Kliknutím zvětšíteSnad každý milovník špionážních filmů a románů zná jména jako Aldrich Ames a Robert Hanssen. Oba pracovali v amerických tajných službách a oba po léta zrazovali nejstřeženější americká státní tajemství sovětské tajné službě KGB.
Ames jako ředitel kontrarozvědky CIA a Hanssen coby vysoce postavený agent FBI vydali Sovětům jména stovek agentů pracujících pro americké tajné služby na území tehdejšího Sovětského svazu i v některých dalších zemích socialistického bloku. Většina jejich obětí byla na základě jejich udání popravena, další skončily na řadu let ve vězení.
Oba zrádci si nechávali za svou činnost od KGB platit, přičemž Ames byl zřejmě nejdražším špionem, jakého kdy Sověti měli; podle CNN si přišel za deset let zrazování vlastní země až na 2,5 milionu dolarů. Hanssenovi zaplatila Moskva za dvacet let jeho spolupráce mnohem méně, úhrnem asi 600 tisíc dolarů. Oba muži byli nakonec dopadeni (Ames v roce 1994, Hanssen v roce 2001), ale škody jimi napáchané už se nedaly napravit. Jejich příběhy byly zveřejněny a s velkým zájmem po nich sáhli i spisovatelé, scenáristé i novináři.
Nikdo však netušil, že právě ve chvíli, kdy podrobnosti o zradě obou mužů plnily obsah všech amerických médií, pracuje už v centrále Americké zpravodajské obranné agentury další krtek. Byla to žena a byla možná ještě nebezpečnější než oba muži. Zatímco oni vyzrazovali zpravodajskou síť americké špionáže, tato žena vynášela druhé straně veškeré obranné plány Spojených států a ohrožovala americké bojové jednotky.
Byla také skrytější. Na rozdíl od svých hamižných předchůdců si totiž nikdy nenechávala za svou činnost platit. Vojenská tajemství zrazovala z přesvědčení. Takový agent je nejhůře dopadnutelný, protože na sebe neupozorňuje zvýšenou útratou.
A konečně byla daleko záhadnější. Dodnes není jisté, jak velký je rozsah škod, které způsobila, a podle expertů to možná nebude známé nikdy. Dodnes se také přesně neví, jaká motivace ji v jejím konání vlastně vedla. Její jméno ale známé je - jmenuje se Ana Montesová.
Rodinné kořeny jako osudové předurčení
Narodila se v roce 1957 v západním Německu jako nejstarší ze čtyř dětí amerického lékaře portorického původu, který v Německu pracoval na americké vojenské základně jako armádní lékař. Začátkem 70. let, kdy Montesová nastupovala na střední školu, se rodina přestěhovala zpátky do Států, konkrétně do Towsonu v Marylandu, její otec opustil armádu a zřídil si vlastní praxi.
Montesová se jako úspěšná studentka dostala na Virginskou univerzitu a v letech 1977 a 1978 absolvovala také jeden rok na studiích ve Španělsku. Tam se seznámila s portorickou studentkou Anou Colonovou, jíž byla blízká díky svému rodinnému původu. Obě dívky se rychle spřátelily, pojily je ovšem zejména společné portorické kořeny a společné jméno, nikoli náhled na politiku.
"Já jsem se o politiku nikdy nezajímala," řekla CNN před několika lety Ana Colonová, která se stala později učitelkou na základní škole ve Washingtonu. Montesová ale již ve svých dvaceti byla v tomto směru pravý opak. "Už tehdy byla hodně proti Spojeným státům. Podle ní zneužily řadu zemí Střední a Jižní Ameriky tím, jak manipulovaly jejich vládami," uvedla Colonová.
V tomto postoji Montesovou utvrzovalo ještě to, že značnou nelibost vůči USA dávala najevo řada Portoričanů, kteří se ve Spojených státech cítili jako lidé druhé kategorie.
Reaganův plán porazit komunismus? Jsem proti, řekla si žena
V roce 1981 se stal americkým prezidentem Ronald Reagan, který si jako jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky vytkl porážku a zničení komunismu, čímž se významně vzdálil dosavadní uplatňované politice détente, tedy uvolňování napětí.
V praxi to znamenalo mimo jiné to, že Reaganova administrativa začala podporovat povstalecká hnutí bojující ve Střední Americe proti prokomunistickým režimům, dotovaným Sovětským svazem a jeho satelity. Týkalo se to například Salvadoru a Guatemaly, nebo Nikaraguy, kde se proameričtí rebelové zvaní contras snažili svrhnout prosovětskou Sandinistickou frontu národního osvobození Daniela Ortegy.
Montesové začala tato Reaganova politika vadit a její odpor vůči novému prezidentovi ještě zesílil po americké invazi na karibský ostrov Grenada v roce 1983. "Měla pocit, že USA nemají právo vnucovat svou vůli jiným zemím," popsal CNN její tehdejší rozpoložení zvláštní agent FBI Pete Lapp, muž, který proti špionce vedl vyšetřování a nakonec byl tím, kdo ji zatkl.
Nenávistný postoj vůči zahraniční politice USA začal Montesové po návratu ze Španělska komplikovat vztahy s jejími přáteli. Ve studiích byla úspěšná, ale jinak se stávala stále osamělejší. Brzy ale přitáhla pozornost agentů kubánské tajné služby, operujících na americkém území, kteří pochopili, že by mohli hněv a frustraci mladé ženy využít.
"Montesovou kontaktoval kubánský student, který se jí zeptal, zda by byla ochotna setkat se s jeho přáteli, kteří hledají někoho na překlady španělsky psaného zpravodajství o Nikaragui do angličtiny. Z přátel se vyklubal kubánský zpravodajský důstojník na výzvědné misi v New Yorku. V prosinci 1984 pozval Montesovou na večeři, kde bez váhání souhlasila, že bude prostřednictvím Kubánců pracovat na tom, aby Nikaragui pomohla," uvádí odtajněná zpráva amerického ministerstva obrany.
První špiončina cesta na Kubu vedla přes Prahu
V té době už Montesová pracovala jako úřednice na ministerstvu spravedlnosti ve Washingtonu a souběžně si doplňovala svá studia další vysokou školou, tentokrát Univerzitou Johnse Hopkinse. Krátce poté se začala ucházet o práci v Americké zpravodajské obranné agentuře a v roce 1985 tam opravdu nastoupila - už jako plně zverbovaná agentka kubánských tajných služeb.
"Souhlasila s tím, že Kubáncům poskytne svůj krátký životopis a že navštíví Kubu, jakmile to jen půjde. V březnu 1985 Montesová opravdu vycestovala přes Madrid ve Španělsku a přes Prahu v Československu na Kubu. Byla to její první tajná cesta coby špionážní agentky," uvádí zpráva amerického ministerstva obrany.
Československá vláda v té době představovala jednu z nejkonzervativnějších komunistických vlád na světě, tvrdě se bránila všem reformám a udržovala vřelé styky jak s kubánským diktátorem Fidelem Castrem, tak s Danielem Ortegou. Československá rozvědka již od 60. let významně pomáhala při školení agentů kubánských tajných služeb, takže skutečnost, že Kubánci zajistili pro Montesovou cestu právě přes Prahu, nebyla s největší pravděpodobností náhodná.
Na Kubě zřejmě navštívila několik vojenských základen a prošla "školením", v němž byla poučena o tom, jak Spojené státy "utlačují svobodný lid" v zemích Latinské Ameriky.
Zajímavostí je, že když se se po návratu náhodou znovu potkala se svou kamarádkou ze studií Anou Colonovou, neměla před ní žádné tajnosti a bez zábran s ní svůj utajený výlet probrala. "Až mnohem později jsem prostřednictvím FBI zjistila, že v té době už byla vycvičenou špionkou," sdělila o řadu let později Colonová CNN. Montesová si s ní ještě nějaký čas dopisovala, jakmile ale postoupila výš v hierarchii obranného zpravodajství, dopisování ustalo. "Přerušila se mnou komunikaci a já vůbec neměla tušení, co se stalo," popsala to Colonová.
FBI později došla k závěru, že se Montesová začala obávat toho, že její kamarádka ví o jejích kubánských aktivitách příliš mnoho a že by to mohla prozradit, kdyby někdo začal sledovat stopu dopisů.
Státní tajemství prozrazovala šestnáct let
Jako špionka byla Montesová neobyčejně výkonná a velmi dobře maskovaná, takže se jí dařilo zrazovat státní tajemství celých šestnáct let. Důvodů bylo několik - jedním bylo její samotné přesvědčení, že dělá správnou věc, takže si kromě proplácení nezbytných nákladů nenechávala za špionážní zprávy platit. Takže i po vzniku podezření, že je v obranné agentuře krtek, se pozornost nezaměřila hned na ni, protože její samotářský životní styl nevykazoval žádnou rozmařilost a zvýšenou potřebu peněz.
Tím dalším byly výjimečné schopnosti této ženy, díky nimž si osvojila orignální špionážní techniku. Nikdy totiž v práci nezcizila žádné dokumenty ani elektronické soubory, nikdy si dokonce nepořídila ani jejich tajné fotokopie. Měla totiž výbornou paměť, a tak si jednoduše všechny podrobnosti, které se snažila z citlivých materiálů získat, zapamatovala a doma je přepsala. Poté zkopírovala přepsané informace na zašifrované disky a předala je podle pokynů, které v zakódované podobě dostala přes krátkovlnnou vysílačku.
V této činnosti jí pomáhalo i to, že ji v práci považovali paradoxně za vzornou zaměstnankyni. Jako spolehlivá a pracovitá síla rychle stoupala po služebním žebříčku a v roce 1997 byla osobně vyznamenána tehdejším ředitelem CIA Georgem Tenetem. Její pověst vycházející zpravodajské hvězdy jí mezi spolupracovníky obranné agentury vynesla přezdívku kubánská královna.
Její zářnou kariéru poznamenal jen jeden jediný mráček. V roce 1996 ji v noci narychlo povolali do Pentagonu ke konzultaci kvůli probíhajícímu mezinárodnímu incidentu. Podle protokolu měla zůstat ve službě, dokud nebude propuštěna, ona se však překvapivě během jednání vzdálila. Všiml si toho důstojník vojenské kontrarozvědky Scott W. Carmichael a chtěl vědět proč.
Prohlédl si Montesové osobní složku a zaznamenal její skvělou pověst, přesto se ale rozhodl ženu vyslechnout. Když se po tomto rozhovoru rozcházeli, nemohl se zbavit dojmu, že tahle profesionálka něco skrývá - neměl ale tušení co. Musel to nechat být, avšak chvíle, kdy se jeho podezření hrozivým způsobem zhmotnilo, se už blížila.
Hon na krtka
O čtyři roky později se Carmichael doslechl, že FBI už nějakou dobu podniká hon na "krtka", neboli dosud neidentifikovaného špiona z oblasti vojenského zpravodajství, který svou zem zřejmě zrazuje Kubě. Jednou ze stop bylo, že podezřelý zřejmě navštívil v určitou dobu americkou námořní základnu v zátoce Guantánamo na Kubě. FBI proto sestavila seznam všech zaměstnanců Americké obranné agentury, kteří v tu dobu měli v Guantánamu co dělat, a nyní prověřovala jednotlivá jména.
Carmichael se do seznamu podíval také, ale nijak dlouho ho zkoumat nemusel. Všiml si totiž okamžitě jednoho jména: Ana Montesová. "V okamžiku, kdy jsem to její jméno uviděl, jsem věděl, že to je ona," řekl později CNN.
Se svým podezřením se svěřil agentovi FBI Lappovi a začali společně pracovat na tom, aby kubánskou královnu konečně dopadli a usvědčili. FBI věděla, že neidentifikovaný krtek používal v jistém konkrétním čase konkrétní značku a model počítače a že tyto počítače se prodávají v Alexandrii ve Virginii. Lapp začal prověřovat všechny tamější počítačové obchody, až v jednom z nich našel prodejní záznam prokazující, že si jeden takový počítač koupila Montesová.
Od té chvíle měla špionka všude za sebou "stín". Agenti FBI ji sledovali, odposlouchávali a kontrolovali její korespondenci. Ale ani jejich protivnice nebyla amatérka. Z domova žádné podezřelé hovory nevedla a v poště se nic podezřelého nenašlo. Jedinou stopou bylo její občasné volání z washingtonských telefonních automatů.
Následovalo mravenčí zjišťování číslic, které žena vytočila, a ověřování, kam tato čísla vedou. Ukázalo se, že jejich příjemci nejsou lidé, ale pagery, které jsou zřejmě v New Yorku. "Vysílala signály. To nám napovídalo, že je to pořád aktivní špionka," sdělil CNN agent FBI.
Při tajné prohlídce zpravodajčina bytu v době, kdy byla mimo město, našla FBI krátkovlnnou vysílačku, a když později pod vymyšlenou záminkou odvedli tajní agenti na chvíli Montesové pozornost od jejích osobních věcí, podařilo se jim prohledat i její kabelku. V ní tajná služba objevila kódový systém používaný při komunikaci přes telefonní automaty a pagery.
Nyní už FBI mohla rozluštit zprávy, které Montesová kubánským agentům posílala, a zbývalo jen odhalit totožnost jejích "loutkářů". Než k tomu ale došlo, přišlo 11. září roku 2001.
Děsivý dosah špionky
Celý svět sledoval se zatajeným dechem záběry hroutících se věží Světového obchodního centra a do Pentagonu byly rychle svolávány špičky všech zpravodajských agentur, aby Spojené státy co nejrychleji získaly informaci, odkud útok přišel a kam by měl být nasměrován protiúder. A agenti FBI s úděsem zjistili, že do jednoho takového týmu - který měl přístup k válečným plánům Pentagonu - byla vybrána i Montesová. Už se nedalo na nic čekat. Čas zatknout kubánskou královnu nadešel.
Deset dnů po útoku byla Montesová povolána do konferenční místnosti agentury, kde už na ni čekal Lapp, aby ji zatkl. Naději na dopadení jejích řídících orgánů FBI vzdala.
I tak ale začalo další vyšetřování odkrývat strašidelnou pravdu o tom, co vše stačila tato žena kubánské rozvědce prozradit. Ukázalo se například, že zradila Kubáncům identitu čtyř amerických agentů na Kubě a že také vyzradila značné množství utajovaných informací.
S dalším hrozivým obviněním přišel Carmichael. Podle něj Montesová z titulu své funkce navštívila v roce 1987 v Salvadoru tajný tábor "zelených baretů", tedy příslušníků amerických speciálních výsadkových jednotek, načež ho o několik týdnů později přepadli kubánští partyzáni. Při bitvě s nimi byl zabit seržant Gregory A. Fronius. Podle Carmichaela je nepochybné, že stanoviště vojáků prozradila právě Montesová.
Podle Washington Post neváhala zrazovat ani své nejbližší: konkrétně prý Kubáncům zradila svého vlastního bratra Tita, zvláštního agenta FBI, svou sestru Lucy, mnohaletou veteránku FBI, která získala ocenění za pomoc při odhalování kubánských špionů, a svého bývalého přítele Rogera Corneretta, zpravodajského důstojníka Pentagonu se specializací na Kubu.
Špiončini právníci však nakonec uzavřeli s vyšetřovateli dohodu o přiznání viny za snížení trestu, díky čemuž žena unikla doživotí: doznala se k jednomu celkovému obvinění ze spiknutí za účelem spáchání špionáže a byla odsouzena k 25 letům vězení a dalším pěti letům ochranného dohledu. U soudu samotného se vyhýbala publicitě, zdůraznila ale, že motivací jejích činů nikdy nebyly peníze (což byla pravda).
"Věřím, že politika naší vlády vůči Kubě je krutá a nespravedlivá a cítila jsem jako morální povinnost pomoci tomuto ostrovu ubránit se naší snaze vnutit mu naše hodnoty a náš politický systém," uvedla před soudem Montesová.
Příští rok se možná dostane z vězení
V současnosti sedí v Carswellské federální ženské věznici ve Fort Worth v Texasu. Kubánská vláda podle NBC News údajně požádala o její vydání výměnou za některé americké vězně držené na Kubě, k čemuž by prý mělo dojít 1. července 2023.
Montesové jmenovkyně a kamarádka ze studií Ana Colonová se jí po jejím odsouzení znovu ozvala a obě ženy si vyměnily několik dopisů. "Zůstala vzdorovitá a za nic z toho, co dělala, se neomlouvá. Ale je zřejmé, že ačkoli jsme spolu léta nekomunikovali, je pro ni naše přátelství stále mnohem důležitější než politika - stejně jako v 70. letech, kdy jsme se poprvé potkali," řekla CNN Colonová. "Tohle pro mě byla hrozně těžká zkušenost. Ana byla jak moje sestra. Jestli mě osloví, budu tu pro ni."
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
