Opičí neštovice: Pocházejí od hlodavců. Šíření mezi lidmi vědce znepokojuje

Dánský virolog Preben von Magnus se spolu se svou manželkou viroložkou Erdis už od 40. let minulého století věnoval výzkumu virů a způsobům jejich rozmnožování a šíření. V roce 1944, kdy působil v dánském státním serologickém ústavu, publikoval spolu se svou ženou studii o tom, jak viry vytvářejí defektní vzájemně se křížící částice, tedy mutace, což se později stalo známé jako tzv. von Magnusův fenomén. Poprvé tento jev zaznamenal a popsal u chřipkových virů díky studiu embryí ve slepičích vejcích.

Poplach v opičím zvěřinci 

V 50. letech spustil Magnus spolu se svou ženou první dánský očkovací program proti dětské obrně, současně nadále pracoval na vědeckém výzkumu virů. K pokusům využíval často makaky jávské, kteří v té době patřili mezi oblíbená laboratorní zvířata sloužící například k neurologickým experimentům.

V roce 1958 zaznamenal v laboratorních zvěřincích v Kodani dvě ohniska šíření zatím neznámé nemoci a jako jejího původce izoloval vir, který se při následných pokusech s vaječnými zárodky choval podobně jako pravé neštovice. Na rozdíl od nich se ale jevil jako nepřenosný na člověka. Vyznačoval se i některými dalšími odlišnostmi. Například se narozdíl od nich přenášel na králičí kůži. Zdálo se, že napadá savce, ale ne člověka.

Světem se šíří opičí neštovice. USA hlásí první případ, ohnisko je v Evropě

Svůj původ měl zřejmě v domovské krajině makaků, tedy v tropických deštných pralesích. Magnus ho pojmenoval jako virus opičích neštovic. To se v pozdějších studiích ukázalo jako trochu klamavé označení, protože jeho hlavním přenašečem byli afričtí hlodavci.

Následných deset let tento virus nikoho neznepokojoval. Jinak se tomu ovšem mělo s pravými neštovicemi, které se v 60. letech vyskytovaly endemicky ve více než 40 zemích a doslova vybíjely celé populace (v 18. století měly za následek úbytek celoevropské populace až o 20 procent - pozn. red.). V roce 1967 proto Světová zdravotnická organizace vyhlásila na svém 20. zasedání za svůj cíl globální vymýcení pravých neštovic, a tento úkol byl během deseti následujících let opravdu splněn. Pozornost, která se soustředila na pravé neštovice, pak možná také přispěla k tomu, že se svět znovu začal zajímat i o neštovice opičí.

Epidemiologové hlásí případy z Afriky

V období mezi zářím 1970 a květnem 1971 ohlásili virologové bojující v Africe proti pravým neštovicím šest případů, kdy byli lidé nakaženi neštovicemi opičími. Virus byl identifikován ve třech západoafrických zemích – Libérii, Sierra Leone a Nigérii.

"Čtyři případy se podařilo potvrdit izolací viru, dva byly diagnostikovány na základě epidemiologických a sérologických indicií. Všechny kmeny viru byly snadno odlišitelné od virů pravých neštovic," uvádí studie "Bílé kmeny viru opičích neštovic" autorů R. Gispena a B. Brand-Saathofa. 

Do roku 1979 se případů nákazy lidí opičími neštovicem objevilo necelých 50, z nichž více než dvě třetiny připadaly na Zair. Na zbylých se podílely výše zmíněné tři země a několik dalších afrických států, například Kongo a Pobřeží slonoviny.

Opičí neštovice straší Evropu. Stávající očkování nepomůže, popisuje oborník

"Nález onemocnění podobného neštovicím u lidí v důsledku infekce neštovicovým virem nižšího živočišného původu zdůrazňuje význam důkladného epidemiologického a laboratorního vyhodnocení všech případů podezření na neštovice," upozorňovali vědci a dodávali, že opičí neštovice se objevují i tam, kde už byly pravé neštovice vymýceny. 

Do roku 1986 bylo pak případů přenosu opičích neštovic na člověka hlášeno více než 400, naštěstí se ale ukazovalo, že tato nemoc není na rozdíl od pravých neštovic smrtící. 

"Opičí neštovice jsou ve většině případů mírným onemocněním, které se vyřeší samo o sobě a nemá žádné dlouhodobé účinky na lidské zdraví, nakažení se obvykle uzdraví během pár týdnů," uvedl pro britský deník Guardian v souvislosti s ohlášením aktuálních případů Michael Jacobs, klinický ředitel infekčního oddělení londýnské nemocnice Royal Free.

Virus se také na rozdíl od pravých neštovic mezi lidmi nijak zvlášť dobře nešířil - až do současného propuknutí nákazy platilo, že nakažení lidé se většinou nakazili od infikovaných zvířat a sami už dál virus nešířili. Díky tomu většina ohnisek nákazy rychle vyhořela a nikde nedosáhla epidemických rozměrů.

Proč virus útočí v Evropě?

Jak se tedy stalo, že virus nakonec přece jenom vykročil z Afriky do dalších světadílů? Původně byl na vině pravděpodobně obchod se zvířaty. První ohnisko nákazy mimo africký kontinent se objevilo v roce 2003 ve Spojených státech amerických, kde se opičí neštovice rozšířili ve středozápadních státech Illinois, Indiana a Wisconsin, k jednomu případu došlo také v New Jersey. Trasováním se podařilo zjistit, že vir se rozšířil od prérijního psa, kterého nakazila krysa obrovská dovezená z Afriky. Na nemoc nikdo nezemřel.

"Za normálních okolností se lidé nakazí opičími neštovicemi většinou od zvířat v západní Africe nebo střední Africe, a poté si přivezou virus do jiných zemí. Přenos z člověka na člověka není běžný, protože vyžaduje úzký kontakt s tělesnými tekutinami, jako jsou sliny při kašli nebo hnis z lézí. Obecná populace je tedy ohrožena jen málo," uvedla britská zdravotnická agentura.

Injekcí změnil svět. První očkování provedl na dítěti, klíčovou roli hrály krávy

Také nyní, kdy se opičí neštovice objevily hned v několika západoevropských zemích (ve Spojeném království, v Portugalsku a ve Španělsku), jsou ohniska nákazy poměrně malá: z Anglie a Španělska je podle zprávy webu NPR z 18. května hlášeno po osmi případech, z Portugalska 20. Kromě toho se objevil jeden případ v americkém Massachusetts.

Zdravotníky ale znepokojuje to, že nevědí, kde se tito lidé nakazili, a tedy ani to, zda se virus nešíří nějakou novou formou přenosu a zda se nezvýšila jeho infekčnost.  Jak totiž upozorňuje web NPR, konkrétně v Anglii sedm z osmi nakažených v Africe nebylo a nebyli ani v kontaktu s osmým nakaženým, jenž uvedl, že přicestoval z Nigérie. Také v massachusettském případu nejde o afrického cestovatele, nakažený člověk navštívil před nedávnem pouze Kanadu.

Může se to šířit pohlavním stykem, navrhují vědci

Tato fakta nasvědčují podle vědců bohužel tomu, že opičí neštovice se začaly šířit v komunitě nově a nepozorovaně, nějakým záhadným a dosud nepopsaným způsobem. Některé indicie nasvědčují tomu, že tímto způsobem může být pohlavní styk.

"Zvlášť bizarní je, že se objevují případy, u nichž se zdá, že šlo o nákazu pohlavním stykem," napsal na Twitter epidemiolog Mateo Procházka z Britské agentury pro zdravotní bezpečnost. "To je nová cesta přenosu, která bude mít důsledky pro to, jak budeme reagovat a hlídat ohnisko."

"Vyzýváme zvláště muže, kteří jsou gayové a bisexuálové, aby si všímali jakýchkoli neobvyklých vyrážek nebo lézí a aby neprodleně kontaktovali službu sexuálního zdraví," uvedl v prohlášení epidemiolog Hopkins z téže agentury.

Nejsmrtelnější nemoci světa. Dodnes rozsévají hrůzu, zabily miliony lidí

Situaci v Evropě pečlivě sledují také vědci z amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). "Máme určité obavy, že tato nákaza je velmi odlišná od toho, co si pod pojmem opičí neštovice obvykle představujeme," uvedla v úterý 17. května Jennifer McQuistonová, vysoká představitelka CDC, pro zdravotní zpravodajský web STAT.

Opičí neštovice mohou být nepříjemné onemocnění; jejich projevem je horečka, bolesti těla, zvětšené lymfatické uzliny a nakonec i samotné "neštovice", tedy bolestivé puchýřky naplněné tekutinou, jež se objevují na obličeji, rukou a nohou. Jedna variace této nemoci je závažnější a umírá na ni až 10 procent nakažených lidí, současná variace, která se objevila v Evropě, je však mírnější a úmrtnost na ni nedosahuje ani jednoho procenta. Nemocný se většinou uzdraví za dva až čtyři týdny.