Švorcová i Moučka. Televizní ikony normalizačních seriálů
Jiřina Švorcová, Zdeněk Buchvaldek nebo Jaroslav Moučka. To byly hvězdy socialistické televizní tvorby. Seriály jako Žena za pultem, Muž na radnici, Plechová kavalerie, Inženýrská odysea nebo Okres na severu, vstupovaly do našich obýváků před listopadem 1989 a kreslily zářnou budoucnost pod vedením Komunistické strany Československa. Vznikala ale i umělecká díla, která obohatila naši kinematografii.
Když se řekne normalizační seriál, asi každý pamětník minulého režimu si vzpomene na Ženu za pultem. Seriál, který v roce 1977 natočil režisér Jaroslav Dudek podle scénáře Jaroslava Dietla. Příběh obyčejné prodavačky Anny Holubové a jejích kolegyň z prodejny potravin byl nesmírně populární, stejně jako další Dietlova díla.
Zajímavé je, že ačkoliv děj seriálu moralizuje a opěvuje socialistickou uvědomělost, byl některými představiteli tehdejší moci kritizován pro neuspořádaný osobní život hlavní hrdinky, která je rozvedená, sama vychovává syna a snaží se vybudovat vztah s novým mužem. Do ženy za pultem byla Jiřina Švorcová dosazena „shora“. Roli Anny Holubové měla původně hrát Jana Hlaváčová a uvažovalo se i o Jiřině Bohdalové.
Více socialistických klenotů
Jiřina Švorcová si zahrála i v dalším klenotu mezi socialistickými seriály. V Okresu na severu ztvárnila soudružku Pláteníkovou, manželka vedoucího tajemníka OV KSČ. Tu tedy rozhodně nikdo z neuspořádaného osobního života podezřívat nemusel. Její muž byl totiž Josef Pláteník, ztělesnění ctnosti, pochopení a spravedlnosti, kterému nejde o vlastní zájmy, ale o blaho celku, takže odhaluje nešvary dokonce v samém jádru komunistické strany. Hlavní roli si zahrál Jaroslav Moučka, který byl v roce 1980, tedy v době vzniku seriálu sám komunistou, takže s propagandistickými frázemi soudruha Pláteníka neměl problém.
Jaroslav Moučka si zahrál velkou roli i v Muži na radnici, což byl jakýsi seriálový předchůdce Okresu na severu. Oba seriály režíroval Evžen Sokolovský, který začínal jako progresivní divadelní režisér například na satirické scéně Večerní Brno nebo v Divadle E. F. Buriana a skončil jako jeden z prorežimních normalizačních televizních tvůrců.
Pod oběma seriály byl podepsán také zmiňovaný Jaroslav Dietl, dokázal napsat kvalitní seriály jako Eliška a její rod, Byli jednou dva písaři, ale i další tendenční kousky jako Plechová kavalerie nebo Inženýrská odysea. Čím byl tento scenárista jedinečný?
Celý článek čtěte v sobotním magazínu Víkend, který je součástí regionálních Deníků.
Co se dále dočtete ve Víkendu:
- Poslední revoluce: jak se režim drolil
- Gastronomie: podzimní guláše nejen z masa
- Křížovky a soutěže o hodnotné ceny
Předplaťte si Deník s přílohou Víkend již od 76 Kč měsíčně. (objednávejte ZDE) nebo si jej můžete objednat i telefonicky na 272 015 015.