Jakub Beneš, Mšeno, kontrolor odbavení letadel

Zastávám takový názor, že co se má stát, to se stane. A na místě nezáleží. Nemíním svůj život strávit ve strachu nebo v nějakém úkrytu. Na takové věci je člověku vyměřeno příliš málo času. V práci, byť jsme na různé bezpečnostní kontroly a postupy zvyklí, přece jen pociťujeme, že došlo k mimořádné události. V zabezpečené oblasti, kde pracuji, není k žádným obavám důvod. Ale když se člověk pohybuje ve veřejné části letištního terminálu, která je, jak ukázaly nejen události 
v Bruselu, bohužel mnohem hůře uchránitelná, neubráním se pocitu nejistoty.

Miloslava Havlíčková, Kokořín, ředitelka mělnického muzea

Dnes to nebezpečí může čekat kdekoli, ale já si to nepřipouštím. Letos 
v červnu letím přes Londýn do Calgary a také 
z toho nemám obavy. Nejhorší by bylo bát se a zůstat doma, to by zřejmě chtěli ti, co páchají atentáty. Chtějí nás zastrašit. V dnešní době stačí jet autem a může se stát cokoli.

Petr Limprecht, Mělník, strážník, trenér teakwonda

Člověk je po těchto událostech asi obezřetnější, ale vzhledem k počtu lidí, kteří létají, strach nemám. Na tom letišti v Bruselu, kde 
k atentátu došlo, jsem byl loni. A ve Francii jsem byl po podzimním atentátu. Je tam cítit víc bezpečnostních opatření, chodí tam po ulicích hodně policistů a vojáků.

Martin Frouz, Praha, fotograf a dokumentarista

Jsem zaměstnán jako fotograf Českého Egyptologického ústavu FF UK, takže část mých cest je dána povoláním. Každá podobná událost vždy rozpoutá úvahy o různých nebezpečích. Pokud bychom ale například přestali jezdit autem, protože jsou dopravní nehody, náš život by do značné míry postrádal smysl 
a náplň.