Prezidentskou kandidaturu před čtyřmi lety jste zdůvodnil slovy, že byste se usoužil, kdybyste to neudělal. Proč?
Volba prezidenta je strašně vážná věc. Je to příležitost mluvit o tom, co lidi trápí, a také o tom, co je ve vzduchu. Vždycky jsem varoval před rostoucím vlivem Ruska a Číny, dělal jsem to jako občan, prezidentský kandidát i jako senátor. Když jsem pozoroval politiku Miloše Zemana, věděl jsem, že je potřeba se proti ní vymezit a nabídnout alternativu. Tehdy jsem to udělal i proto, že některá zásadní témata v kampani úplně chyběla. Profesor Drahoš měl akademickou zkušenost, ale nikoliv bezpečnostní a zahraniční jako já. Řekl jsem si, že se na to nemohu jen koukat. Utrápil bych se.

Zmiňoval jste ale také, že jste viděl, jak prezidentská kancelář pod vedením Vratislava Mynáře nefunguje. V čem?
Když se podíváme na to, jak fungovala v době, kdy byl Miloš Zeman vážně nemocný, nebylo jasné, zda prezident ještě vůbec rozhoduje o své agendě. Nejcitlivější tajné dokumenty se tam skartovaly v rozporu se zákony. Nebylo zřejmé, jestli byly prezidentovy podpisy vlastnoruční, vyšetřovala to i policie. Když uděloval během hospitalizace milost, veřejnost se oprávněně tázala, jestli vůbec ví, co se děje za jeho zády. Měl kolem sebe trestně stíhané osoby, které mohly mít zájem na tom, aby takto konal. Zásadní je ovšem bezpečnostní problematika. Když jsme v Senátu zkoumali pozadí teroristického útoku ve Vrběticích, zjistili jsme, že prezident jednal v rozporu se zájmy České republiky, přestože jí přísahal věrnost.

Byl jste jedním z iniciátorů aktivace článku 66 Ústavy České republiky hovořícího o možnosti přechodného odejmutí prezidentských pravomocí. Usnesení vámi vedeného Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senát nakonec neschválil. Byla vaše aktivita na místě?
Byla správná. Vedení Senátu tehdy pověřilo náš výbor, aby zkoumal pozadí útoku na muniční sklady ve Vrběticích. Po desítkách hodin strávených s aktéry z první linie jsme zjistili, že vláda Andreje Babiše konala, jak měla. Komu čest, tomu čest. Společně se sněmovnou jsme jí poskytli maximální podporu a součinnost, aby mohla při obhajobě zájmů České republiky postupovat rychle a nekompromisně. Prezident ale v té době mlčel.

A když promluvil, zpochybnil vládní a policejní kroky s tím, že existuje několik vyšetřovacích verzí.
Ano, když po týdnu promluvil, podrazil autoritu vyšetřovatelů a hovořil o několika možných scénářích. Bylo to vršení nepravděpodobných verzí jenom proto, aby se zastřela skutečnost.

Jako z kuchařky pro dezinformátory?
Jako podle příručky, která říká, že když nemáte argumenty, předkládáte ty největší hlouposti. Pan prezident uváděl různé vyšetřovací verze ve chvíli, kdy policisté už všechny, kromě jediné pravdivé o útoku ruských agentů, dali k ledu. Kladli jsme si otázku, jak je možné, že to pan prezident dělá. Buď to byl úmysl, což by byla vlastizrada, nebo mu vůbec nedocházelo, v jak vážné situaci země je a že jeho povinností bylo konat v souladu s vládou a loajálně vůči České republice. My jsme se rozhodli pro druhou variantu, neboť jsme se shodli na tom, že nebyl schopen vykonávat svůj úřad. Článek 66 Ústavy hovoří právě o tom. Pokud prezident, byť by šlo o dočasný výpadek, pozbude schopnosti vykonávat svůj úřad, dočasně jeho pravomoci přecházejí na ostatní ústavní činitele. Je to vlastně prevence.

Miloš Zeman to ovšem bral velmi úkorně, hovořil o pokusu o puč, a dokonce v tomto směru inicioval vyšetřování o možné sabotáži. Státní zástupce Marek Bodlák to smetl se stolu a Zeman ho pak kvůli tomu nejmenoval soudcem. Absurdní?
Odmítám výraz puč. To je od prezidenta hrubá neznalost a manipulace. Povinností ústavních činitelů je plnit svoji roli v souladu s jejich nejlepším vědomím a svědomím. Senátoři mají v rámci tohoto poslání také kontrolovat prezidenta. Nejsem posudkový lékař a nezajímá mě, jaké má každé ráno tlak a chuť k jídlu, ale zda je schopen vykonávat svoji práci. Není-li, je tu článek 66. A to jsme dali na stůl. Prezident to dobře věděl a jeho okolí se muselo strašně leknout, jinak by neříkalo takové nesmysly.

close Senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer

Čím si vysvětlujete Zemanův obrat o 180 stupňů vůči Rusku po letošním 24. únoru?
Beru jeho postoj k rozpoutání Putinovy šílené války na Ukrajině na vědomí. Miloš Zeman podle mě přemýšlí o tom, co do té doby prosazoval, a koriguje svůj kurz. Obrat to ale pro mě není, protože kdyby ho skutečně prodělal, musel by vyrazit pana Nejedlého z Pražského hradu. To je muž, který nemá prověrku…

Coby poradce ji mít nemusí.
Ne, ale je navázán na ruské zájmy, vyjednával v Rusku, a přitom nemá s Hradem pracovní smlouvu. Má klíče od kanceláře v blízkosti prezidentovy pracovny. Dlouho byl držitelem diplomatického pasu, ačkoliv představuje pro republiku bezpečnostní ohrožení. Pan Nejedlý je pro mě dokladem, že Miloš Zeman obraty nedělá.

Zato se umí postarat o své lidi. Pravomocně odsouzenému lánskému správci Balákovi udělil milost. A Prahou se nese zvěst, že jím jmenovaný guvernér České národní banky Aleš Michl zaměstná jeho tajemníka Jaroslava Hlinovského a šéfa protokolu Vladimíra Kruliše má prý Zeman dokonce jmenovat členem bankovní rady. Jak říkáte, víří to emoce. Neboli někteří jsou si rovnější, že?
Vůbec nezpochybňuji možnost prezidenta obklopit se skutečnými profesionály. Pokud se osvědčí v tom, co dělají, je normální jim nabídnout pokračování kariéry ve státní správě.

Zajisté. Stane-li se velvyslancem na Slovensku dosavadní šéf hradního zahraničního odboru a velezkušený diplomat Rudolf Jindrák, nikdo neřekne ani půl slova.
Ano, tam není výhrad. Pokud jste hovořila o České národní bance, zvěsti jsem neslyšel, ale kdyby se blížily realitě, velmi by mě zneklidnily. ČNB není trafika. Soudím, že pan prezident některými svými nominacemi do bankovní rady již zaskočil nejenom laickou veřejnost, ale i finanční trhy. A prezident by neměl jednat tak, aby si kladly znepokojivé otázky. Měl by vystupovat ve prospěch české měny. Podle mě už velkou chybu udělal, a jestli připravuje nějaké další kroky, tak Pánbůh s námi.

Role hlavy státu roste po sněmovních volbách, kdy dvakrát může jmenovat premiéra. Kdyby v roce 2025 ve volbách uspěly hnutí ANO, SPD, Trikolóra a Přísaha, jak byste postupoval?
Prezident není panovník mimo čas a prostor. Musí ctít ústavu a zákony. Volič je suverén a rozhoduje. Je na politicích, aby jeho zadání respektovali. Kdyby to nedělali, vytvořili by podmínky pro vztek a nespokojenost, pro extremistické nálady. Nikdo by neměl dopředu říkat silná slova. Pokud by volič rozhodl tak, jak jste uvedla, je na moudrosti všech představitelů státu včetně prezidenta, aby hledali řešení, jež by neohrozilo naše spojenecké závazky v NATO a členství v Unii. Na demonstraci nespokojených občanů na Václavském náměstí nebo teď před Českou televizí měli lidé v ruce českou vlajku a zároveň vyzývali k přichýlení k Putinovu Rusku. To je nebezpečné a vlastizrádné. Spolupráce se zemí, která rozpoutala nejstrašnější válku po roce 1945 na evropském kontinentu, by zlikvidovala naši suverenitu.

Může s tím prezident něco dělat?
Upozorňovat na to. A nahlas říkat, že vyjednávat dneska s Moskvou o levných dodávkách plynu je hrozně nebezpečné. Kreml přece suroviny využívá jako zbraň. Vidíme také, že státům, které se s ním snažily dohodnout, třeba Maďarsku, se zdaleka nedaří tak dobře, jak samy očekávaly.

Když jste zmínil Maďarsko, chci se zeptat, zda jste pro těsnou spolupráci se zemí, jejíž ministr zahraničí se v Budapešti sešel se svým íránským protějškem?
V Senátu jsme přijali usnesení na podporu demonstrujících v Íránu. Tamní nepokoje začaly ubitím mladé ženy, která se podle mravnostní policie provinila nedbalým uvázáním povinného hidžábu. Bouře, kterou to vyvolalo, zasluhuje náš respekt a podporu. Jan Opletal a Jan Palach vstoupili do naší historie jako mladí lidé, kteří se vzepřeli totalitě. Dnes jsou v Íránu stovky takových obětí. Režim, který své studenty a protestující označuje za extremisty, teroristy a agenty cizí moci, je odsouzeníhodný. Když do toho maďarský ministr zahraničí vede s Íránem jednání a ani nešpitne o íránských zbraních, které zabíjejí ukrajinské civilisty, je to nepřijatelné. Írán je spolupachatelem Ruska v páchání zločinů na Ukrajině. Maďarsko tímto setkáním o sobě říká velmi nepěkné věci.

Tvrdí, že jedná pragmaticky a používá selský rozum.
Jako předseda Výboru pro obranu, bezpečnost a zahraniční věci autoritativně tvrdím, že pan ministr neříká pravdu. Je ovšem věcí Maďarů, aby se v tom zorientovali. V rámci V4, Unie a NATO je takové chování odsouzeníhodné, protože může ohrožovat bezpečnost, za niž si navzájem ručíme.

Korejci přiletěli ve dvou letadlech, Izraelci se dohadovali jako v židovské škole, Američané neustále hledali signál pro mobily a opravdoví profesionálové byli lidé z Vatikánu. To parafrázuji vaše postřehy z doby, kdy jste byl šéfem hradního politického odboru za Václava Havla. Musí být kolem prezidenta profesionální tým, který mimo jiné zvládne zahraniční návštěvy na nejvyšší úrovni?
Tyto roky jsou pro mne velmi důležité, protože jsem pracoval pro skvělého prezidenta a hodně jsem se toho naučil. Profesionalita na Pražském hradě je nezbytností, neboť je tam obrovská spousta složek, které spolu musejí kooperovat: památková péče, hasiči, policisté, archiváři, průvodci, hradní stráž, organizátoři výstav a prezidentův tým, který mu má pomáhat vykonávat ústavní roli. Setkal jsem se tam se skvělými lidmi, s nimiž se scházím dodnes. Když se ale teď dívám na Pražský hrad, pozoruji tam určitý typ dvořanství. Jako by zaměstnanci přestávali být úředníky a stávali se součástí dvora kolem panovníka. Toto chování by se možná eliminovalo, kdyby se Kancelář prezidenta republiky přenesla do podhradí. Úředníci by tak sídlili v civilnějších prostorech, než jsou zlatem vykládané kanceláře. Hradní areál je prestižní místo, kde se mají odehrávat zásadní oficiální akce.

Kolem Václava Havla ale byl cosi jako dvůr. Vy sám v knižním rozhovoru vzpomínáte na to, jak překvapen byl španělský král Juan Carlos, když ve svíčkami nasvícené Královské zahradě z mlhy vyběhl bělouš, kterého mu Havel daroval. Nebo jak tamtéž na pozadí hudebních a baletních produkcí probíhalo přijetí představitelů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky a antiglobalistů. Je možné na to navázat?
Je potřeba na to navázat. Když se podíváte na složité otázky dneška, které štěpí společnost, na mladé lidi, kteří mají obavu ze změny klimatu, a nikomu to vlastně nevadí, na sociální sítě, které nás propojují, ale svým způsobem i odcizují, je otázek k řešení řada. Především těch, jež se týkají budoucnosti, toho, jak bude Česká republika vypadat za dvacet let. Nesmíme prošustrovat něco zásadního, možnost reforem, inovací. To jsou témata, která nikdo nezvedá, a která prezident zvednout může.

close Senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Senátor a prezidentský kandidát Pavel Fischer

Není to navždy odváté s havlovskou érou a porevolučním étosem?
Nemyslím. Proto mluvím o otevřeném Hradu, který by fungoval jako mozkový trust. Byl jsem u toho, když vznikalo Forum 2000. Všichni jsme si mysleli, že to skončí ve chvíli, kdy Václav Havel odejde z funkce. Václav Havel už není mezi námi a Forum stále pokračuje. Takových iniciativ zakládal mnoho. Při zasedání MMF a Světové banky opravdu přijeli antiglobalisté ve velkém a hrozil velký střet v ulicích Prahy. Václav Havel měl ovšem smysl pro naslouchání lidem s rozdílnými názory. Velmi intuitivně tehdy řekl, aby se zástupci obou táborů potkali. A kde jinde než na magickém místě, jímž byl Pražský hrad? Chtěl, aby se tam sešli, odzbrojeni od svých ideologických i reálných zbraní. Doufal, že se navzájem překvapí slovy, kterým budou rozumět. To Václav Havel neuvěřitelně uměl. Nejenom jako disident, kdy spojoval lidi kolem sebe, hodiny naslouchal protichůdným názorům a dokázal udělat syntézu všech postojů. Podobně fungoval jako prezident. My jsme na to zapomněli. Přitom právě takto může prezident odminovat některé těžké otázky, jež dnes raději neřešíme, abychom se ještě víc neodcizili. Jenže pak nebudeme vůbec vědět, jak se na různá rizika připravit. Pro mě je role prezidenta i ve schopnosti otevírat složitá témata, na něž nemusí mít názor, ale bude schopen kolem sebe vytvořit prostor, kde se budou i protikladné přístupy tříbit. Měl by umožnit lidem z polarizovaných táborů se potkat a věci si vyříkat.

Třeba o migraci, o níž jste psal jednu ze závěrečných prací během svých zahraničních studií, nebo s jejímiž projevy jste se setkal v minulosti jako velvyslanec ve Francii?
Ve Francii jsem měl možnost zažít v akci policisty, bezpečnostní složky i starosty, kteří byli v přední linii střetů mezi vládou práva a bezvládím. Mezi občanskými principy otevřené společnosti a právem šaría, politického islámu, který se zkouší prosadit jako alternativa vůči zakládajícím listinám Evropské unie. Tady je nutné, abychom byli jednoznační. Když někdo potřebuje pomoci, tak mu pomozme, ale zároveň musíme chránit hranice své země, a pokud sdílíme suverenitu s ostatními členy Unie, pak také chránit její vnější hranici – tam máme co dohánět. Putin svou válkou zvedl v krátkém čase rekordní počet Ukrajinců, kteří se museli zachraňovat. Tolik běženců během několika týdnů Evropa ještě nezažila. Šlo o miliony, k nám jich přišlo zhruba tři sta tisíc.

A to nemluvíme o otevření migračních stavidel z jihu…
Přesně tak. Putin zadržováním lodí s obilím zároveň spustil hrozbu hladomoru v Africe. Bez války na Ukrajině bylo v Africe možná sto milionů lidí ohrožených hladomorem. Teď to můžeme vynásobit. Hrozí nám stěhování národů. A kam ti lidé půjdou? Do prvního místa, kde dostanou najíst. Musíme se ptát, zda jsme na tak vážné bezpečnostní ohrožení, které může destabilizovat naši společnost, připraveni. Podle mě přesahuje nejen naši dosavadní zkušenost, ale i schopnost evropských států takové vlny přistěhovalců zvládnout. Rozvojová pomoc, do níž přispívá i Česká republika, potřebuje mnohem větší angažmá rozvinutých zemí.

Jistě i to může být tématem pro příští hlavu státu. Stejně jako Afrika, která stála zcela mimo pozornost Václava Klause i Miloše Zemana.
Mnoho lidí i zodpovědných ministrů v Unii říkalo, že mají Afriku jako prioritu. Když se ale podíváte, kolik desítek milionů obyvatel tam žije na územích, kde vlastně nikdo nevládne, nefungují hranice států, není tam policejní nebo armádní autorita a rozšiřuje se nejradikálnější islamismus, moc se toho neudělalo. Jde o vážný problém, který jeden prezident nezmění. Měl by ale aspoň umět mluvit se svými zahraničními partnery i domácími ústavními činiteli o tom, co by mohlo přijít. Netušil jsem, že obavy, které jsem vyslovoval na adresu Ruska, se naplní tak strašlivou formou. A že varování na adresu Číny, za něž jsem byl kritizován, se v roce 2022 dostanou do závěrečného dokumentu NATO. V něm stojí, že Čína ohrožuje naši bezpečnost. Člověk by měl vidět za roh, nebo alespoň předvídat. Tím se také kvalifikuje do významných státních funkcí. Mám za to, že v tomto směru mám co nabídnout.

O vás se ví, že jste věřící člověk. Tím víc mě zaujal váš názor, že kardinál Dominik Duka se příliš ponořil do běžného politického provozu, účastnil se řady akcí a přátelil se s oběma posledními prezidenty. Zatímco když někam přišel pařížský arcibiskup, byla to zcela výjimečná událost. Jak byste si představoval spolupráci s pražským arcibiskupem Janem Graubnerem?
Pro mě je víra velmi intimní věc. Umím ji oddělovat od institucí, včetně církevních. Naprosto respektuji pana arcibiskupa a v rámci možností bych byl připraven mu pomáhat. Myslím si ale, že pražské arcibiskupství by si mělo držet od světských institucí distanci. Proč? Protože arcibiskup může být také prorok, může říkat i nepříjemné věci a burcovat. Bylo pradávnou tradicí, že u panovníků dleli proroci, kteří je upozorňovali, že budou-li porušovat pravidla, mohou se se zlou potázat. Tento prorocký hlas by si podle mého soudu církev měla udržet a kultivovat ho. Nešvarů a ohrožení naší doby je tolik, že potřebujeme proroky. Potentáty nepotřebujeme.

Kdo je Pavel Fischer

• Narodil se 26. srpna 1965 v Praze.
• Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština-francouzština. Ve studiu v roce 1990 a 1991 pokračoval na Centre International de Formation Chrétienne ve Švýcarsku, kde se zabýval problematikou migrace. Absolvoval vysokou školu École Nationale d´Administration (ENA) se sídlem v Paříži a Štrasburku.
• V rámci civilní vojenské služby v letech 1991-1993 pracoval na pražském arcibiskupství. Během prezidentství Václava Havla pracoval v Kanceláři prezidenta republiky, v letech 1999-2003 jako ředitel politického odboru.
• Mezi lety 2003 až 2010 zastával funkci českého velvyslance ve Francii a Monaku.
• V letech 2015-2017 zastával pozici ředitele Ústavu empirických výzkumů STEM.
• V prezidentské volbě 2018 se umístil na třetím místě se ziskem 526 694 hlasů (10,23 %).
• V říjnu 2018 byl zvolen senátorem ve volebním obvodu č. 17 v Praze. Je předsedou Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.
• Je nositelem monackého Řádu svatého Karla (2009) a francouzského Řádu čestné legie (2010).
• Je ženatý, s manželkou Klárou vychoval čtyři děti (syn Vojtěch čelil těžkému postižení, kterému v roce 2013 podlehl).
• Hovoří plynně francouzsky a anglicky. Domluví se německy, rusky a katalánsky.