Michal Kroupa, jednatřicetiletý muž se silnými kořeny v motorismu začínal na kole, od jedenácti let jezdil bikros. „Ve Mšeně jsme měli velkou bikrosovou základnu pod vedením Milana Albrechta, díky němu a Ádovi Živnému jsem v patnácti letech přesedlal na motorku. Jezdil jsem osm let, nejdřív na padesátce, potom jsem jezdil stopětadvacítky v mistráku a nakonec už jen maratony dvojic,“ říká Michal Kroupa.

Michal závodil ve stopětadvacítkách s Liberečákem Davidem Pabiškou. „Já jsem skončil a David se závodům věnoval dál, letos má už dvacátou licenci. V roce 2002 jsem mu dělal v Jablonci na šestidenní doprovod a mechanika,“ připomíná Michal a dodává, že ho David Pabiška oslovil v loňském květnu, jestli by s ním nevyrazil na Dakar jako mechanik.

Jen dva dny měl Michal na to, aby se rozhodl, jestli se se závodním týmem KM Racing vydá na náročnou cestu do písečných dun Argentiny a Chille. „David mi řekl, co Dakar obnáší, že se pořádně nevyspím a práce je za těch čtrnáct dní až nad hlavu. Kývnul jsem, protože jsem vždycky snil o tom, že se tam podívám alespoň na jeden den a najednou se ten sen začínal plnit,“ vypráví člen závodního týmu.

Po měsíci měl Michal malou premiéru, před přípravu na Dakar, když se s týmem vydal na dálkovou rally do Maďarska, kde se seznámil s celým týmem a zjistil, co takové závody obnášejí.

Přípravy na argentinsko – chillskou rally začaly už v létě, Michal se začínal seznamovat s motorkou a s jejími technickými detaily, aby byl schopen různých výměn a oprav v časovém presu přímo na závodech. Bivak si tým zkoušel postavit během deseti podzimních dní, které strávili v Tunisu.

„Po Vánocích jsme odletěli do Buenos Aires. Jako asistence jsme najeli za čtrnáct horkých dní nějakých osm tisíc kilometrů, přejeli jsme dvakrát Andy a byli jsme ve čtyřech a půl tisících, kde už se sotva dalo dýchat,“ vyprávěl své zážitky Michal.

Podle něho byla práce v pouštních podmínkách těžká, ale protože se téměř celý život věnuje motorkám a pracuje už jedenáct let v mělnickém autoservisu, jako mechanik si na dakarské rally dokázal poradit.

Rallye Dakar – čtrnáct dní, kdy se člověk nevyspí. To by mohla říci asi většina závodníků i jejich stále připravených asistentů. „Chodili jsme spát v jednu, ve dvě ráno. Vstávali jsme - když brzy, tak ve tři, když pozdě, tak v pět,“ řekl mechanik, který prošel náročnou zkouškou letošní rally, která se jela v Jižní Americe.

Navzdory práci v náročných podmínkách s minimem spánku je Michal rád, že se mohl s týmem do Jižní Ameriky podívat. „Kdyby mi teď někdo řekl, že se za rok na Dakar jede zase, nerozmýšlel bych se, byla to pro mě velká zkušenost,“ dodal.