U dlouhých stolů uprostřed sokolovny seděli charitní klienti z Libiše, Neratovic, Obříství, Tišic a Kostelce nad Labem, nechyběli ale ani návštěvníci ze vzdálenějších míst, například z Čelákovic, Klánovic, Černošic, Kbel, Odoleny Vody nebo třeba z Klecan. Tam všude totiž neratovická charita působí a nabízí své služby.

Podle její ředitelky Miloslavy Machovcové pracuje pod hlavičkou Farní charity Neratovice bezmála osm desítek zaměstnankyň. „Máme čtyřicet zdravotních sester a osmatřicet pečovatelek," uvedla.

Ocenění nejlepších

Každý rok při příležitosti společného setkání pak neratovická charita vyhlásí pečovatelku a sestru roku. „Zasloužily by si to všechny, ale nejde to," povzdechla si Miloslava Machovcová, která oceňuje své podřízené mimo jiné za jejich chování ke klientům. „Naše klienty necháváme vyplnit takový dotazník, abychom od nich měli zpětnou vazbu. Navíc děláme i kontroly přímo u nich doma," popsala ředitelka.

Letos se výše zmíněnými tituly mohou chlubit zdravotnice Ilona Fialová a pečovatelka Marcela Mykysková.

„Pro charitu pracuji pět nebo šest let," uvedla Ilona Fialová, která byla dříve zaměstnaná v nemocnici a pracovala také jako zdravotní sestra u praktického lékaře. Jejím úkolem bylo i obcházet pacienty, což se domácí péči dost podobá. „Většinou s klienty řeším pohybové problémy a proleženiny," popsala Ilona Fialová. „Nejkrásnější pocit zažívám, pokud mám nějakého ležícího pacienta, kterého se mi podaří pomocí pravidelného cvičení a ošetřovatelské rehabilitace takzvaně rozchodit," uvedla.

Zároveň popřela, že by senioři byli horší klienti než mladší lidé po úrazech nebo operacích. „Vždycky záleží na osobnosti daného člověka, s mladšími klienty je kolikrát horší domluva než s těmi staršími, často snášejí své obtíže hůř než senioři," poznamenala.

Nejhorší je smrt

S Marcelou Mykyskovou se pak shodla na tom, že nejhorší na jejich práci je, když některý z dlouhodobých klientů zemře.

„Nejtěžší je, když zjistíte, že tomu člověku už není pomoci a že odchází," potvrdila pečovatelka roku, která ve Farní charitě Neratovice pracuje čtyři roky. Přestože se dříve pohybovala v úplně jiném oboru a v menším kolektivu, práce v charitě ji baví. „Obvykle kolem sebe nemám ráda moc lidí, ale tady mi to nevadí, tady jsem se našla," řekla s úsměvem žena, kterou návštěvy u klientů často nabíjejí pozitivní energií.

„Chodím například k jedněm manželům do Mlékojed, je jim dvaadevadesát let. Nedávno měli oslavu, na kterou mě pozvali. Když vidím jejich vitalitu, humor a to, jak se mají rádi… Musím před nimi smeknout," vyprávěla a hned přidala další příklad. „Mám jednoho klienta, hodně nemocného. Ráno mu prý nebylo dobře a ani sem nechtěl jít, ale když jsem mu přinesla oběd a chvíli si s ním povídala, hned se mu prý udělalo lépe. Teď sedí tady vedle mě, má kolem krku kravatu a spolu s ostatními zpívá," popsala.

Specifická práce

Práce pečovatelky je podle Marcely Mykyskové psychicky a mnohdy i fyzicky velmi náročná. A má svá specifika, která se člověk naučí až praxí.

„U každého klienta musíte najít to, co ho zajímá a co potřebuje, díky tomu se k němu dostanete blíž," vysvětlila. „Každý se potřebuje vypovídat, i proto za nimi chodíme. Jenom nesmíme tu důvěru, kterou nám dávají, zradit," poznamenala.