Majitelé mšenských domů nesmějí před opravami zapomínat na památkáře

Mšeno, městečko středověkého původu na Kokořínsku, je už čtyři roky památkovou zónou. Místní lidé, kteří chtějí opravovat a zvelebovat své nemovitosti, se proto musejí obracet na památkáře.

„Nejsou–li však přímo jejich domy prohlášeny kulturními památkami, mají tuto povinnost jen u stavebních úprav, které se týkají vnějšího vzhledu domu,“ vysvětlila Hana Lejtnarová z oddělení památkové péče mělnické radnice a doplnila, že jde například o okna, střechy, fasády, půdy i úpravy chodníků, plotů nebo garáží. Musejí přitom používat tradiční materiály, zejména dřevo nebo pálené krytiny.

U novostaveb to samozřejmě neplatí. Musejí ale zapadnout do původní zástavby. „Znamená to například, že mají mít nejvýš obytné podkroví se střechou se sklonem asi 45 stupňů,“ poznamenala Hana Lejtnarová. Proti omezením stojí i výhody městské památkové zóny, především zachování historické a architektonické hodnoty. Místní lidé vědí, že žijí v půvabném městě.

Navíc má město jako památková zóna šanci ucházet se o dotace. Mšenu už pomohly státní peníze například opravit fasádu radnice nebo zahájit opravy střechy kostela, kde je místo plechu pálená krytina, a lázeňských staveb na koupališti. Aby se město, které už mělo v době vyhlášení památkovou zónou schválený územní plán, mohlo ucházet i o evropské dotace, potřebuje místní vyhlášku – Program regenerace městské památkové zóny Mšeno. Na tom už se pracuje.

Mšeno je historicky cenným městem se zachovanými roubenými i hrázděnými domy. Panelákový rozmach v polovině minulého století ho naštěstí minul, a tak jsou tam jen tři nízké bytovky nad koupalištěm a další u školy. „Architektonickou strukturu Mšena ale nanarušily,“ dodala Lejtnarová. Lehce rušícím prvkem je tak jen nový domov důchodců v rohu náměstí.