Zapomenuté svátky. V Česku se dřív držely Kouřové noci či Psí dny

A že je co připomínat. „Kalendář vytvářím už třetí rok, ale stále objevuji nové zapomenuté tradice,“ říká Podskalská. „Nejsem etnoložka, ale jako badatelka – laik vnímám, že máme zpřetrhanou nit s historií, která je o stovky let delší, než doba minulého režimu, která obyčeje a zvyky zredukovala a prezentovala na šabloně moravského folkloru. Každý region, ba skoro každá vesnice ale měla svoje vlastní zvyky a rituály a je to zatím nevyčerpatelný zdroj,“ líčí.

Dvanáct Kouřových nocí

Letos ji zaujaly například takzvané Kouřové noci. „Ty se držely u německého obyvatelstva, zejména kolem Chebska. Bylo to období od Božího Hodu do Tří králů, dvanáct drsných nocí, kdy se náš kalendář rozchází s tím lunárním,“ popisuje. „Lidé věřili, že se v tomto období kolem nás pohybují přízraky, a proto svá obydlí vykuřovali nebo kropili,“ doplňuje.

Ďáblova stvoření? Kvůli pověrám lidé kočky upalovali zaživa, jedli jejich mozky

Dalším objevem byly Psí dny. „To připadá na dny od 22. července do 23. srpna, na období prázdnin, kdy bylo velké vedro, ale lidé nejvíc pracovali na polích. To vztažení ke psu můžeme chápat dvěma způsoby, jednak je to období, kdy se na obloze objeví souhvězdí Sirius, nebo též Psí hvězda. Zároveň to byly ale na práci těžké dny, prostě pro psa,“ usmívá se Podskalská.

Při svém bádání objevila, že se někde pro Psí dny objevovalo i slovo kanikuly, odvozenina z latinského canis – pes. Že to připomíná ruské slovo pro letní prázdniny ve stejném období pak zřejmě není žádná náhoda.

Ochránit domov před zlem

Velká část zvyků mířila především na ochranu obydlí od zla a neštěstí. „Zajímavý zvyk připadal na svátek svatého Vavřince 10. srpna či někde na svatého Bartoloměje 24. srpna, kdy si lidé zdobili okna nebo průčelí domů jeřabinami v připomínku života světců," říká Podskalská.

Zvyk má původ v legendě, kdy světce (ať už jednoho či druhého) měli stíhat římští vojáci a v jedné vesnici byl lapen přisluhovači, kteří ho přes noc drželi v domě. Ten pro příchozí vojáky označili jeřabinami. Jenže ráno se stal zázrak. „Každý štít domu byl okrášlen, na každém štítu, u každého okna houpaly se pletence a věnce jeřabin. Lidé, kteří viděli, že marně budou hledati v množství domů svého zajatce, ztajili svůj čin a báli se božího hněvu,“ popisuje legendu katolický kněz a spisovatel Emanuel Žák v díle Fragmenty z roku 1931.

KVÍZ: Znáte svatební zvyky a tradice? Otestujte své vědomosti

Anna Podskalská chce svými kalendáři pod vlastní značkou ČÁRY A ČRTY mezi lidmi povědomí o zapomenutých zvycích rozšířit, zároveň to ale vnímá i jako příležitost, aby lidé svátky a tradici mohli obnovit. Byť třeba jen v rámci své domácnosti. „My jsme se s mužem rozhodli, že budeme sami vynášet Moranu. A už je to naše tradice," říká. 

Pokud díky jejímu dílu takových lidí přibude, bude spokojená. „Žijeme sice v globalizovaném světě a úplně jinak, než naši předci, ale stále potřebujeme rituály. Rituály, které nás nutí přemýšlet o rytmu přírody nebo jsou jen příležitostí, jak trávit čas se svými blízkými jinak, smysluplně,“ doplňuje.

Kateřinské bály ve znamení žen

Právě listopad je třeba tradicí plný. Uběhly Dušičky, čeká nás Svatomartinská husa. Pokud by té zábavy ale bylo málo, ideální příležitostí pro večírek nebo párty je 26. listopadu. Poslední den před začátkem Adventu, postní doby a doby rozjímání dřív patřil Kateřinským bálům. Ty se odjakživa konaly v režii žen, ať už jejich postavení bylo v té době jakékoli. „Byla to prostě příležitost si odfrknout. Ženy si volili muže k tanci, pily pivo a nestaraly se o povinnosti, které jinak měly,“ uzavírá Podskalská.

A pokud by to pořád bylo málo, ještě nás čeká svátek svatého Ondřeje, 30. listopadu. Tento den byl považovaný za silně magický, kdy ze země vystupují démoni. Nejedna dívka se snažila vyvěštit si manžela. Třeba půlnočním prohlížením vodní hladiny v rybníci i v hrnci nebo třesením bezem s povídačkou „Třesu, třesu bez… kde je můj milý dnes, ať se ozve.“