Byšická starostka Jana Poláková začala pátrat hned, jak se o příběhu dozvěděla z novin a sociální sítě. „Byla jsem překvapena, že se taková záležitost u nás měla odehrát a já se o tom dozvídám z novin, aniž by mne kdokoli kontaktoval s žádostí o ověření a vyjádření," vysvětluje Jana Poláková. „V první řadě jsem proto volala paní Tesařové, která měla v rámci sdružení Dogazyl zvířata od nás zachránit. Nepamatovala si však, u kterého z byšických domů byla ani jak se chovatelka zanedbaných psů jmenovala. Na dvůr a do nemovitosti prý vnikla v noci a beze svědků."

Vše bylo podle starostky hodně zmatené a rozporuplné. „Ač jsem se paní Tesařové představila, na svých webových stránkách a sociální síti píše o starostovi, který jí za záchranu psů děkoval, a dokonce slíbil materiální pomoc," říká Jana Poláková, která se obrátila i na Státní veterinární správu zasahující při kauzách týraných zvířat. „O údajné množírně v Byšicích tam neměli žádné informace, ačkoli jsou orgánem, který musí být o případném týrání zvířat vždy vyrozuměn," připomíná.

Psi měli být podle Jitky Tesařové z Dogazylu zachráněni z Byšic až ve chvíli, kdy jejich majitelku odvezla záchranka. „Ověřovala jsem to na záchranné službě, v noci, kdy měli být psi od nás odebráni, avšak v Byšicích nezasahovala," vypráví byšická starostka, která marně pátrala i po registraci Dogazylu.
Prostřednictvím místních lidí rovněž hledala dům, kde měla zvířata strádat. Nalezen ale nebyl. 


„Byšičtí občané nejsou lhostejní a bezradní, jak stálo v článku. Kdyby k nějakému týrání zvířat v naší obci docházelo, zcela jistě by sousedé takovouto závažnou věc ohlásili," dodává starostka.

„Dospěla jsem k závěru, že se u nás v Byšicích s největší pravděpodobností nic takového nestalo, domnívám se, že příběh údajné množírny je smyšlený," říká Jana Poláková, která se obrátila i na policii s podezřením, zda nedošlo ke spáchání trestného činu.

„Chceme mít jistotu, že materiální i finanční pomoc, kterou lidé ze solidarity s pejsky zasílají paní Tesařové, je skutečně využita ke svému účelu. Pokud není příběh zcela smyšlen, bylo by zásadní vědět, kde a za jakých okolností se odehrál a informovány by měly být i příslušné úřady, aby mohlo být týrání zabráněno i do budoucna," říká Jana Poláková.
Na sociální síti se ke kauze byšických psů okamžitě zvedla vlna soucitu, přes tisíc lidí příběh četlo a nejméně sto jich přispělo pár řádky, řada z nich s nabídkou pomoci. A přestože Jitka Tesařová žádala především léky a další věci, někteří slibovali poslat raději peníze.

„Nejde o žádný podvod, v Byšicích jsme skutečně byli. Byla ale tma a nedokážu teď říci, kde přesně se dům nachází," říká Jitka Tesařová, která má podle svých slov u sebe patnáct malých psů, čivavy, shi-tzu, papilony a francouzského buldočka.

Domnívá se, že chovatelka, od níž je měla zachránit, psy do Byšic jen převezla. „Dozvěděla jsem se, že by měla pocházet z vesnice vzdálené od Byšic skoro třicet kilometrů. Obrátím se na Státní veterinární správu, aby to tam u ní prověřili," vysvětluje Jitka Tesařová, která ale nezná jméno chovatelky. K jeho odhalení by jí prý měla pomoci tetovací čísla, která na sobě mají dva shi-tzu, pes a fena.

Nejasnosti kolem kauzy zatím zůstávají. „Pejsci, kteří byli údajně v Byšicích odebráni, byli necelý týden po převozu do Dogazylu nabízeni k adopci. Do novin však paní Tesařová uvedla, že bude trvat minimálně dva měsíce, než budou pejci vyléčeni. Navíc nebyla dodržena karanténa a je otázka, jak se mohli týraní pejsci tak rychle zotavit. Chtěla bych tímto vzkázat všem lidem, kteří chtějí pomoci týraným zvířatům, aby si pokaždé prověřili, zda jim své peníze dávají prostřednictvím legální organizace, a aby si vždy ověřili informace uváděné v médiích či na sociálních sítích" připomíná Jana Poláková.