„Myslím, že každý z nás má třeba i jen v duchu nevelkou řádku knih, někde uvnitř, na dřevěné poličce. Skupinku ohmataných knih, do níž sáhne, když mu není nejlíp nebo třeba když se pár dní neukáže slunce." 

Jak vzpomínáte na knížky svého dětství? Co jste tehdy rád četl?
Jo, dětství je moc důležitá doba… Trnkův a Hrubínův Špalíček pohádek, Ladova Mikeše, z venku pak Marka Twaina, ten blbej Tom Sawyer, vejtaha… Nebo Arthur Ransome a jeho Vlaštovky a Amazonky. Jak jsem s potěšením zjistil, ty knihy vycházejí pořád…'

A které knihy vás chytly už jako dospělého?
Neřeknu! A dupnu si! Přečtěte si Čítanku, tam je to všechno. A ještě víc. Budete se dobře bavit.¨

Co vám dávají chvíle strávené čtením?
Mám rád příběhy. A i když jich hodně znám, vždycky člověk najde něco nového, jiný přístup, erotiku postavy, nesmiřitelnost pomsty, přátelství… Jsme jedné krve, ty i já.

A psaním?
Rád vyprávím. Lidi si vždycky vyprávěli. Než rozdělali oheň třením dřeva, to trvalo. A pak se taky dovídám něco o sobě. A když píšu o dřevě, dávám si pozor, aby mi druzí rozuměli.

Psal jste jako mládenec i verše? Pamatujete si některé z nich?
Jako jinoch, myslíte? Teenager? Ano, psal, tehdy nás psalo hodně. Za oněch časů, kdy holky měly chlupy. Moje básně měly vymezené poslání, nejlíp to, myslím, vyjádřil druhdy S. K. Neumann: 
„… že dívku čekáš, jež ti nese tělo." Nepamatuji si je. I když teď jsem si vzpomněl na jeden verš: „Zvu tě ke stolu a k osamělé básni…"

Přicházejí k vám věty, které pak sázíte na papír, samy, nebo o nich dlouze přemýšlíte?
No, tak i tak. Já vlastně přesně nevím. Pořád ještě píšu poprvé rukou, rychle, a pak teprve přepisuji.

U které z vašich knížek pro vás bylo psaní největším potěšením?
U Čítanky. No jistě! Protože kdyby to nebavilo mě, jak by to mohlo rozradostnit někoho druhého? A zvlášť „Léčivá" kapitola nebo ta „O ženách". Dneska, když chystáme další dotisk a je přes dvacet recenzí, už je jasné, že to lidi baví a v duchu se se mnou hádají a smějí.

Jedna z vašich knížek nese název Jako v nebi. Kdy se cítíte jako v nebi vy?
Ano, povídky… Poslyšte, to je přece velmi intimní otázka! Tak ano, tam. A taky ve snu. Nebo když dostanu nápad a honem na něm chci začít dělat. Ale já jsem rád i tady na světě…

Čeká už ve vaší hlavě nápad na další knížku?
Pracuji na Velké knize o dřevě, která vyjde letos v listopadu, žádná encyklopedie, těch je dost. Spíš svědectví o „materiálu", který je člověku tak přátelský a blízký, že bez něj nemůže být… Ano, je pár lidí, kteří ještě neví, že bez dřeva není člověku dobře.

Váš život je spojený se dřevem, jaké práci s vůní dřeva se v současné době věnujete?
Dělám podklady pro snímky do té knihy. A dokončuji dubový Vynález kola.

Máte za sebou přes sto výstav. Rýsuje se nějaká další?
Teď v březnu, od dvanáctého chystám výstavu ve Smiřicích, během Smiřických svátků hudby. A přesně o měsíc později na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově. Jednak tam budu v dobré společnosti, a taky mám s tou školou nějaké styčné body.⋌…8