Když přicházejí na start své disciplíny, nejsou tam samy, pokaždé je s nimi jejich čtyřnohý kamarád nebo kamarádka.

Patnáctileté slečny, které posledním rokem navštěvují základní školu v mělnické Seifertově ulici, totiž soutěží ve psím sportu zvaném agility. Jde o překážkový závod podobný koňskému parkuru, kdy pejsci různých ras, velikostí i barev musejí v co nejkratším čase pod vedením svého páníčka či paničky bez zaváhání překonat všechny připravené překážky.

Jumping a agility

„Závody se ještě dělí na jumping a agility," vysvětluje Kristýna. Jumping, jak už anglický název napovídá, je hlavně o skokových překážkách, obsahuje však i tunely nebo třeba slalom. „V agility jsou navíc ještě houpačka, kladina nebo překážka, které se říká áčko. Největší rozdíl spočívá v tom, že v agility jsou u některých překážek označené takzvané zóny, do kterých musí pes šlápnout, jinak se překonání té překážky do výsledku nezapočítá," objasňuje Kristýna.

Tomuto psímu sportu se Karolína s Kristýnou věnují už léta. Karolína o něco déle než její sestra, svého prvního pejska, Miniho, dostala v sedmi letech.

„Vždycky jsem chtěla vlastního pejska. Táta sice psy měl, ale služební," říká Karolína a její otec Roman Šonský přikyvuje. „Pejskařím nějakých pětadvacet let, dělám sportovní kynologii," doplňuje svou dceru muž, jenž pracuje u policie jako psovod. „Ta se dělá s velkými plemeny. Já si ale myslím, že pro děti je ideální začít s malým psem, protože s velkým by se jenom trápily," připomíná s tím, že Mini, první agility pes v rodině, je kříženec z útulku.

Nejdřív Mini, pak Jessie

Karolína s Minim se stali průkopníkem tohoto překážkového sportu v rodině. Trvalo dva roky, než si o vlastního pejska řekla i Kristýna. Od té doby trénují a soutěží v agility obě mladé slečny.

A jde jim to výborně. Se svými Jack Russell teriéry Jessie a její dcerou Zorou nedávno splnily podmínky pro nejvyšší závodní kategorii S3.

Obě slečny už za sebou navíc mají také čtyři vystoupení na juniorském mistrovství Evropy, kde se rozhodně neztratily. A už se těší na letošní léto, kdy se kontinentální šampionát koná na české půdě.

„S Minim jsem byla vicemistryně republiky juniorů, navíc jsme se třikrát probojovali na Evropu," vypočítává Karolína své největší úspěchy, na které je hrdá. A pozadu nezůstává ani její dvojče. „Dvakrát nebo třikrát jsem skončila pátá a jednou dokonce čtvrtá na mistrovství Evropy. To čtvrté místo, to bylo hrozné, bylo to jen o pár setin. Ale v té obrovské konkurenci to byl vlastně úspěch," přidává Kristýna.

Mladé, ale zkušené trenérky

Obě slečny, které už za sebou mají mezinárodní zkušenosti, se nyní pouštějí do nového dobrodružství. Rády by totiž nejen více rozšířily povědomí o tomto sportu, ale také začínají pomalu ale jistě vychovávat své nástupce.

„V tuhle chvíli máme v tréninku každá jednu holčinu," říká Kristýna. „Chtěly bychom to klidně rozjet i ve větším, trénovat třeba deset lidí," netají se plány do budoucna.

Díky šikovným rodičům a ochotným rodinným známým vzniká u Šonských za domem agility dráha s oficiálními překážkami. Každý, kdo by měl zájem si tento sport se svým psem vyzkoušet, bude vítaný.

„V okolí není žádný cvičák, kde by se dalo trénovat," upozorňuje maminka Iva Šonská. „Holky se navíc mohou každému zájemci věnovat individuálně, což je určitě výhoda," je přesvědčená žena, které obě své děti v jejich aktivitách vydatně podporuje.