VYBRAT REGION
Zavřít mapu

David Švejnoha: V Namibii nás honil hroch

Neratovice /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Celý listopad je v neratovickém společenském domě k vidění výstava Třikrát Jinak.

6.11.2009
SDÍLEJ:

David Švejnoha představil fotografie z Keni.Foto: Deník/ Jiří Říha

Návtěvníci si mohou prohlédnout fotografie s názvem Odvrácená tvář Keni od autorů Davida Švejnohy a Václava Soukupa, obrazy malířů z Tanzánie, které přivezla Ilona Bittnerová, a záběry Miroslava Švejnohy z asijského Jemenu.

David Švejnoha už s fotoaparátem v ruce procestoval řadu zemí. Jak sám říká, v některých z nich si sáhl na dno fyzických sil. Od jeho záměru postupně poznat všechny kontinenty, ho to ale rozhodně nedoradilo.

David Švejnoha: Třicetiletý absolvent neratovického gymnázia bydlí v Neratovicích a živí se výškovými pracemi horolezeckou technikou. Pořádá putovní výstavy a cestovatelské besedy po celé České republice . Spolupracuje s Organizací pro uprchlíky a podporuje Laktační ligu. Cestováním a fotografováním se zabývá také jeho tatínek Miroslav a bratr Marek.

Vystavujete fotografie z Keni v místě, kde žijete. Je to vaše první výstava?
Tato výstava už putuje po celé České republice od druhé poloviny roku 2008, vlastně od té doby co jsme se s Vaškem vrátili z Keni. Svojí cestu zahájila premiérou v Ostravě, kde potom každý měsíc cestovala v blízkém okolí, až se přes Olomouc a Brno vrátila do středních Čech. Do Neratovic jsme ji převezli z pražského klubu RockCafé, kde sklidila nečekaný úspěch a domluvili jsme se na další spolupráci.

Jezdíte do zemí cíleně s tím, že tam budete fotit, nebo jezdíte za poznáním a při té příležitosti fotíte?
Hlavním důvodem je cestování a poznávání různých koutů světa, ale neumím si představit, že bych vyjel bez foťáku. Je to přeci jenom můj koníček a hlavně je to uchování momentu. Člověk se pak při prohlížení fotografií vrátí na místo a zavzpomíná.

Proč jste vyrazil právě do Keni, jak dlouho jste tam pobýval?
Dostali jsme možnost jet do Keni a zdokumentovat projekty občanského sdružení Narovinu, které ve zdejších chudinských oblastech vede řadu projektů. Byla to možnost nahlédnout do smutného života obyvatel největších slumů, chudinských čtvrtí, na světě, poznat chudobu, o které se většině západního světa ani nezdá.

Na fotografiích z Keni jste zachytil život dětí z chudinských čtvrtí, sirotky, čichače lepidla. Proč jste se zaměřil právě na toto téma?
Z toho důvodu, že tato tvář Afriky je pro většinu populace neznámá. Spousta lidí netuší, jak vypadá život na hranici chudoby, co všechno musí obyvatelé slumu zažít pro to, aby sehnali vodu a jídlo pro své nejbližší. Jaké to je, když jediným zdrojem obživy je skládka ve vedlejší čtvrti. To vše jim ještě ztěžuje lavinově se šířící nákaza HIV Aids a všudypřítomná smrtelná malárie. Na některých fotografiích jsou sirotci, kteří neunesli svojí situaci a dostali se do závislosti na lepidle. Jsou to děti, které někoho nezajímaly a staly se nočním postrachem periferie Nairobi. Druhá polovina výstavy je veselejší a převažují v ní portréty dětí a pohledy do afrických škol.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek v Keni?
Celá návštěva byla obrovským zážitkem a na to, co jsme viděli a pochopili, jsme ani jeden z nás nebyli připraveni. Chvíle strávené ve slumu Kibera, kde na třech kilometrech čtverečných žije přes milion lidí. Je to oblast ležící na skládce, obydlí pouze z hlíny a plechů a všudypřítomné děti, které žijí na plný dech, smějí se a pláčou zároveň, ale jejich oči Vás dostanou naprosto všude. Pro mne nepochopitelným obrazem bylo, že v těsné blízkosti je golfové hřiště a motokrosová dráha, kde si užívají ti nejbohatší. Vzpomínám na chvíle strachu v prostředí patnáctičlenné skupinky dětských čichačů lepidla. Trvalo dost dlouho, než jsme v jejich skelných očích našli dětskou jiskru, pomalu získali důvěru a začali si s nimi povídat. Mají pověst malých násilníků, kteří jsou schopni pro získání lepidla udělat cokoliv.

Předpokládám, že Keňa nebyla Vaší první zemí, kterou jste poznal. Čím je od těch ostatních odlišná?
Celá Afrika je jedinečná a odlišná. Je to kontinent, izolovaný od všech ostatních, má svou osobitou tvář. Je to kolébka lidstva a dodnes zde žije řada etnik, které stále zachovávají své původní tradice a zvyky. Do Keni jezdí spousty návštěvníků a to hlavně do přímořských destinací, navštěvují nádherné přírodní parky plné divoké zvěře. Masajské kmeny na hranicích s Tanzánií s výhledem na pětitisícové Kilimanžáro učarují každého romantika. Dobrodružné povahy zavítají do severní části, kde žijí v drsném prostředí kamenité pouště další zapomenutá etnika.

Jezdíte na tyto daleké cesty sám nebo s přáteli?
Většinou vyrážím s přáteli, na dvou cestách jsem byl společně s otcem. Ve větší skupince se hůře rozhoduje. On je většinou problém sehnat člověka se stejným cílem, je těžké se domluvit na společném termínu a nejtěžší je na to vydělat peníze. Já mám sezonní práci, tak si termín cesty nemůžu moc vybírat. Už jsem párkrát uvažoval o možnosti vyrazit sám, na svých cestách potkáváme spoustu samotářů. Nikdy se necítí opuštěni, v průběhu cestování potkávají hodně zajímavých lidí, seznamují se.

Jak při cestách řešíte ubytování, jídlo či dopravu?
Co nejvíce ekonomicky, spíme v nejlevnějších hostelech, pokud to jde, vezeme si s sebou stany. Jídlo to samé, vždy rozhoduje cena. Občas je to docela riskantní, vzpomínám na omeletu, kterou jsem si dal V Maroku na ulici a přijel jsem domu o deset kilo lehčí. Co se týká dopravy, využíváme místní hromadnou, autobusy a vlaky. Pamatuji jednu z prvních cest do Turecka, kdy jsme s přítelkyní dostopovali až k hranicím s Iránem.

Jak jste se dostal k fotografování?
Já měl vždycky fotografování spojené s cestováním. Nemám vlohy na to fotit v ateliérech, vymýšlet zajímavé kompozice či se pokoušet o uměleckou fotografii. Snažím se fotit spíš dokumentární obrázky a vše zajímavé, co při cestách potkám a poznám. Asi nejradši fotím lidi, každý je něčím zajímavý a jedinečný. Určitě jsem hodně ovlivněn otcem, který se na svých cestách věnuje focení už řadu let.

Jaké země jste projel a která z nich Vás nejvíc nadchla?
V mládí jsme s rodiči projeli velkou část Evropy starou dodávkou Škoda 1203. Po tom, co nám v Itálii začala hořet, jsme jezdili zánovní Škodou Favorit. Když jsem byl starší, začal jsem cestovat sám a do vzdálenějších zemí. Turecko, Tunisko, Peru, Bolívie, Maroko, JAR, Namibie, Botswana, minulý rok Keňa a letos Zambie. Nejraději asi vzpomínám na Peru a Bolívii, kde jsme si díky náročnému programu sáhli na dno fyzických sil, a určitě Turecko, které jsme procestovali za minimum peněz stopem.

Podle čeho si vybíráte místa, která byste chtěl poznat?
Když nad tím přemýšlím, tak ani nevím. V poslední době jsem jezdil do Afriky, která je pro cestovatele jedinečná a vždy něčím překvapí. Pro mě je to srdeční záležitost, a pokud to bude jen trochu možné, určitě se tam vrátím. Chtěl bych postupně poznat všechny kontinenty.

Určitě jste při cestování zažil řadu nepředvídalených úsměvných či nebezpečných situací. Vzpomeňte nějaké.
Samozřejmě zážitků je spousta a právě kvůli nim cestuji. S těch nebezpečných vzpomínám na Peru, kde jsme byli zrovna v době voleb. Stali jsme se svědky brutálního potlačení demonstrace na hlavním tahu z Peru do Bolívie. Skupina mladých lidí zapálila pneumatiky a pokácela stromy na dálnici, aby zastavila dopravu. Po několika varováních policie zasáhla. Na místě bylo mnoho raněných. O několik let později nás v Namibii honil hroch a ten samý den jsem jen těsně unikl uštknutí zmije. Letos v Zambii s námi začal hořet mikrobus uprostřed přírodního parku plného lvů. Zážitků je hodně, a když se nestane nic závažného, člověk na to vždy s úsměvem vzpomíná.

Chystáte se na další cesty?
Teď v lednu se chystáme do Venezuely. Těším se na nádhernou přírodu amazonských pralesů, stolové hory a úchvatné vodopády. Máme v plánu navštívit indiánské vesnice v deltě řeky Orinoko a možná se pokusíme navštívit i Yonomanské území.

Autor: Gabriela Benešová

6.11.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Pomocní dělníci ve výrobě 13 500 Kč

Pomocní dělníci ve výrobě Pomocní dělníci ve výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 13500 kč, mzda max. 14000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadujeme: dobrý zdravotní stav - fyzicky náročná práce, zvedání a manipulace s těžkými břemeny, zodpovědnost, bezúhonnost., Nabízíme: ubytování a odvoz na pracoviště, MÍsto výkonu práce: V Pískovně 2057, 278 01 Kralupy nad Vltavou, Kontakt: p. Adalbert, telefonicky (PÁ, 8:00-9:00). Pracoviště: Europa workintense spol.s r.o. - kralupy nad vltavou, V Pískovně, č.p. 2057, 278 01 Kralupy nad Vltavou 1. Informace: Adalbert Yovna, +420 602 212 059.

Vzdělávání a školství - Vzdělávání a školství Učitel základní školy 15 000 Kč

Učitelé na 1. stupni základních škol Učitelé na 1. stupni základních škol - tělesná výchova. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Kontakt: životopisy zasílejte e-mailem. Pracoviště: Základní škola tišice, okres mělník příspěvková organizace, Školní, č.p. 74, 277 15 Tišice. Informace: Pavel Jelínek, +420 604 417 452.

Služby - Služby Uklízeč, uklízečka 9 150 Kč

Ostatní uklízeči a pomocníci Uklízeč/ka. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 9150 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Kontakt: telefonicky 8:00-14:00, životopisy zasílejte e-mailem. Pracoviště: Nes mělník, s.r.o., Vodárenská, č.p. 1161, 278 01 Kralupy nad Vltavou 1. Informace: Mária Hlavatá, +420 607 141 094.

Výroba - Výroba Montážní dělník 12 200 Kč

Montážní dělníci výrobků ze dřeva a příbuzných materiálů Montážní dělníci výrobků ze dřeva a příbuzných materiálů. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 10. Poznámka: - Fyzicky náročná práce, nutný dobrý zdravotní stav - zvedání těžkých břemen nad 15 kg - výroba dřevěných palet., Místo výkonu práce 9.května 325, 277 06 Lužec nad Vltavou, Kontakt: telefonicky po,čt 9:00 - 12 :00, osobní schůzka po telefoniocké domluvě. Pracoviště: Sanvil s.r.o. lužec - areál pilous, 9. května, č.p. 325, 277 06 Lužec nad Vltavou. Informace: Oleksandr Kokovin, +420 777 127 937.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Otevření nového useku D11 u Hradce Králové

Řidiče čekají změny na dálnici D11

Ilustrační foto

Cestování vlakem podpoří stamiliony korun

Hledáme redaktora/ku zpravodajství pro Mělnický deník

Zajímáte se o regionální dění? Baví vás psát, fotit či natáčet krátká videa? Přidejte se k nám! 

Na Votvíráku se bavilo několik desítek tisíc návštěvníků

Milovice /FOTOGALERIE/ - Na bývalém vojenském letišti Boží dar v Milovicích se 15. až 17. června konal tradiční festival Votvírák, kterým oficiálně začíná letošní festivalová sezóna.

Dopravní značení musí řidiči vnímat rozumně

Střední Čechy – Zdravý rozum musí za volantem vítězit vždy a za všech okolností – na druhou stranu by značky neměly řidiče navádět nesprávně. Jedno i druhé je obzvlášť aktuální v nynější době plné oprav na silnicích spojených s dopravními omezeními. To často upravují i značky ukazující, jak objíždět výkopy, vyfrézovaná místa a další pracoviště.

S šedesáti kily na Sněžku a Nazareth s Masarykem v Havířově: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 16. až 17. června 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT