj: DeníkNěkteří výrobci podle Staňka zkoušejí řešit situaci i přechodem z plynu na fotovoltaiku, vzhledem k cenám elektřiny ani to ale není plošné řešení. Podle Agrární komory by pomohlo, kdyby se ceny zemního plynu zastropovaly i pro výrobce hnojiv. Možnosti, které zemědělci pro zúrodňování půdy mimo hnoje a umělých hnojiv mají, jsou omezené.

„Úrodnost lze částečně zlepšit vhodným střídání plodin, zaoráním slámy a častým pěstováním meziplodin na zelené hnojení.  Přesto to nelze nenahradit zcela a pokles spotřeby umělých hnojiv bude znamenat významný pokles výnosů a tím i větší tlak na zvýšení ceny potravin,“ podotýká tajemnice Agrární komory Gabriela Dlouhá.

Velkou výhodu teď mají oproti konvenčnímu zemědělství právě menší farmy a podniky, které fungují v ekologickém režimu a umělá hnojiva nepoužívají. Podíl ekologického zemědělství ale tvoří v Česku jen kolem 15 procent.