Kliknutím zvětšítePrávě před 40 lety, dne 5. října 1982, byl z trhu Spojených států úplně stažen lék Tylenol, tehdy asi nejběžnější volně prodejný lék proti bolesti. Neexistoval žádný konkurenční prostředek, jehož by se prodávalo víc. V oběhu bylo asi 31 milionů plastových dóziček, jejichž maloobchodní hodnota tehdy přesahovala 100 milionů dolarů (což odpovídá asi 281 milionům dolarům v roce 2021).
Tylenol měl dlouhá léta tu nejlepší pověst, dlužno dodat, že zcela oprávněně. Byl to běžný a neškodný lék proti bolesti, jehož hlavní účinnou látkou byl paracetamol (ve Spojených státech označovaný také jako acetaminofen), což je spolehlivý prostředek snižující bolest a zánětlivost, používaný již od roku 1953 (stejnou účinnou látku obsahují i acylpirin a paralen, které patří k nejběžnějším volně prodejným domácím lékům u nás, pozn. red.).
Přesto se tento neškodný lék stal krátce předtím nekončící děsivou noční můrou, která začala ve středu 29. září 1982 v půl sedmé ráno místního času v chicagské oblasti, a brzy na to se přelila do celé země, a pak i do celého západního světa. Do historie vstoupila jako „tylenolové vraždy“.
První oběť
Onoho středečního rána 29. září 1982 zůstala doma dvanáctiletá školačka Mary Kellermanová ze Schaumburgu (východního předměstí amerického městečka El Grove, nacházejícího se severovýchodně od Chicaga, pozn. red.), protože jí ten den nebylo dobře. Probudila se s nevolností, takže jí rodiče dovolili, aby vynechala školu a vyležela se.
Holčičku bolelo břicho, a tak si vzala v koupelně trochu Tylenolu. Nezdálo se, že by jedna kapsle mohla jakkoli ublížit.
„Slyšel jsem ji jít do koupelny. Slyšel jsem, jak se za ní zavírají dveře. Pak jsem uslyšel, jak něco spadlo. Šel jsem k těm dveřím. Zavolal jsem: ‚Mary, jsi v pořádku?‘ Neozvala se žádná odpověď. Znovu jsem zavolal: ‚Mary, jsi v pořádku?‘ Stále nepřicházela žádná odpověď. Tak jsem otevřel dveře koupelny a moje holčička tam ležela na podlaze v bezvědomí. Byla stále v pyžamu,“ svěřil se později novinám The Chicago Tribune otřesený Maryin otec.
Ten vzápětí zalarmoval záchranku, jež dívku dopravila do Nemocnice alexiánských bratrů v El Grove. Jedním ze záchranářů, kteří dívku nakládali, byl Dave Spung. Když mu vyděšený otec popsal, jak podle něj k dívčinu bezvědomí došlo, Dave rychle popadl domácí lékárničku, a položil ji na dívčino tělo, a vzápětí se už sanitka řítila do nemocnice.
Bohužel, bylo už pozdě. V 9:56 téhož dne byla holčička v nemocnici prohlášena za mrtvou. „Stala se první obětí této aféry. Naše kancelář byla informována, ale tehdy se na té smrti nezdálo nic nijak zvlášť podezřelého. Kvůli jejímu věku a okolnostem však byla nařízena soudní pitva,“ uvedl podle časopisu Chicago Magazine zástupce vedoucího soudního lékaře pro danou oblast Edmund Donoghue.
Případ začal vyšetřovat detektiv Nick Pishos, který vyzpovídal otce i pracovníky záchranky a také zaznamenal, že Spung na místě zajistil lékárničku. Všechno nasvědčovalo tomu, že si dívka vzala Tylenol. Ale ten tehdy užíval jako běžný domácí lék prakticky celý západní svět, takže se nezdálo, že by právě tady měl být nějaký problém. Jenže byl.
Čtyři kolapsy, tři v jedné rodině
Bylo poledne, když záhadně kolabujících osob začalo přibývat. Druhou obětí neznámého pachatele, o jehož existenci v tu chvíli ještě stále nikdo nic nevěděl, se stal sedmadvacetiletý pošťák Adam Janus z Arlington Heights. Ani jemu ten den nebylo dobře, a stejně jako malá Mary se to rozhodl řešit tím, že se doma vypotí a vezme si kapsličku Tylenolu.
„Zůstal doma z práce, protože měl dojem, že na něj leze rýma. Pak došel vyzvednout své děti ze školky a po cestě se stavil v lékárně pro trochu Tylenolu. Přišel domů, dal si s rodinou oběd a řekl: ‚Vezmu si dva Tylenoly a lehnu si.‘ O pár minut později vklopýtal do kuchyně a zhroutil se,“ popsala Janusův kolaps zdravotní sestra Helen Jensenová.
Letecký pohled na americké městečko El Grove, kde 29. září 1982 zemřela dvanáctiletá Mary Kellermanová poté, co si vzala tabletu extra silného Tylenolu. Brzy začali umírat i další
Muž byl převezen na jednotku intenzivní péče Severozápadní komunitní nemocnice, ale přes veškerou snahu lékařů se ho již nepodařilo oživit.
„Jeho srdce prostě nechtělo znovu naskočit. Nakonec jsem jako pravděpodobnou příčinu smrti uvedl do zprávy srdeční selhání. Mluvil jsem s jeho rodinou a vysvětloval jsem jim – snažil jsem se vysvětlit – co se stalo. Je to těžké, i když znáte diagnózu. Snažil jsem se jim říct, že nevíme přesně, proč zemřel. Byla tam Adamova manželka Theresa. Byli tam jeho rodiče a celá řada dalších lidí. A nevrátili se domů – všichni zůstali s Adamovou rodinou,“ uvedl primář jednotky intenzivní péče Thomas Kim.
Hrůzný den pořád ještě neskončil. Ve tři čtvrtě na čtyři si ve Winfieldu vzala trochu Tylenolu sedmadvacetiletá Mary „Lynn“ Reinerová. Nedávno porodila své čtvrté dítě, miminku byl právě jeden týden. Necítila se dobře a doufala, že lék jí trochu uleví. Vzápětí se zhroutila na zem.
„Přišel jsem domů těsně poté, co spadla na podlahu. Přijela sanitka a odvezla ji do Centrální nemocnice DuPage ve Winfieldu. Byli jsme spolu dlouho, byla to výborná máma. Měli jsme spolu čtyři děti. Víc vám k tomu asi neřeknu,“ sdělil později reportérům její nešťastný manžel Ed Reiner. Ani Mary Lynn už lékaři nedokázali pomoci.
Další lidské neštěstí na sebe nedalo dlouho čekat. A tragickou shodou okolností udeřilo znovu do širší rodiny Adama Januse, která se sešla v jeho domě, aby se vzájemně utěšila nad jeho odchodem.
Adamův mladší bratr Stanley trpěl chronickými bolestmi zad, a tak požádal svou ženu – byli manželé jen krátce a jeho žena se stejně jako Adamova jmenovala Theresa – aby mu sehnala Tylenol. Ta pro něj skočila, pak dala muži dvě kapsličky a sama si vzala také dvě. Stanley se zhroutil. A Theresa vzápětí také.
Něco se děje, to není normální!
Primář Thomas Kim, jenž jen pár hodin předtím vyprovodil z nemocnice zdrcenou Janusovu rodinu, si právě oblékal sako a chystal se domů, když mu šokovaná zdravotní sestřička oznámila, že Janusovi jsou znovu na příjmu.
V první chvíli si pomyslel, že to budou asi Adamovi rodiče, kteří mohli zkolabovat z citového vypětí nad synovou ztrátou, ale sestřička ho vyvedla z omylu. „Ne, je to jeho bratr.“
Kima to zarazilo; s Adamovým bratrem předtím mluvil, byl to silný téměř dvoumetrový zdravý chlap. „No, a co se mu stalo? Omdlel?,“ zeptal se sestřičky.
Odpověděla: „Snaží se ho oživit – a také pracují na jeho manželce.“
Kim si znovu sundal sako. Něco se tu dělo – něco mimořádně podivného. A zákeřného.
Soudní lékař Edmund Donoghue byl už na cestě k domovu (bydlel jen dva bloky od ústavu soudního lékařství), ale něco si v práci zapomněl, tak se ještě vrátil. Co uslyšel, mu v okamžení vymazalo z paměti vzpomínku na to, pro co se vlastně vracel.
Právě, když byl v ústavu, ozvali se mu z nemocnice: „Pane doktore, děje se něco neobvyklého. Měli jsme tu dneska rodinu, co v ní zemřel jeden člověk, a pak k nám najednou přivezli i jeho bratra a švagrovou. Jeho bratr teď právě zemřel a švagrová je ve velmi vážném stavu, vypadá to, že ji neudržíme.“
Stejnou informaci záhy obdržel také vyšetřovatel Nick Pishos. Všichni zainteresovaní odborníci začínali chápat, že mezi těmito náhlými nečekanými úmrtími musí být nějaká souvislost a že se tu rozehrává cosi zlověstného. Stále ale ještě nevěděli co.
V půl deváté večer byl Stanley Janus prohlášen oficiálně za mrtvého. Jeho žena Theresa zemřela jen krátce po něm. Stanleymu bylo 25 let, jeho mladé novomanželce teprve 19…
Umírají pořád další
V půl sedmé večer si jedenatřicetiletá Mary McFarlandová, prodavačka v obchodě Illinois Bell v Lombardu, postěžovala svým spolupracovníkům, že ji bolí hlava. Pak si došla dozadu do zázemí pro zaměstnance pro pár tabletek Tylenolu. Během několika minut se ocitla v bezvědomí na podlaze.
Byla převezena do Nemocnice milosrdných samaritánů v Downers Grove, kde se několik hodin marně pokoušeli o její záchranu. Za mrtvou byla prohlášena ve čtvrtek 30. září ve čtvrt na čtyři ráno.
Její smrt začali vyšetřovat detektivové z policejního oddělení z chicagské čtvrti Elmhurst, v níž žena žila. „Neznal jsem ji, ale znal jsem jejího otce. Bylo nesmírně smutné, že takhle ztratil svou dceru. Nějak jsme získali podezření, že požila něco špatného. Jed nebo tak něco,“ svěřil se později novinářům velitel detektivů John Millner.
Hodinu poté, co se Mary McFarlandová odebrala v obchodu do zadního kumbálu vzít si tabletu Tylenolu, si další balení extra silného Tylenolu koupila v obchodě Walgreens na 1601 North Wells Street v Chicagu pětatřicetiletá letuška United Airlines Paula Princeová. Krátce předtím absolvovala poměrně dlouhý a úmorný let z Las Vegas na chicagské letiště O’Hare a pravděpodobně chtěla něco, po čem rychle a snadno usne.
Bezpečnostní kamera v obchodě ji zachytila právě při nákupu. Bohužel, pořídila poslední záběr, na němž je tato žena vidět živá. A na záznamu kamery byl zvěčněn také vousatý muž, který stál jen pár kroků za ní. Podle jedné z vyšetřovacích teorií to mohl být pachatel, nikdy se jej však nepodařilo identifikovat.
Ve čtvrtek dopoledne začalo špatných zpráv přibývat. V půl desáté dopoledne byla prohlášena za mrtvou Mary Reinerová, o jejíž život svedli lékaři Centrální nemocnice DuPage bezmála tříčtvrtidenní boj. Paula Princeová, jejíž tělo se našlo v jejím bytě týž den, se stala sedmou a poslední obětí otráveného Tylenolu. Jeho čerstvě otevřené balení, zakoupené předchozí večer, se ještě našlo v koupelně.
Je to Tylenol
V té době už vyšetřovatelé i odborníci z ústavu soudního lékařství věděli, že vraždil kontaminovaný lék. Pitva prokázala u všech zemřelých otravu kyanidem a jediné, co všechna úmrtí spojovalo, bylo právě užití Tylenolu krátce před smrtí. Policisté proto zajistili všechny lahvičky s léky, které v jednotlivých domácnostech obětí našli, a poslali je k Donoghueovi na přezkoumání. To ukázalo jednoznačný výsledek: do tablet některých šarží léku se dostal kyanid.
„Asi v deset ráno se v ústavu objevil právník z Johnson & Johnson, vzali jsme ho do laboratoře a toxikolog mu vysvětlil, co jsme našli. Byl tam asi půl hodiny, potom odešel. Pochopil, že není možné, abychom tu informaci nezveřejnili,“ vzpomínal Donoghue.
Stejnou informaci se záhy poté dozvěděl od ředitele Ústavu soudního lékařství Roye Damese tehdejší generální ředitel Johnson & Johnson. „Řekl jsem mu, že uděláme tiskovou konferenci, na které to zveřejníme a budeme varovat lidi, aby nebrali Tylenol. Jeho první reakce byla: ‚Musí to být?‘ ‚Máte lepší nápad?‘ zeptal jsem se ho. ‚Ne,‘ odpověděl,“ uvedl později Dames.
Johnson & Johnson záhy poté vypsala odměnu 100 tisíc dolarů za informace vedoucí k zatčení a odsouzení „osoby nebo osob odpovědných za vraždy“ a zřídila speciální linku na přijímání hovorů.
Ve snaze uklidnit veřejnost tato farmaceutická společnost také rozeslala varování nemocnicím a distributorům a zastavila výrobu a reklamu Tylenolu. Neznámý pachatel či pachatelé však udeřili znovu: v Kalifornii se v některých baleních Tylenolu objevil pro změnu strychnin. Johnson & Johnson proto 5. října 1982 úplně stáhla svůj nejprodávanější lék z trhu a současně si zaplatila v celoamerických médiích reklamu, v níž varovala spotřebitele před používáním jakýchkoli svých výrobků obsahujících paracetamol. Současně nabídla výměnu všech prodaných tablet Tylenolu za pevné pilulky.
Incident dále přiměl farmaceutický průmysl, aby ustoupil od dosavadního typu prodávaných kapslí, jež se daly snadno kontaminovat, protože do nich mohla být vložena cizí látka bez zjevných známek manipulace. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) následně zavedl přísnější předpisy, aby se zabránilo manipulaci s produktem. To vedlo k nahrazení dosavadních tobolek pevnou tabletou v tobolkovém tvaru a k balení mnoha léčiv přibyly bezpečnostní plomby, prokazující manipulaci.
Proaktivní přístup Johnson & Johnson si získal úctu a pochvalné komentáře médií, ale nepřiblížil veřejnost k vypátrání pachatele. To přitom vnímaly všechny místní i federální vyšetřovací úřady jako prvořadé.
Usvědčený vyděrač, ale ne vrah
Protože způsob kontaminace lékových balení nasvědčoval tomu, že pachatel měl k výrobě léku přístup, a všechno svědčilo pro to, že se zřejmě chtěl společnosti Johnson & Johnson za něco mstít, zaměřilo se vyšetřování na bývalé zaměstnance společnosti, s nimiž se firma nerozešla v dobrém.
První výraznější stopa se objevila ve středu 6. října 1982. Ten den dorazil do centrály Johnson & Johnson anonymní vyděračský dopis, jehož pisatel požadoval po firmě milion dolarů, jinak prý vraždění kyanidem nepřestane. Zástupci firmy předali dopis okamžitě policii, a ta začala prověřovat všechny potenciální podezřelé.
Brzy poté byl jako pravděpodobný autor dopisu vytipován muž jménem James William Lewis z New Yorku. V Johnson & Johnson dříve pracovala jeho žena, ale byla propuštěna. Vyšetřovatelé začali kolem Lewisových nenápadně brousit a v prosinci 1982 tohoto muže zatkli. Souzen však byl nakonec pouze za pokus o vydírání, nikoli za vraždy.
„Lewis to nebyl. Lewis byl jen kretén, který chtěl využít příležitost. Pokusil se vymámit nějaké peníze od Johnson & Johnson a šel za to do vězení. Když už někdo sedí, můžete si s ním jít promluvit, ať už za přítomnosti jeho právníka nebo i bez něj. Strávil jsem na tom roky práce, ale všechno to přineslo jediný výsledek: nic,“ uvedl jeden z vyšetřovatelů, superintendant Brzeczek.
V roce 2009 uvedl jeden bostonský televizní kanál, že soudní dokumenty, jež byly začátkem téhož roku zveřejněny, „ukazují, že vyšetřovatelé ministerstva spravedlnosti dospěli k závěru, že Lewis za otravy opravdu zodpovídal, navzdory skutečnosti, že neměli dostatek důkazů, aby ho obvinili“. V lednu následujícího roku proto Lewis i jeho manželka předložili vzorky své DNA a otisky prstů úřadům a zopakovali, že jsou nevinní. Z vražd usvědčeni nebyli a Lewis nadále trvá na tom, že s nimi nemá nic společného.
Vraždil Unabomber?
Vedle řady dalších podezřelých, včetně již zmíněného neznámého vousatého muže, kterého zachytila kamera jen pár kroků od jedné z obětí, byl s kyanidovou aférou v posledních letech spojován také nechvalně proslulý terorista Ted Kaczynski, přezdívaný Unabomber, který v letech 1978 až 1996 děsil Spojené státy bombovými útoky.
Dne 19. května 2011 si FBI vyžádala vzorky jeho DNA, protože našla několik indicií, jež ho s Tylenolem mohly spojovat. Své první čtyři zločiny totiž spáchal v Chicagu a na jeho předměstích, a to v letech 1978 až 1980, tedy krátce před vypuknutím kyanidové aféry. Kaczynskiho rodiče navíc měli v roce 1982 na předměstí Chicaga v Lombardu, kde také došlo k vraždám, svůj dům a on sám v něm občas pobýval, takže to tam znal.
Kaczynski však popřel, že by kdy vlastnil kyanid draselný, a FBI mu podíl na těchto vraždách nedokázala. Pachatel tylenolových vražd zůstává stále neznámý…
9
Čtenář 
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
