Naštvaní Rakušané: Vy Češi jste zapomněli na Černobyl?

Co se děje v Rakousku.Zdroj: Deník

Téma hned z kraje nového roku začalo rezonovat celým Rakouskem. V zemi pod Alpami stojí jen jediná jaderná elektrárna. Stavět se začala už v roce 1972, ovšem spuštěná do provozu nikdy nebyla. Před jejím zprovozněním se totiž konalo referendum. Lidé se tehdy velmi těsným rozdílem vyjádřili proti spuštění. Nesouhlas vyjádřilo 50,47 procent lidí. Referendum tak mělo za následek, že k ostrému provozu, takzvanému dni X, nikdy nedošlo. A tak se v roce 1985 v dolnorakouském Zwentendorf an der Donau zastavil čas. Právě v tento rok sem totiž přestali docházet všichni zaměstnanci.

Názor Rakušanů, které Deník oslovil, zůstává i po letech neměnný. „Jádro prostě nechceme. Bojovali jsme roky, abychom se naučili řádně využívat energii z vody a větru, a teď se chceme vrátit zpátky? To je přece šílené! A to nemluvím o jaderném odpadu, který nám bude tikat pod nohama jako časovaná bomba. Kde ho chtějí skladovat? Copak jsme se nevyučili? Na tragédie z Fukušimy a Černobylu už jsme zapomněli?“ rozčiloval se třiapadesátiletý Peter ze Salzburgu. Vzpomíná si, že se i jeho rodiče tehdy referenda zúčastnili. A jak jinak, i oni byli proti.

Investiční ruina

Již v 1978 v Rakousku vyšel v platnost zákon, který využívání jaderné energie zcela zakázal. Dolnorakouské elektrárně ve Zwentendorfu se tak nyní přezdívá investiční ruina. Její výstavba vyšla totiž v přepočtu asi na miliardu eur. Nyní paradoxně slouží k výrobě obnovitelné energie. Na jejích stěnách se totiž od roku 2009 nachází na tisíc solárních panelů. „Kromě toho je asi jedinou elektrárnou na světě, která nevadí hnutí Greenpeace. Zhruba dvakrát ročně zde totiž simulují obsazování jaderných elektráren. Tato elektrárna sice nikdy neštěpila atomy, ale zato od počátku štěpila lidi a jejich názory,“ zmínil pro Deník před časem Stefan Zach, mluvčí energetického koncernu EVN, který elektrárnu v roce 2005 odkoupil.

Fiala na Slovensku: s premiérem Hegerem se shodl na důležitosti jádra

Zpráva o záměru Evropské komise zaplavila všechna rakouská média. „Potřebujeme v Evropské unii nové jaderné elektrárny, abychom dosáhli klimatických cílů? Francie, Polsko a Holandsko jsou o tom přesvědčení. A nyní dostávají ještě i podporu z Bruselu,“ stálo kupříkladu v Salzburger Nachrichten.

Právě v těchto zemích by podle Evropské komise mohly být nové jaderné elektrárny klasifikované jako přátelské ke klimatu. Pochopitelně pokud by jejich výstavba a použité technologie odpovídaly nejnovějším standardům, a pokud by byl předložený konkrétní plán likvidace radioaktivního odpadu nejpozději po roce 2050. Další z podmínek by byl zisk stavebního povolení nejpozději do roku 2045. „Tohoto nukleárního novoročního dítěte je třeba se skutečně obávat,“ okomentovala zprávu vydanou krátce po novém roce Patricia Lorenz, mluvčí rakouské nezávislé organizace na ochranu klimatu Global2000.

Greenwashing

Ministryně Gewessler označila záměry komise za greenwashing, tedy za krok k ekologizaci jaderné a fosilního plynu a vyvolání falešného zdání o jejich šetrnosti a prospěšnosti.

Co se jaderné energie týče, tak zůstává rakouská společnost i nadále rozštěpená. „V rámci Evropské unie by měla být energie z jádra prohlášená za šetrnou a udržitelnou pouze za určitých podmínek. Cestu k tomu vidím kriticky. Sice můžeme snížit emise oxidu uhličitého, ale jen těžko můžeme zlikvidovat vzniklý radioaktivní odpad. Právě problém likvidace je podle mě neřešitelný,“ okomentovala na dotaz Deníku Silvia Baumgartner, která s rodinou žije v Eugendorfu.

Naděje pro Česko: EK navrhuje zařadit jádro a plyn mezi zelené investice

I ona připomněla havárie, ke kterým došlo. „Začalo to Los Alamos v roce 1945 a pokračovalo až po Fukušimu v roce 2011. Ukazuje nám to, že účinky jaderné energie nikdy nemůžeme mít pod kontrolou,“ zmínila žena.

Také se domnívá, že je třeba pozornost soustředit na využívání takzvané zelené energie. „Měli bychom se snažit hledat další nové alternativní zdroje energie,“ myslí si.