Baví mě najít kešku na místě, o kterém jsem nevěděla, říká hráčka

Na svém kontě má okolo tisíce úlovků v Česku i v zahraničí. Díky hře objevuje místa, kam se lidé běžně nedostanou, protože kešky bývají často důmyslně ukryté v jeskyních, ve skalách nebo dokonce v rybnících.

,,Do lesa jsme s rodiči jezdili často a myslela jsem si, že Kokořínsko znám dobře. Líbí se mi, když najdu pěknou kešku na místě, o kterém jsem nevěděla. Dává mi to důvod jít ven. Vím, kam půjdu a že je tam zpestření v podobě kešky," vysvětluje Magda, co ji nejvíce baví na geocachingu.

Šifra je výzva

Ke hře ji přivedli kamarádi. „Jednou večer si na jedné akci vzpomněli, že chtějí jít lovit kešku. Já jsem do té doby o geocachingu nic nevěděla. Šla jsem s nimi a zjistila jsem, že mě to baví, tak jsem se zaregistrovala a od té doby lovím taky," vzpomíná na své začátky. Na lov chodí přibližně jednou za měsíc, o prázdninách častěji.

Magda začínala na tradičních keších, ke kterým se dá dojít přímo pomocí souřadnic z webu Geocaching.com. Dnes ji nejvíc baví náročnější mystery keše s šifrou nebo multi keše, při kterých se musí obejít několik stanovišť, aby se daly vypočítat výsledné souřadnice. Pro jednoduché tradiční krabičky si zajde jen, pokud je na výletě a vidí nějakou poblíž.

,,Znám lidi, kteří jich dokážou najít sto za den, což mě nebaví. Nesbírám je kvůli počtu. Dost lidí to dělá, aby odlovili co největší počet, ale v tom nevidím význam," říká Magda, která hraje už čtyři roky.

Cesty za keškami 

Rusko, pobaltské státy, Slovensko, Německo, Polsko, Rakousko, Itálie, Francie, Island, Finsko, Andorra, Švýcarsko. Magda hraje geocaching téměř po celé Evropě. Podle ní platí pravidlo: čím dál na východ, tím méně kešek. ,,V Rumunsku jsou rozmístěné řídce. Bývá tam jedna v okruhu dvaceti kilometrů. Je jich strašně málo a většinou je zakládají cizinci, takže je moc neudržují. Někdo je tam založí na dovolené a už se o ně nestará. Ve východních státech jsou krabičky často v hrozném stavu. Mají třeba prasklé víčko nebo jsou uvnitř plesnivé. V západních zemích je jich víc než u nás," popsala úroveň keší v zahraničí. 

Magda hodně loví v horách, kde podle ní nejsou krabičky moc udržované. ,,Když je schovaná na nějaké třítisícovce, tak se tam majiteli nechce běhat. Na druhou stranu tam nechodí moc lidí. Když jsou kešky bytelné, tak je to dobré," dodává.

Magda se snažila najít keš na nejvyšším vrcholu Korsiky i Rumunska. ,,Na nejvyšší hoře Rumunska jsem ji nenašla, protože začalo hodně pršet. Během deseti minut se snesla mlha, takže nebyl čas ji hledat. To mě mrzelo," říká Magda s tím, že občas se krabičku najít nepodaří. 

Dilema na Islandu 

Kačeři, jak se hráčům slangově říká, mají občas morální dilema. Obzvlášť když stojí před cizím domem a všechny indicie poukazují na to, že poklad je uvnitř. Do takové situace se Magdaléna Tydrichová dostala na Islandu.

,,Dům vypadal opuštěně, ale uvnitř byly věci. Mohla jsem tam vlézt oknem ve sklepě, ale bylo mi to hloupé. Říkala jsem si, že přece nemůžu jít někomu do domu, tak jsem tam nešla. Když jsem potom napsala majiteli kešky, tak mi odpověděl, že byla opravdu uvnitř. To mi bylo trochu líto. Majitel byl pastevec ovcí a dům už nepoužíval. Jen si tam nechával věci, když šel s ovcemi na pastvu," vypráví Magda.

Na Rudém náměstí

Ve městech jsou poklady zpravidla v menších schránkách, často navštěvované a celkem udržované. Podle Magdy jsou kešky v Praze stejné jako v jiných evropských metropolích. Na některých místech jsou na kačery zvyklí dokonce i policisté.

,,Když jsme lovili kešku na Rudém náměstí v Moskvě, musela jsem nějak propašovat navigaci, protože mají přísné kontroly. Navíc se tam odehrávala obří pravoslavná pouť, na které bylo asi sedm tisíc kněží a lidé z celého Ruska. Slavili nějaký významný státní svátek, takže kontroly byly přísnější než obvykle. Po náměstí jsme lezli po zemi a hledali jsme ji. Muselo to vypadat dost divně. Nakonec k nám přišel policista a řekl: Jestli hledáte tu kešku, tak je tamhle. Díky němu jsme ji našli," popisuje Magda svůj zážitek z Ruska.

Občas je potřeba zvládnout i extrémní podmínky. ,,U České Lípy jsme lezli na sto metrů vysoký komín, což bylo náročné. Nakonec jsem na něj nevylezla, protože jsem se bála. Bylo to v opuštěné továrně a bylo mi nepříjemné lézt bez jištění. S jištěním to naopak šlo hrozně pomalu, tak jsem to nakonec vzdala," vzpomíná. 

Majitelka dvou keší 

Magda svou první tradiční keš založila u Předonína na pískovně. Její přesnou polohu však neprozradíme. Zajímavé je, že má největší návštěvnost v letních měsících. V zimě ji prý ještě nikdo nenašel. Ledaže by pořádně mrzlo.

Druhou kešku tentokrát na téma Rychlé šípy založila ve Štětí. Je to náročnější mystery keš s šifrou, která se týká komiksu.

,Na jednom stanovišti byl ježek v kleci a už mi ho párkrát vzali. Štve mě, když mám pěknou kešku, dám do ní úsilí, třeba to i něco stojí, a někdo ji ukradne. Teď je v pořádku, tak doufám, že taková zůstane co nejdéle," dodává.

Magda plánuje spoluzaložit lezeckou keš na Pálavě. Zatím nemá vyhlédnutou žádnou konkrétní, na kterou by se sama chystala. Chce však lovit hlavně ve Francii, kam letos odjede studovat.

JANA PROCHÁZKOVÁ