Když usměvavá slečna z Kladna opouštěla před třemi lety základní školu, neměla pořádnou představu, kam dál. Dala proto na radu své kamarádky a společně se vydaly studovat okrasné a produkční zahradnictví do Mělníka.

„Tehdy jsem nevěděla, co si mám vybrat. Na zahradnickou školu jsem šla kvůli kamarádce, ale rozhodně toho nelituji. Jsem v Mělníku spokojená, líbí se mi tu," popsala velká fanynka hokeje. Zejména toho kladenského, i když ten jí v poslední době moc velkou radost nedělá. „Co se dá dělat, loni to bylo lepší, to ještě hráli extraligu," povzdychla si v souvislosti s pádem klubu svého srdce o soutěž níž.

Vede navrhování zahrad

Teď, po třech letech studií, čeká Elišku Bejčkovou rozhodování, jakým směrem se bude její život a další vzdělávání ubírat. Na výběr má z oborů zahradní architektura, floristika a zpracování.

„Chtěla bych jít na architekturu," má jasno usměvavá slečna. „Jednou bych ráda měla svou vlastní firmu a navrhovala lidem zahrady."

Tuto práci si ale zatím neměla šanci vyzkoušet na vlastní kůži. A to ani doma, rodiče ji totiž na zahradu moc pouštět nechtějí. Musí proto vzít za vděk povinnými praxemi ve škole. „Chodíme do vinic, do květinářství nebo třeba do velkých zahradnictví," popsala Eliška Bejčáková. „Někdy mě to baví víc, jindy méně. Zejména když jdeme na pole na celer, to není nic pro mě," přiznala.

Poznávačku ráda nemá

Hned ovšem dodala, že celkově je za možnost praxe při studiích ráda. „Oproti jiným školám máme tu výhodu, že nesedíme pořád v lavicích a můžeme se jít vyvětrat ven," řekla studentka, pro kterou je ve škole největším kamenem úrazu takzvaná poznávačka. „Učitelé nám při ní dají vzorky různých rostlin a my je musíme rozpoznat a napsat jejich český a latinský název," vysvětlila třeťanda, kterou ve škole nejvíc baví občanská výchova a ekonomika.