Tak vypadala předbitevní příprava šermířů, kteří se v sobotním odpoledni zúčastnili třetího ročníku Bitvy o Mělník aneb Bitvy vinařů mělnických. Největším protivníkem chrabrých bojovníků však nebyli jejich kamarádi rytíři, kteří v ten den stáli na opačné straně bitevního pole, ale počasí.

To totiž hrdiny tropického odpoledne nijak nešetřilo. Slunce se do kovových plátů brnění opíralo s více než čtyřicetistupňovou silou a na stromech se nepohnul ani lísteček, takové bylo bezvětří.

„Dneska je vážně hic, lituju je, musejí si v tom připadat jako sardinky v alobalu," bylo slyšet ze všech stran, zatímco železem opancéřovaní válečníci kráčeli na svá předem určená místa.

Členové několika šermířských skupin z různých koutů České republiky se však od svého úkolu odradit nenechali. S hlavami hrdě vztyčenými se vydali do bitevní vřavy a více než půl hodiny předváděli divákům úžasnou podívanou. Samozřejmostí byly souboje muže proti muži, nechyběli však ani lukostřelci či výstřely z děla. A dorazili dokonce i skřeti a trpaslíci, kteří jako by z oka vypadli těm z Tolkienova Pána prstenů.

Líbivě byla zahraná také scéna zmrtvýchvstání dvou vévodů, kteří v předchozích ročnících bitvy zemřeli, aby se letos mohli vrátit zpátky mezi živé. Velmi dobré herecké představení čarodějnice Blanky totiž doplnily barevné kouřové efekty a realistické nalíčení obou rytířů do podoby zombie.

Poněkud morbidně pak mohl působit závěr bitvy, při kterém byl hlavní padouch, loupeživý rytíř Kazimír vyvlečen z tvrze. Podle scénáře měl být totiž přivázán k zemi a zanechán na pospas osudu na prudkém slunci…

To by však v tu chvíli nikdo z přítomných nejspíš nepřál ani svému největšímu nepříteli, a tak byla bitva raději rychle ukončena a do tvrze se nahrnuli zvědaví návštěvníci.

Bylo jich méně než v minulém roce, i v tomto případě sehrálo roli počasí.  Kdo si ale cestu na druhý břeh Labe přece jen našel, rozhodně nelitoval.
Vedle bitvy samotné si totiž mohl poslechnout také středověkou hudbu v podání skupiny Paduana Hispanica nebo se zasmát při originálním divadelním představení Viktora Braunreitera.

I malí návštěvníci se bavili, i když po svém. Velká část z nich přemluvila rodiče k nákupu dřevěných mečů a vrhla se do vlastní bitvy. Ti starší si zase vyzkoušeli střelbu z luku a kuše. „Neboj, mamuta bys trefila," uklidňoval mladou slečnu muž u stánku s luky, když dívka terč trefila z pěti pokusů pouze jednou.

Vyhledávanou kratochvílí byla také možnost vyzkoušet si na vlastní kůži kovářské řemeslo. Ondřej Podešva, který má kovárnu v Brandýse nad Labem, s dětmi pracuje rád, a tak se nikdy nenechal dlouho přemlouvat.

Zkrátka kdo v sobotu nedorazil, o hodně přišel.