Až neuvěřitelně krutá a sadistická masová vražda v pronajaté vile na Cielo Drive v Beverly Hills znamenala nejen životní trauma pro manžela Tateové a také otce jejich nenarozeného dítěte Romana Polanského, ale otřásla celou tehdejší společností a v podstatě ukončila éru hippies coby nevinných bezstarostných a svobodomyslných vyznavačů volné lásky a užívání si drog.
„Před Mansonem se hnutí hippies bralo jako volná láska, ale po Mansonovi začali vypadat jako ztělesněné zlo. Stali se odpornými,“ vystihl před časem tento přerod režisér filmu Poslední z Mansonových děvčat Leslie Libman v rozhovoru pro časopis People.
Členové a členky Mansonovy sekty totiž hippies významně připomínali: také byli mladí, také nosili dlouhé vlasy, také žili komunitním životem na společném pozemku ranče – jenže nebyli ani nevinní, ani svobodomyslní: psychotik Charles Manson jim dokonale vymyl mozky a všechny včetně dívek (známých jako Mansonova děvčata) vedl rychlými kroky k masovému vraždění.
Ona byla ta nejhorší
Susan Atkinsová, od jejíhož narození uplynulo 7. května 75 let, byla jednou z nejoddanějších a nejzfanatizovanějších Mansonových fanynek. Když ji Sharon Tateová tváří v tvář povražděným přátelům prosila, ať ji nezabíjí, aby mohla porodit své dítě, odsekla jí: „Je mi fuk, že budeš mít dítě! Radši se připrav! Chcípneš a mě to vůbec nemrzí!“
„Atkinsová byla ze všech Mansonových dívek ta nejděsivější. Byla opravdu velmi násilná,“ popsal deníku Los Angeles Times tuto vražedkyni krátce po její smrti v roce 2009 právník Stephen Kay, bývalý státní zástupce v Los Angeles, který pomáhal tento případ stíhat a při žádosti Atkinsové o podmínečné propuštění kvůli rakovině mozku argumentoval proti.
„I když podle všeho vynaložila veškeré úsilí, aby se rehabilitovala, bude se na Atkinsovou navždy vzpomínat jako na členku skupiny, která spáchala jeden z nejstrašnějších zločinů v americké historii,“ dodal bývalý hlavní žalobce Vincent Bugliosi, který pro ni i pro zbylé vrahy z osudné noci žádal původně trest smrti. Soud mu také v roce 1971 vyhověl, ale než došlo k vykonání rozsudku, stát Kalifornie hrdelní trest zrušil – všichni odsouzení tak dostali doživotní tresty. Atkinsová zemřela za mřížemi 24. září 2009, bylo jí 61 let. Vraždit začala v jedenadvaceti.
Jak se vlastně stalo, že se docela příjemně vypadající a atraktivní mladá žena proměnila v bestiální vraždící monstrum? Jaká výhybka přehodila její život na kolej, z níž už nebylo návratu?
Příšerné dětství
Susan Denise Atkinsová, jak znělo její celé jméno, se narodila 7. května 1948 v San Gabriel v Kalifornii a její dětství lze podle socioložky a kriminoložky Vickie Jensenové, autorky knihy Kriminálnice: Encyklopedie lidí a problémů, označit jedním slovem jako příšerné.
„Její rodiče ji ve srovnání s jejími bratry Michaelem a Stevenem vždy považovali za méněcennou a bratry proti ní zvýhodňovali. Oba rodiče byli navíc alkoholici a její otec dovoloval svým vrstevníkům, aby jeho dceru sexuálně zneužívali,“ píše Jensenová v psychologickém rozboru Atkinsové.
Rozhovor se Susan Atkinsovou z roku 1976:
Aby toho nebylo málo, Atkinsovou nezneužívali jen náhodní známí a přátelé jejího otce, ale i její vlastní bratr Michael.
Rodinné prostředí se ještě zhoršilo poté, co matka Atkinsové zemřela na rakovinu; dceři bylo teprve čtrnáct let. V nejtěžším období po matčině smrti jí sice pomohli příbuzní, kteří se o ni i o její bratry postarali, ale situace se brzy znovu změnila k horšímu. Otec neměl z čeho uhradit hromadící se účty za předchozí matčinu léčbu a hospitalizaci, takže se nakonec rozhodl prodat rodinný dům. Stres, který na něj začal doléhat, se snažil překonat tím, že začal pít ještě víc než předtím.
Nakonec rodinu opustil a nechal svou dceru, ať se o mladšího bratra Stevena stará sama. Starší Michael jí nepomohl, protože se odstěhoval, aby se dal k námořnictvu.
Děsivé dětství zanechalo v Atkinsové pocit deprese a izolace od jejích vrstevníků. Ve škole v ní ale viděli sebevědomou tichou dívku, která by jen potřebovala připojit se k nějaké veselé společnosti, aby se vyjádřila.
To byl od učitelů možná rozumný záměr, a kdyby je byla vyslyšela a dala na ně, mohl se její život dát ještě zachránit. Jenže uzavřená dívka se rozhodla jinak: když jí bylo osmnáct, opustila školu i rodinu a přestěhovala se do San Franciska rozhodnutá živit se, jak to jen půjde.
Mimo jiné se dala do party se dvěma recidivisty a dopustila se spolu s nimi několika ozbrojených loupeží. Policie ji chytila, ale protože dívka byla ještě velmi mladá a do té doby bezúhonná, dostala jenom tři měsíce.
Po propuštění se vrátila do San Franciska a zkoušela se živit tancováním nahoře bez. Depresi z přestálých rodinných i dalších problémů se rozhodla léčit tehdy velmi populárními drogami LSD a marihuanou, a protože tancování jí tolik nevynášelo, začala drogy i prodávat.
Osudné setkání
S Charlesem Mansonem, tehdy dvaatřicetiletým, se Atkinsová potkala začátkem roku 1967, když se objevil v komunitě hippies, ve které tenkrát žila. Také Manson měl už za sebou kriminální zkušenost, protože ho jen krátce před jeho osudovým setkáním s Atkinsovou propustili podmínečně z vězení, kam ho soud v roce 1960 poslal za kuplířství a krádeže. Původně dostal deset let, díky podmínečnému propuštění si odseděl necelých sedm.
Lotři a gauneři mladé dívky odjakživa přitahovali a Atkinsové s její rodinnou anamnézou o dvanáct let starší muž okamžitě zaimponoval a dokonale ji okouzlil. Když o pár dní později vtrhla do domu komunity policejní šťára, před níž se Atkinsové podařilo utéct, bylo rozhodnuto. Okamžitě se přidala k Mansonovi.
V létě pak zakotvila s ním i s jeho „rodinou“, tedy dalšími členy a zejména členkami jeho sekty, na pozemku Spahnova filmového ranče u Los Angeles v jižní Kalifornii. Šlo v podstatě o kulisy westernového městečka ve vyprahlém horském terénu, které se dříve využívaly pro natáčení westernových filmů.
Manson začal Atkinsové přezdívat „Sadie Mae Glutz“ a podle svého zvyku s ní samozřejmě také spal. Brzy nato se jí tak narodil přímo na ranči syn, kterého Manson pojmenoval Zezozose Zadfrack Glutz.
„Po sexuálním zneužívání a násilí, které Atkinsová zažila v dětství ve své rodině, byla rozhodnuta odejít od ní co nejdřív, jednoduše to s nimi skončit a připojit se k rodině, kterou si sama vybrala, tedy k rodině Charlese Mansona. Zatímco její vlastní biologická rodina se k ní chovala nepřátelsky, Manson s ní jednal laskavě, takže byla náchylnější poslouchat jakékoli příkazy, které jí dal. Manson jí nabídl to, co se dá nazvat pozitivním prostředím, jež potřebovala. Za to byla ochotna plnit jeho úkoly, například provést osm vražd,“ vysvětluje socioložka Jensenová.
Vraždění propuká
V červenci 1969 už Atkinsová patřila do nejužšího Mansonova kruhu, takže se mohla spolu s dalšími dvěma členy sekty zúčastnit únosu učitele hudby Garyho Hinmana. Byl to sice Mansonův známý, ale to mu v tuto chvíli nijak nepomohlo, protože Manson z něj chtěl dostat peníze (potřeba peněz u něj byla stále větší a ochota sáhnout kvůli nim k tomu nejhrubšímu násilí také – jen dva měsíce před únosem, v květnu 1969, zastřelil drogového dealera Bernarda Crowea, aby mu nemusel zaplatit za dodané drogy).
Hinman ale Mansonovým požadavkům nevyhověl, možná tolik ani neměl, možná si myslel, že ho gang nakonec pustí. Bohužel se zmýlil; Manson ho buď samurajským mečem, nebo bajonetem pořezal v tváři a na uchu (podle některých pramenů mu dokonce kus ucha uřízl) a pak se vzdálil, zatímco jeden z jeho nohsledů, muž jménem Bobby Beausoleil, nešťastného muže zabil.
Aby bylo vraždu na koho svést, napsali spiklenci nad Hinmanovu mrtvolu na zeď krví nápis „Politické prase“ a připojili k tomu znak tehdejšího černošského hnutí Black Panters (Černí panteři), jež Manson nenáviděl a toužil na ně tuto vraždu svést.
Zmíněným znakem byl otisk lidské ruky namočené v krvi, který provedl Beausoleil, jenže policie se tím nedala zmást – a 6. srpna 1969 ho zatkla v jeho autě poté, co s ním sjel z dálnice v Cuesta Grade a v odstaveném voze pak usnul.
Manson dostal strach, že ho jeho kumpán prozradí, propadl stihomamu, a ten u něj vyústil ve vražednou zuřivost. Jeho touhu spáchat něco velkého, ve smyslu co největšího zločinu, pak posílilo to, že policie zadržela kvůli použití ukradené kreditní karty další dvě členky „rodiny“, Mary Brunnerovou a Sandru Goodovou.
Manson nejspíš propadl pocitu, že co nevidět si přijdou i pro něj, a hodlal ještě předtím provést něco, kvůli čemu se na něho nezapomene. Tak se stalo, že 8. srpna pověřil svou pravou ruku Charlese „Texe“ Watsona, aby se vydal vyvraždit nějakou vilu v ulici Cielo Drive – neboli v luxusní čtvrti, kde bydlely hollywoodské hvězdy. Současně s Texem poslal tři svá „děvčata“: Patricii Krenwinkelovou, Lindu Kasabianovou – a právě Susan Atkinsovou.
Hrůzná noc na Cielo Drive
Samotný průběh vraždění ve vile byl mnohokrát popsán a dočkal se také několika filmových rekonstrukcí: Kasabianová nakonec nebyla vraždění schopna, protože už po zabití první oběti dostala hysterický záchvat (onou obětí byl mladý student Steven Parent, na něhož vraždící komando narazilo zcela náhodou na příjezdové cestě, když se v noci vracel od svého kamaráda, jenž byl správcem pozemku). Krenwinkelová a Atkinsová se však do následného masakru aktivně zapojily – a právě Atkinsová, která měla nůž, si počínala snad vůbec nejcyničtěji a nejbrutálněji.
Znovu se přitom zřejmě projevila její závislost na skupině. „Úzkostná náklonnost a vděčnost k Mansonovi, jenž jí nabídl podle jejích dojmů lepší prostředí, než v jakém jako dítě vyrůstala, ji přiměla co nejvíc plnit rozkazy, tedy jakoby zvýšit efektivitu své práce. Blízké vztahy přitom neudržovala jen s Mansonem, ale i s dalšími členy rodiny, byla tedy ochotna poslouchat i je,“ popisuje Jensenová.
Susan Atkinsová, Mansonův anděl smrti:
Teď se to úročilo: zatímco Kasabianová zůstala stát na příjezdové cestě, Krenwinkelová s Atkinsovou následovaly Watsona do domu, kam všichni vlezli oknem. Atkinsová pak podle jeho příkazů vyvlekla s nožem v ruce z jednotlivých ložnic do obývacího pokoje Sharon Tateovou, jejího bývalého snoubence Jaye Sebringa a dále přítelkyni Polanského kamaráda Wojciecha Frykowskiho Abigail Folgerovou.
Sám Frykowski spal původně přímo v obýváku a byl prvním, koho vraždící trojice v domě napadla: Watson ho vzbudil kopnutím do hlavy, a když se ho dezorientovaný a napůl omráčený muž zeptal, kdo je a co tam dělá, odsekl mu: „Jsem ďábel a dělám ďáblovu práci!“ Krenwinkelová pak svázala Frykowskimu ruce ručníkem.
Ve chvíli, kdy byli všichni momentální obyvatelé vily shromážděni v obývacím pokoji, vypuklo vraždění: Watson zastřelil Sebringa a rozkázal Atkinsové, ať ubodá Frykowskiho. Tomu se však mezitím podařilo uvolnit si pouta a začal se prát. Atkinsová ale byla také dost agresivní a bodla jej opakovaně do nohy, Watson navíc začal znovu střílet a několikrát muže zasáhl.
Postřelený Polák se ještě stačil dostat z domu, tam ho ale Watson dostihl a brutálně ho umlátil pistolí. Poté do něj ještě vztekle bodal, přičemž mu podle jeho pozdějších slov ruka několikrát zajela do Wojciechova těla až po předloktí. V domě se mezitím strhla rvačka mezi Abigail a Krenwinkelovou. Také Abigail dostala několik bodných ran, ale i ona se dokázala vypotácet z domu. Venku ji však Krenwinkelová dostihla a spolu s Watsonem ji ubodali.
Zbývala Sharon. I když byla v osmém měsíci těhotenství a prosila, že chce žít pro své dítě, nedočkala se ničeho jiného než už zmíněné Atkinsové cynické odpovědi. Zabita byla tak, že ji Atkinsová držela a Watson do ní bodal. Nenarozené dítě, chlapec, zemřelo také.
Děsila i v soudní síni
Policie sice vraždící trojici i samotného Mansona a jeho další spoluviníky poměrně rychle dopadla, život jejich obětem však už vrátit nemohla. Podrobný popis celého zločinu získala jednak díky výpovědi Kasabianové, která se samotného vraždění ve vile nezúčastnila, ale mohla coby korunní svědkyně vypovědět o všem, co mu předcházelo, a jednak právě díky Atkinsové.
Byla to totiž právě ona, kdo přivedl vyšetřovatele na správnou stopu. Policisté ji spolu s dalšími členy „rodiny“ sebrali jen krátce po vraždách, když na Spahnově ranči provedli razii kvůli podezření z krádeží aut. Tehdy ještě všechny propustili, ale protože krádeže neustávaly, v říjnu se na jiném místě razie opakovala. Atkinsová skončila ve vazbě, kde se pochlubila dvěma svým spoluvězeňkyním, že „ochutnala krev Sharon Tateové“. Přiznala jim i vraždu manželů Lena a Rosemary LaBiancových, kterou Mansonův gang spáchal jen den po masakru na Cielo Drive.
Obě spoluvězeňkyně to ohlásily, díky čemuž došlo ve vyšetřování obou masových vražd k zásadnímu průlomu.
Susan Atkinsová před novináři v roce 1969, čtyři měsíce po brutálním vraždění na Cielo Drive:
Atkinsová následně předstoupila před velkou porotu a s mrazivou věcností objasnila v děsivém, deset měsíců trvajícím soudním procesu celý průběh oné hrůzné noci. Současně také rozbila napadrť pohled na sebe sama jako na křehkou a zranitelnou dívku (jak na první pohled opravdu působila) a zanechala po sobě svůj neotřesitelný obraz jako nelítostné a chladnokrevné vražedkyně.
Když uslyšela, že je odsouzena k trestu smrti, odpověděla s mrazivým výsměchem: „Snad abyste radši zamkli dveře. A hlídejte si své děti.“