V hale v přízemí svého areálu představili cítovští chovatelé tři sta padesát králíků, sedmdesát holubů a slepice, husy, kachny nebo krůty ve čtyřiceti voliérách.

V soutěžní části výstavy se z čestných cen za své chovy radovalo šestadvacet chovatelů králíků. Z místních byl podle předsedy cítovské organizace Českého svazu chovatelů Stanislava Mareše nejúspěšnější devětasedmdesátiletý Antonín Vaněk se svými králíky plemen kalifornský a holandský černý.
Mezi majiteli osmi čestných cen za chovy drůbeže byl i cítovský chovatel Pavel Mráz se svými hedvábničkami.

Dalších šest čestných cen dostali chovatelé holubů. Těch bylo méně než na podzimní výstavě. "Holubi teď mají sezonu, sedí na vajíčkách a vyvádějí mladé," vysvětlil Stanislav Mareš.

Přestože jsou cítovskou doménou především králíci, jsou mezi místními členy i holubáři. Patří mezi ně například Emanuel Pankrác z Horních Beřkovic, který je dokonce autorem velké holubí encyklopedie. „Jde o sérii knížek, které představují všechna plemena holubů na světě," připomněl Mareš.

Mezi ušáky na cítovské velikonoční výstavě byli králíci z největšího plemene belgických obrů i drobní zakrslí králíčkové. Belgičtí obři mohou dosahovat váhy až dvanácti kilogramů. V Cítově měl sice největší z vystavených belgických obrů jen sedm a půl kilogramu, i tak to byl ale pořádný kousek. Stejně jako francouzští berani v sousedních kotcích, asi šestikiloví králíci se spadlýma ušima.

U dětí vedli spíš zakrslí králíčkové, vážící kilogram. Hermelín červenooký, kastorex, rex rys… Každý je jiný. Hermelín je navzdory svému jménu bílý, bez skvrnek, známých z límců královských plášťů. Límce ke kabátům se prý spíš dělají z kožešin kastorexe a rex ryse, které jsou hedvábně sametové.
Podle Stanislava Mareše stojí králíci z dobrých chovů bez ohledu na velikost stejně, přibližně tři sta korun, ať jsou to obři nebo drobní ušáci.

„Právě jsem se zamilovala," říká nadšeně návštěvnice výstavy u klece s dalším plemenem zakrslých králíčků, teddym krátkouchým. Nízká váha, dlouhá srst a mírná povaha, tak byli vyšlechtěni mazlíčkové, které v Cítově představila členka místní chovatelské organizace Jiřina Urbanová z Mlčechvost.

V prvním patře chovatelského areálu byl dost hluk. Dávali tam o sobě vědět hlavně kohouti. Ve voliérách je mnoho zajímavých plemen. Například jedna z největších slepic světa, brahmanka. Má totiž tak ochmýřené běháky, že to vypadá, jako by měla boty z peří. „U tohoto plemene, kdy mívají mezi výstavními kusy slepice tři kilogramy a kohouti až čtyři, je výhodou, že skoro nehrabe," vysvětluje Mareš přednosti plemene, které představil na výstavě cítovský chovatel David Rameš.

Ve vedlejší voliéře jsou oceněné hedvábničky Pavla Mráze. „Říkáme jim chlupaté slepice," ukazuje Mareš drůbež se zvláštním peřím, které na pohled působí spíš jako srst, „zajímavostí je, že mají modrou kůži."

Vedle velkých voliér je v části výstavy věnované drůbeži i menší klec s křepelkami japonskými pražské chovatelky Anny Jeřábkové. „Naši předkové vídali koroptve a křepelky běžně na polích, dnes už je v přírodě zahlédnete málokdy," vysvětluje Stanislav Mareš a s nadsázkou dodává, „dříve se jezdili Pražáci dívat na vesnici, jak vypadají domácí zvířata, teď nám je jezdí naopak ukazovat."